Listopadový kulturní přehled aneb kam jít, když je venku zima.

Počasí i tma nás zahánějí dovnitř, což ale nemusí nutně vadit, když se chceme věnovat kultuře. I listopad nabízí mnoho zajímavých akcí, ať už klubových koncertů, výstav nebo festivalů.

Již 3. 11. se v DOXu uskuteční vernisáž výstavy pěti mladých výtvarníků, které porota vybrala do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého 2011. Cenu každoročně dostávají umělci mladší 35 let, v loňském roce ji vyhrála umělecká dvojice Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov, která se proslavila například projektem Jak jsme pomáhali (2006).

Do 5. 11 můžete stihnout zbývající část programu KOMIXfestu, který probíhá po celé Praze. Můžete tak zajít na besedu s animátory studia Tobogan (tvůrci filmu Alois Nebel), která proběhne 3. 11. v kině BIOOKO a po které bude následovat i projekce filmu, nebo se den poté zúčastnit komentované prohlídky výstavy Umění v komiksu, komiksovost umění v Českém centru Praha v Rytířské ulici.

Český tučňák – hvězdy pod září mystifikace

Festival a stejnojmenné ocenění pro mladé umělce, o kterém již FFakt čtenáře informoval v kulturním výhledu na tento měsíc, skončil, a přece neskončil. Letošní ročník proběhl na třech různých místech v Dlouhé ulici 6. – 8. října a umělci do 30 let zde bojovali ve 4 kategoriích (film, divadlo, hudba a výtvarno) o karbonovou sošku Tučňáka.

Prahou rezonuje židovská kultura

Jubilejní synagoga

Praha, matka měst – to známe všichni. Ale „Praha, město a matka v Izraeli“? A přitom právě tak bývala nazývána Židy, když v 16. a 17. st. představovala duchovní centrum aškenázské diaspory. V té době zde působily takové osobnosti jako Maharal, David Gans nebo Jom Tov Lipmann Heller. Ale tradice židovské kultury a vzdělanosti byla v Praze živá mnohem dříve, již od 12. st. Právě proto se nyní na naší fakultě zrodil nový interdisciplinární vzdělávací program, který má šířit povědomí o významu židovstva ve středoevropském prostoru a konkrétně především v české metropoli.

Pluralismus má jméno Malajsie

Taoistický chrám San Ching Tian.

Představte si malou, lacinou indickou restauraci. Dostanete tam pár základních indických jídel, možná ne zrovna připravených z nejkvalitnějších surovin, zato ale zaručeně autentických. Máte? Teď si představte, že vedle pultu této indické restaurace stojí Číňanka s vozíkem a prodává čínské nudle. Tvrdá konkurence, říkáte si možná, když jsou takhle hned vedle sebe. A kdekoliv jinde na světě by tomu tak pravděpodobně bylo. Ne však v Malajsii, kde Ind za pultem i Číňanka u vozíku obsluhují zákazníky téže restaurace podle toho, na co mají zrovna chuť; jen si zkrátka musí ohlídat, aby odcházející zákazník zaplatil tomu správnému.

Václav Cílek o Noemově arše, objevené pastevcem

Václav Cílek.

Pravděpodobně není třeba představovat RNDr. Václava Cílka. Nikdy jsem neměla ráda uvozující dlouhé výčty titulatur jako „geolog, klimatolog, spisovatel, filosof, popularizátor vědy…“ – zvlášť proto, že čím jsou delší, tím spíš se mi zdají být nicneříkající. Obsah takových seznamů se pak ztrácí v podobné mlze, jakou nám Václav Cílek ukazoval při promítání na fotografii, kde se vznášela kolem špice hory Ararat. Právě do východního Turecka totiž naposledy směřovaly kroky tohoto neposedného geologa, aby přišel na kloub údajnému objevu archy – ano, té archy z mýtů o potopě, jaké byly přibližně v období let 3000–2000 př. n. l. rozšířené v mnohých archaických kulturách. O této své cestě a o obecnějších přesazích, které z ní vyplynuly, pak přišel vyprávět v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu do budovy bývalého ÚLUV.

Suna no onna - Písečná žena

Jeviště a hlediště neexistuje. Přehrada mezi divákem a tanečnicí se bortí. Jste tu jen vy a jediná žena, jejíž až živočišně zrychlený tep a hlasitý dech téměř cítíte na vlastní kůži. Jednoduchý hudební, nebo spíše jen zvukový doprovod doprovází tanečnici na cestě pouští. Ona však musí zůstat uvnitř těchto čtyř stěn, ve své jámě, ze které není úniku a kde se všudypřítomný písek vtírá do očí.

Šťastné 4+4 dny v pohybu

V pátek 14. října proběhla velkolepá opening party mezinárodního festivalu 4+4 dny v pohybu, který kromě tanečních či divadelních představení nejrůznějších souborů z celého světa přináší i zajímavé přednášky akademických hostů nebo dokonce komentované procházky po Praze. Otvírá tak například problematiku ohrožených a opuštěných budov v hlavním městě. Záběr je to vskutku široký, stejně jako výběr míst, kde se jednotlivé akce odehrávají (divadlo Archa, MeetFactory, Alfred ve Dvoře a další), takže si máte s čeho vybírat. Součástí otvíracího večírku byla i vernisáž doprovodné výstavy současného umění Štěstí, které se zúčastnila i naše redakce a z níž vám přinášíme krátký report. Krom toho jsme stihli navštívit i divadelní představení Písečná žena, které bylo na programu v neděli a jehož recenzi si můžete přečíst v následujícím článku.

Jarmark 2011: Pravé české míchačky i stížnosti na hluk

Na Ovocném trhu se 6. října konal již třetí ročník studentského festivalu Jarmark, který pořádá Studentská unie UK a Univerzita Karlova. Hlavním cílem festivalu je informovat studenty a přátele školy o studentských spolcích, které na univerzitě působí.

Kam na Erasmus? Třeba do města kanálů, cyklistů a designu – do KODANĚ.

Hlavní město Dánska zažívá v posledním desetiletí neobvyklý nárůst populace. Během roku 2011 se počet obyvatel vyšplhal téměř ke dvěma milionům (z původního 1, 1 milionu v roce 2007) – přitom celé Dánské království jich má „pouhých“ pět a půl. Do Kodaně se Dánové stěhují především za prací a za studiem. Město má kromě celosvětově uznávané vysoké kvality životní úrovně také pozoruhodnou moderní atmosféru.Nejenže zde vzniklo nepřeberné množství moderních architektonických skvostů a historické části města prošly velikou revitalizací, celá Kodaň je navíc prošpikovaná velmi kvalitní sítí cyklostezek, cyklisté tu mají vlastní semafory a pruhy pro cyklisty jsou mnohdy stejně široké jako ty pro auta. navíc celou Kodaň můžete na kole přejet za necelou hodinu.