Pražský majáles a Majáles studentů, nebo Pražský majáles kontra Majáles studentů?

Již několik let probíhá v Praze na jaře tzv. Pražský majáles. Podle organizátorů se má jednat o slavnost vycházející ze studentských tradic, která ovšem zahrnuje také moderní prvky, včetně stále rozrůstající se nabídky zábavy a inovací. Lze říci, že do nedávné minulosti tato událost nevzbuzovala mimořádnou pozornost nad rámec zájmu o zábavně-hudební akci, která provází každý festival. Od minulého roku je tomu jinak. Poté, co se v roce 2013 uskutečnil první ročník Studentského majálesu, je jejich souběžná existence stále více vnímána jako konkurence, což se projevilo například v článku s názvem Duel, otištěném v časopisu Sociál z dubna 2014. V tomto článku bych se rád pokusil o poněkud objektivnější pohled.

Oslava obyčejného života pod vrstvou pompézna

Před měsícem byla ve Valdštejnské jízdárně otevřena výstava mapující grafické dílo Bohuslava Reynka. Petrkovský básník má své webové stránky, jeho práci obdivovalo již více než deset tisíc návštěvníků a billboardy s motivem z jeho Ukřižování lemují silnice po celé zemi.

Zdálo by se, že český národ oplývající darem rozlišovat „zrno od plev“ čekal mnoho let na drobné pošťouchnutí a nyní, když konečně nastal čas příhodný, nikdo nelení a davy se do výstavního sálu jen hrnou. Samozřejmě zůstává otázkou, nakolik (a zda vůbec) je tato propagace blízká básníkovi, kterého pozitivní recepce sice těšila, ale rozhodně na ní své dílo nestavěl. Právě kvůli atakující reklamě mnozí již předem výstavu zavrhli. Myslím si však, že se v jejich případě jedná především o pózu skrývající nechuť odkrývat spodní vrstvy díla, které není postaveno na prvoplánovém přijetí.