Inside Llewyn Davis/V nitru Llewyna Davise – Melancholická cesta do písničkářovy duše

zdroj: wikimedia

Joel a Ethan Coenovi nejsou jen tak ledajací režiséři, a dokonce i slovo nadprůměrní by mohlo být bráno jako urážka. Jméno bratří Coenů dnes funguje ve světě kinematografie jako osvědčený trademark, od kterého každý, kdo se s ním alespoň párkrát za život setkal, ví přesně, co očekávat. Této bratrské a autorské dvojici je vlastní zejména důraz na promyšlené, syrové dialogy a groteskní postavičky přežívající ve světě, který se často zdá být až příliš bizarním na to, aby fungoval. Zároveň je však jejich tvorba nesmírně žánrově různorodá, neustále těžící z něčeho nového a nacházející nové inspirace a témata. Ve výsledku pak není problém nalézt v jejich filmografii vedle sebe brutální a temný krimithriller, romantickou komedii nebo western. Z tohoto úhlu pohledu představuje pak jejich poslední film, Inside Llewyn Davis, v češtině V nitru Llewyna Davise, pouze další dílek přepestré mozaiky výplodů jejich nekonečné tvůrčí fantazie.

Živá pochodeň: odkaz studenta

Jan Palach. Jméno, jehož nositele snad nemusíme připomínat. I po letech má stále zvuk a do značné míry rezonuje i v novodobé české společnosti. 16. ledna 2014 uplynulo 45 let od jeho smrti, která však neměla vyznít jako zoufalý čin nešťastného mladíka, jak se jej snažili prezentovat mnozí z tehdejších vládních činitelů, ale jako poplach sloužící k probuzení národa z letargie, do níž upadl záhy po okupaci v srpnu roku 1968. Pětačtyřicet let je dlouhá doba, zvláště viděno optikou dnešní doby, kdy jsme nuceni dennodenně reagovat na nové a nové podněty a „senzace“, ale jak ukazují akce spojené s výročím Palachova činu, dokážeme se ještě ohlédnout do minulosti a uvolnit ve svých srdcích a myslích místo těm, kteří v dobách beznaděje jednali za nás.

Agnieszka Holland tentokrát před kamerou

Při vyslovení jména polské režisérky Agnieszky Holland si jistě mnozí z posluchačů FF UK vzpomenou na její přímost, jiskru v oku a jasně formulované názory. Loni v lednu ve Velké aule představila Hořící keř, trilogii odrážející situaci v Československu po činu Jana Palacha.

O rok později, také 16. ledna, byl v kině Lucerna uveden dokument Návrat Agnieszky H. Krystyna Krauze, polská dokumentaristka, v 80. letech spojka mezi Chartou 77 a Solidaritou i velká propagátorka českého dramatického umění v Polsku, v něm přiblížila režisérku, která před kamerou stojí málokdy.

Po vlastných

V súčasnosti, keď je doprava z jedného miesta na druhé jednoduchšia a rýchlejšia ako kedykoľvek predtým, si človek z praktických dôvodov už len málokedy zvolí chôdzu po vlastných nohách. Kolesá a krídla sú rýchlejšie, pohodlnejšie, efektívnejšie a navyše šetria ľudskú energiu. Batožinu stačí hodiť do kufra alebo odovzdať pri check-in-e na letisku a človek sa behom niekoľkých minút ocitne v inom meste. Za pár hodín sa už zobúdza v susednom štáte a ak sa minútová ručička otočí ešte o niekoľko ďalších koliesok, pasažier vystúpi z lietadla na inom kontinente. Pojem vzdialenosti nabral v posledných dvoch storočiach nové dimenzie a hranice toho, čo je „po ruke“ sa radikálne posunuli. Čo bolo kedysi ďaleko je dnes na skok. Vzdialenosť, ktorá v minulosti predstavovala namáhavú, niekoľkodňovú či dokonca niekoľkotýždňovú cestu, je v 21. storočí záležitosťou jedného dňa. A chôdzu, ten najprirodzenejší pohyb človeka, využívame asi tak často ako schody vedľa eskalátora. Dôsledky nie sú iba fyzické. Ak pravidelne a dlho nekráčame, škodíme nie len svojmu telesnému zdraviu, ale ochudobňujeme sa aj o zážitky „z prvej ruky“. V lietadle nikdy neucítime vôňu práve kvitnúcej levandule, nanajvýš pach spoteného spolucestujúceho. V aute nás zasa neofúkne chladný, vlhký vietor, ktorý sa ženie od mora a vo vlaku si lepkavé ruky neumyjeme v zurčiacom, ľadovom potoku. Ak sa však človek rozhodne vystúpiť, nech už sa vezie v čomkoľvek, prestane svet vnímať iba zrakom, prilepený na zaprášené sklo autobusu.

„Moje kočka je alkoholik!“ – Festival krátkých filmů odstartoval polským výběrem

Již 9. ročník festivalu hraných krátkých filmů byl zahájen 16. ledna blokem filmů z katalogu Polish Shorts. Diváci přišli zhlédnout letošní výběr Krakovské filmové nadace a podle smíchu, který se odrážel od stěn malého sálu kina Světozor, lze usuzovat, že nebyli zklamáni. Promítání

se skládalo z pěti snímků různých žánrů – u některých tuhla krev v žilách, u jiných zase prskal sál smíchy (jak jinak můžete reagovat, když na plátně vidíte pokus o detox kočky, která je závislá na pivu). A právě střídání emocí je kouzlem krátkých filmů! Přijďte si odpočinout od zkoušek před filmové plátno. Festival probíhá ve dnech 16. 1. – 19. 1. v kině Světozor, více informací. Znělku festivalu si můžete pustit zde.

Kapka poezie

I. Óda na Jeruzalém

Jeruzaléme, ty jediný hostíš bohy

hlas boží hřmí z tvé oblohy.

Na branách tvých holubice rozjímá,

naděje usmrcovány byly před tvýma očima.

Jeruzaléme, co sdělíš poutníkům svým,

kolik tajemství prozradíš i uším mým?

Světlo tvé osvítí paty nohou,

andělé boží na tvůj pokyn ať nám pomohou.

„Nestačí jít spolu, potřebujeme sladit krok.“ Češi a Poláci 25 let poté

Ve dnech 21. a 22. listopadu 2013 se v Černínském paláci konala u příležitosti oslav 120. výročí založení Lidových novin konference „Co jsme udělali se svobodou?“, která se soustředila na vítězství a prohry disentu v české a polské společnosti po roce 1989.

Pozvání přijalo 28 řečníků, kteří působí či aktivně působili jako diplomaté, politici, ekonomové, novináři nebo spisovatelé. První den byl věnován ekonomické transformaci a politické situaci obou zemí, druhý se nesl ve znamení debat o českých a polských médiích a kultuře.

Utichl hlas protestu černé Ameriky, zemřel Amiri Baraka

zdroj: wikimedia

Když se 9. ledna 2014 svět dozvěděl o úmrtí předního amerického spisovatele a intelektuála, většina lidí si možná ani neuvědomila, o jak výraznou osobnost západní kulturní svět přišel. Amiri Baraka, původním jménem LeRoi Jones, narozený v říjnu roku 1934 v Newarku v New Jersey, který se mu stal na většinu života domovem, totiž nebyl pouze dalším z řady spisovatelů věnujících se problematice amerického černošského obyvatelstva. Jeho radikální názory, které zejména v pozdější fázi jeho tvůrčí činnosti často vyvolávaly celospolečenskou kontroverzi, se nesmazatelně zapsaly do kánonu americké literatury.

Vzpomínková akce ke 45. výročí upálení Jana Palacha

V roce 2013 byl mezi významné dny České republiky zařazen i 16. leden coby Den památky Jana Palacha. Již ve středu 15. ledna proběhne zahájení vzpomínkových akcí věnovaných výročí Palachova sebeupálení. Letos od jeho činu uběhne 45 let. Středeční program je méně formální: uskuteční se beseda s názvem Proti zlu, na které stačím: občanská činnost včera a dnes. Diskuze se zúčastní Tomáš Jungwirth, Tereza Mašková, Jan Čižinský a další. Prostor bude taktéž věnován nultému ročníku Literární soutěže Jana Palacha určené převážně studentům středních škol. Středeční program zakončí divadelní představení První dáma platí, druhá leze z gatí.

Horoskop pro zimní zkouškové období

Milí Berani, čeká vás toho hodně? Ani se nedivím, nejste totiž jediní. Ale nezoufejte: co nenajdete v zápiscích, s tím vám pomůže google, a pokud ani ten nepomůže, pak je na čase vyrazit do knihovny. Třeba Knihovna Jana Palacha má během týdne nově otevřeno od 8:00 do 20:00, v pátek pouze do 18:00.