Egon Bondy - Nesejde na barvě přiléhavých punčocháčů či slipů

,,Já se však se závazností k dílu cítím již vyvázán a osobní spasení mám za pověru, protože koliduje s fyziologickými fakty. Kromě toho spasení, ,,dokonalé poznání“, nirvána atp. nepřináší osobně, sociálně, ontologicky ani hovno.“

Říše klamu

Kniha předního evropského experta zabývajícího se oblastí audiovizuálních prostředků komunikace, profesora katedry audiovizuální komunikace na Nouvelle Sorbonne, otevírá široký úhel náhledu na problematiku autenticity zobrazovaného, interpretaci a reinterpretaci zobrazení v samočinně falzifikujícím cyklu, který výsledku nezřídka kdy korumpuje sdělný charakter původního obrazu.

Externě ventilovaná introspekce

Navzdory zdánlivé rozporuplnosti, vyvážená směsice elektroniky, pop punku a alternativního rocku prodchnutá pevně vedenou nití neokázalého afektu, vybroušené teatrálnosti transmutujících emocí i všelijak tvárné sexuální tenze v podtextu, je tím, co dnes představuje formace IAMX v čele s jejím zakladatelem a bývalým členem Sneaker Pimps Chrisem Cornerem a vokalistkou se šťavnatou barvou hlasu Sue Denim.

Psychologický horor s šokujícím rozuzlením

Ztracená duše (Anima persa) – Francie 1977, režie Dino Risi podle literární předlohy Giovanni Arpina)

Mladý a plachý malíř Tino přijíždí na studia do Benátek, kde se ubytuje v domě svého vzdáleného strýčka. Strýc Fabio a jeho mladá žena Sofie ztrápená podivnou neuròzou se nesmělému Tinovi zprvu jeví jako vcelku harmonický a spořádaný pár. Tino se v životném prostředí malířských ateliérů pozvolna osměluje, a seznamuje se tak i s půvabnou modelkou Lucií.

Fejeton: Ze světa zjevů

Mým záměrem zde je co čas vypíchnout z té smysly všelijak popichující smršti světa každodennosti, vždy jeden z quasi fenoménů dnešní doby, nebo snad lépe jevů zakousnuvších se v kypře třaslavé tělo současné kultury, a to v maximální šíři jejího chápání jako pojmu.

Road-movie o poznávání druhých

,, neobvyklá jízda středoevropskými krajinami
neobvyklá cesta za poznáním jiných krajin, jiných lidí, jiných těl, jiných jazyků, a především (jiných) sebe sama
neobvyklé odchody i příchody, setkávání i opouštění, duše, jež obcují s těly a samozřejmě smrt v tvých očích, jež požrala můj mozek
to, co se vám zjeví, nemusí být zjeveno jiným, a naopak to, co vidí někdo jiný, nemusíte vidět vy. například, všiml jste si té kapky krve na malíčku slečny, která prošla kolem?
cokoli se však stalo, cokoli se dělo, zanechalo stopu v čase, stopu v prostoru
v horách, vzduchu
a navždy pozměněném nebi
neobvyklý ponor do vlastní paměti“

Je pasivita kletbou fakulty?

Některé fakultní semináře skýtají vskutku truchlivý obrázek: studenti mlčí a zarývají se pohledy do země, aby náhodou nebyli vyvoláni. Vyučující se marně snaží osazenstvo probudit a zpravidla svou snahu po čase vzdá. Občas někdo přednese referát, který spočívá v přečtení mírně (ale opravdu jen mírně) upravené verze zadané studie. V čem spočívá smysl toho všeho?

ARCHIFF: Šedesátileté ohlédnutí: 1949 – Revoluce na fakultě požírá své děti

„Soudruhu, nemáš důvěru strany, abys mohl pokračovat ve studiu.“ Tu větu slyšely před šedesáti lety stovky posluchačů Filozofické fakulty. Pro studenty to většinou znamenalo nástup na vojnu, pro studentky povinnost najít si zaměstnání. Verdikty tenkrát vynášeli mladí komunisté, kteří asi jen stěží tušili, jak brzy právě je může potkat to samé. Už v roce 1949 ale začala komunistická revoluce požírat své děti, mladé angažované straníky.