Držet prst na tepu doby

Již rok a půl se prohlubuje konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, Ruskem a Evropou. Znovu se začínáme ptát po své identitě, pod nánosy jednostranných východisek nacházíme pulzující pluralitu. Vstřebáváme kondenzovaný obraz přenášený médii a v lepším případě přijaté filtrujeme, v horším jej necháváme hromadit a tlít. Na půdě Filosofické fakulty UK vznikla potřeba reflektovat současnou tamní situaci, proto se z podnětu studentů Ústavu východoevropských studií ustavil Studentský spolek pro soudobé dějiny východní Evropy.

Rozhovor s Tomášem Beránkem: Ples Pakult ve víru příprav

FFakt se rozhodl vyzpovídat Tomáše Beránka, jednoho z organizátorů letošního reprezentačního plesu.

Vcelku hodně lidí negativně reaguje v e-mailech a na facebookových stránkách na téma plesu. Očekávali jste v organizačním týmu protesty?

Těch negativních ohlasů není zas tak mnoho. Pokud jsem sám dobře počítal, tak se nám jich sešlo k tomuto dni všeho všudy pět. Z čehož bych ještě dvě vyjmul spíš jako etalon udivení či překvapení nad zvoleným tématem. Samozřejmě jestliže takový ohlas přijde, snažíme se vysvětlit záměr celého večera, který rozhodně nemá být a nebude oslava normalizační reality. Ostatně na konto výše zmíněných pěti reakcí jsme na stránkách plesu (www.plespakult.cz) zveřejnili článek Co je pakult, v němž naše záměry vysvětlujeme.

Proč jste se rozhodli pro normalizaci? Jaká byla prvotní představa?

Mohu říct, že jsme vlastně moc neváhali, do užšího výběru se nám dostala dvě možná ukotvení plesu. Vezměme to od počátku. Loňský ples se nesl v duchu první republiky, uspořádali jsme ho v nádherných prostorách Rudolfina. Všichni se moc těšili – kdy si taky můžete zaplesat v tak exkluzivním prostředí! Ale ouha, výlučnost tohoto prostoru přinesla i stinnou stránku větších nákladů: museli jsme objednat stoly a židle, jak dopadla snaha ušetřit na cateringu si leckdo pamatuje, dýkou do zad pak bylo oznámení ze strany Rudolfina v hodině dvanácté, že se na jejich parketu vlastně nemůže tančit (mimochodem v období, kdy Rudolfinum sloužilo po válce jako budova Akademie múzických umění, byly ve stěnách dvorany zabudovány žebřiny a na parketách, po kterých chodil nešťastný princ Rudolf, se hrál fotbal a házelo se gumovým granátem). Jednoduše řečeno: první republika zklamala (ne zcela vinou organizátorů). Krátce po loňském plese jsem se spojil se Studentskou radou a nabídl svoji pomoc. Hned jsme si také dali schůzku s panem proděkanem Bičovským. Probrali jsme realitu proběhnuvšího plesu a shrnuli, co všechno je třeba změnit. Shodli jsme se především na tom, že nebudeme pro další ročník hledat nějaké netypické nebo alternativní prostory (přišlo nám od studentů pár návrhů udělat ples v uzavřeném nádraží, v tovární hale atp.).

Hodni Palachova odkazu (?)

Zpráva z letošních palachovských oslav

Pietní akt u pamětní desky Jana Palacha, neoddělitelná součást vzpomínkových akcí zaštítěných Filosofickou fakultou, rozhodně nebyl jen prázdným rituálem, při němž se každý rok opakují tatáž velká slova, která již dávno ztratila plasticitu. Právě naopak. Studentská rada se snažila dát letošním oslavám celouniverzitní charakter, proto se svým projevem vystoupil i rektor Univerzity Karlovy prof. Tomáš Zima, který zdůraznil, že „svoboda a demokracie nejsou žádnou samozřejmostí a že je můžeme ztratit snáz, než se na první pohled zdá.“ Děkanka Filosofické fakulty, doc. Mirjam Friedová, vyzdvihla skutečnost, že Palach ukázal, „že lze a je potřeba stavět vnitřní svobodu proti vnějšímu žaláři“. Předseda Akademického senátu FF, prof. Jan Čermák, hovořil o Palachově činu jako o aktu nejhlubší, téměř dokonalé lásky, jež svůj život dává v oběť.

Pozvánka na Palachův týden 2015

Vážení studenti.

I během zmatků ve zkouškovém období si můžete udělat čas a zavzpomínat na osud člověka, jehož jméno rozhodně musíte znát, už kvůli adrese hlavní budovy Filozofické fakulty UK.

U příležitosti sebeupálení Jana Palacha proběhne řada zajímavých akcí. Proto vám doporučujeme prohledat internet, kulturní magazíny i divadelní programy, kde určitě naleznete různé příspěvky reflektující dění 16. ledna 1969. FFakt si vás dovoluje pozvat na následující události, organizované Studentskou radou FF UK. Většina z nich se bude konat v hlavní budově, není-li uvedeno jinak.

Středa 14. ledna 2015, 19:00 hod. Promítání dokumentárních filmů o Janu Palachovi doprovozené odborným komentářem a následnou diskusí. Komentář: Jan Kolář a Michal Ježek.

Čtvrtek 15. ledna 2015, 18:00 hod. Vzpomínkový večer, tento rok na téma „Obrazy Jana Palacha v umění“.

Pátek 16. ledna 2015, 17:00 hod. Pietní akt.

Neděle 18. ledna 2015, 20:00 hod. Mše svatá v kostele Nejsvětějšího Salvátora. Slouží Tomáš Halík.

I když není snadné odtrhnout se od učení, Palachovu památku by alespoň v pátek mohl uctít každý student.

Konference Škola vs. paměť

Média, paměť a škola

Václav Smyčka

O tom, že se starou „Gutenbergovou galaxií“ tištěných médií už delší dobu něco není v pořádku, dnes asi nikdo nepochybuje. A přesto se zdá, že mezi historiky tyto změny mediální krajiny zatím mnoho rozruchu nevyvolávají. Co se ale děje, když již dějiny klidně neplynou v rytmu uspořádaných písmen tlustých monografií, ale svítí na nás z obrazovky monitorů, zaplavují nás jako příliv digitálně reprodukovaných fotografií, obklopují nás v krajině „míst paměti“ nebo nás obetkávají v síti hypertextu Wikipedie? Jaké to má důsledky pro podobu dějin samotných? Jak se s tím vyrovnávají dnešní studenti, pro které jsou tato média (na rozdíl od oněch monografií) běžnou každodenní zkušeností? Je možné z těchto mediálních revolucí vyvodit něco pozitivního pro poznání toho, co jsou dějiny?

Mezinárodní letní škola znakových jazyků 2014 – Aktuální otázky v lingvistice znakových jazyků (Summer School 2014: CISL)

Na konci srpna proběhne v prostorách FF UK první ročník odborné lingvistické letní školy, na nějž naváže otevřený kongres pro slyšící i neslyšící studenty znakových jazyků. Jejím cílem je podpořit studenty i absolventy v realizaci vlastních výzkumů a podpora rozvoje českého výzkumu znakového jazyka obecně. Akci organizují studenti Ústavu jazyků a komunikace neslyšících pod vedením Lucie Břinkové. „Nápad uspořádat letní školu vznikl díky mé účasti loni v létě na mezinárodní konferenci a letní škole TISLR v Londýně. Ohromilo mě nadšení lingvistů, kteří vykazují velké výsledky. Chtěla jsem, aby nás to tady u nás také motivovalo spolupracovat s neslyšícími na zajímavých projektech. Jako první dala této myšlence zelenou prof. Macurová, která nám slíbila odbornou podporu a neomezené množství konzultací. Také ředitelka ústavu Andrea Hudáková neváhala tento nápad podpořit. Dnes je v přípravném týmu celkem 18 studentů, kteří pracují s obrovským nasazením a pomáhají mi proměnit sen ve skutečnost.“

Meda Mládková o studiu, životě, rodině, umění a o Studentském Majálesu

Rozhovor s Medou Mládkovou se uskutečnil 9. 4. 2014 v Museu Kampa (otázky kladl Ján Gajdušek)

Měla jste obtížné mládí, při studiu v zahraničí jste si sama musela vydělávat na studium a živobytí. Co bylo Vaší hnací silou, kde jste brala odvahu, co Vás motivovalo k tomu se dále vzdělávat?

Já jsem se vždycky chtěla vzdělávat. Měla jsem ohromně vzdělaného manžela a vždycky jsem se zajímala o vzdělané lidi, jako byl například Zbigniew Brzezinski nebo Ferdinand Peroutka, takže jsem přirozeně musela být taky vzdělaná, abych s nimi mohla diskutovat. Vždyť jsem studovala na dvou univerzitách, v Paříži a v Ženevě. No a při studiu jsem si na živobytí musela vydělávat sama.

Salvátorská akademická farnost – místo dialogu

Kostely, které jsou při bohoslužbě ve všední den zaplněny do posledního místa, nejsou v České republice častým jevem. Kostel Nejsvětějšího Salvátora v areálu Klementina se zaplní pravidelně každé úterý, a to převážně mladými lidmi. Mnohé k účasti motivují kázání Tomáše Halíka, která se svým obsahem podobají universitním přednáškám. Halík s oblibou cituje zajímavé filosofy a sociology, nebojí se hovořit otevřeně o problémech církve a jeho projev nezabředává do laciných zbožných frází.

Komparatistika v pohybu aneb Nazírejme problémy z různých perspektiv

Těší vás interdisciplinární přístup k problému? Promýšlíte otázky z různých úhlů? Rádi myšlenky propojujete a jste zastánci teze, že meze jednoho oboru nejsou pevně dané, ale dílčí témata se mohou vlamovat do různých odvětví? Pokud jemně pokyvujete hlavou, mohl by vás zaujmout přednáškový cyklus Komparatistika v pohybu: možnosti, perspektivy a přesahy v současném zkoumání literatury, který v tomto semestru vypsal Ústav české literatury a komparatistiky.

Absurdní divadlo na Univerzitě Karlově

Divadlo je podivuhodná věc. Režisér nechápe, co chce autor, herci nerozumějí, co po nich chce režisér, a diváci nevědí, co se děje na jevišti.

Johan August Strindberg

Jakoby švédský dramatik seděl každou středu vpodvečer v týmové učebně knihovny filozofické fakulty a naslouchal divadelní zkoušce studentů z Univerzity Karlovy.