FAUST 2012

V úterý 9. října proběhlo tradiční fakultní uvítání studentů prvního ročníku. Lekce FAUST, akce pořádaná Studentskou radou FF UK, jim za jeden večer poskytla ochutnávku všeho, co je za ty dlouhé roky studia na naší fakultě čeká. Ať už to byly dlouhé fronty na chodbě studijního oddělení, kde se bez ostrých loktů neobejdete, nebo nekončící boj se SISem, který vás ne a ne zapsat do semináře, kam chcete.

Ale popořadě jak takový FAUST vlastně vypadá? V úterý v podvečer se ve vestibulu hlavní budovy shromáždilo docela velké množství studentů, trochu vyplašených, ale přece jen nových úlovků filozofické fakulty. Někteří stáli bezpečně ve větších skupinkách, jiní sami. To se změnilo s prvním pokynem pořadatelů: na lekci FAUST mohou jen týmy o třech až pěti členech. Pod společným názvem studenti pokračovali k prvnímu úkolu, který nesl nevinný název Studijní oddělení. Co na studijním, že? Studijní referentky se s prvními ročníky moc nemazlily, rázně jim vysvětlily, že tu rozhodně (ne)jsou pro ně. Zaúkolovaly je vyplňováním evidenčních listů… Pro některé skončil FAUST už zde, když museli list vyplňovat stále dokola. Asi nevěděli, kde bydlí školník.

Festival Pozdní sběr – šance pomoci nemocným cystickou fibrózou

Stejně jako loni i letos propagujeme multižánrový charitativní festival Pozdní sběr. Jedná se již o šestý ročník festivalu a uskuteční se v sobotu 10. 11. v klubu Rock Café. I letos se organizátoři rozhodli podpořit Klub nemocných cystickou fibrózou. O programu a o festivalu jsme mluvili s jeho hlavním organizátorem, Benjaminem Kittlem.

Petra Johana Poncarová: Salman Rushdie - dávná láska na první odstavec.

Petra Johana Poncarová je absolventka dvouoboru anglistika-amerikanistika – dánská studia na FF UK, ve studiu pokračuje v navazujícím magisterském programu anglická literatura. V červnu 2012 získala třetí místo v soutěži vyhlašované Obcí překladatelů. V rozhovoru s FFaktem nám soutěž představila, podělila se o své dojmy i plány do budoucna.

Cena Obce překladatelů, o co vlastně jde?

Soutěž Jiřího Levého vyhlašuje každý rok Obec překladatelů jakožto příležitost pro začínající překladatele získat zpětnou vazbu od profesionálů a případně doporučení či kontakty. Lze překládat prózu, poezii i drama, přičemž jazyk originálu není nijak omezen. Další kategorií je kritika překladu.

V jaké kategorii jsi soutěžila?

Soutěže jsem se letos účastnila poprvé, a to v kategorii próza s překladem úryvku z románu Salmana Rushdieho Satanské verše. O Satanských verších jsem psala bakalářskou práci na anglistice a s překladem jsem začala v rámci seminární práce ze syntaxe, v níž jsme měli rozebírat gramatické jevy na libovolném anglickém textu, který jsme museli i sami přeložit. A pro mě to byla vítaná záminka, proč se do překladu pustit. Do soutěže Jiřího Levého v minulých letech posílali příspěvky někteří moji kamarádi, což mě inspirovalo, takže jsem nakonec ve svém boji se Satanskými verši pokračovala i v době, kdy už jsem měla syntax dávno zapsanou v indexu.

Čajový ostrov, kde se ze studentů stávají Sir a Madam

Srí Lanka získala nezávislost na Velké Británii již před více než půl stoletím, koloniální duch je však na ostrově patrný dodnes. Ve vnitrozemí Cejlonu mezi rozlehlými krásně vonícími čajovými plantážemi jsou roztroušeny vilky, v nichž Vás v pět hodin odpoledne zatahá přátelský Srílančan za rukáv a oznámí “Tea time, Madam”.

Slovo děkana FF UK Michala Stehlíka

Vstupujeme do nového akademického roku 2012/2013, přičemž ten minulý byl v každém případě poměrně bouřlivý. Byli jsme především nuceni aktivně vstoupit do veřejného prostoru a upozornit jak na nekompetentnost vedení českého školství na čele s ministrem Josefem Dobešem, tak na nebezpečí takzvaných reforem v podobě nového vysokoškolského zákona. Na jedné straně bych nám přál, abychom nic podobného nemuseli zažít, na druhé straně ve mně zůstává přesvědčení, že s určitými návrhy na legislativní úpravy našeho prostředí budeme konfrontováni každopádně. V takovém případě věřím, že budou promyšlenější než ty předchozí a že se nám i přes jisté pochopitelné vyčerpání minulými událostmi opět podaří věcně upozornit na případné problémy. Zároveň budu rád, pokud nebudeme jen jednostranně odmítat potřebné změny v českém vysokém školství, ale dokážeme aktivně přinášet vlastní alternativy těchto změn. V každém případě musí zůstat předpokladem života akademické půdy zachování její autonomie a samosprávy.