Za co tekla krev na Majdanu?

Ukrajina. V posledních dnech jedno z nejskloňovanějších slov v českém tisku. Při takové mediální smršti, která se na nás valí ze všech stran, se domnívám, že snad většina lidí má alespoň malé povědomí o tom, co se tam v minulých 3 měsících odehrávalo. Před 11 měsíci jsem v západoukrajinském Ivano-Frankivsku strávila 14 dní na studijní stáži. Potkala jsem tam spoustu milých lidí a našla hodně nových přátel, s nimiž jsem v kontaktu i v současnosti. Během své krátkodobé stáže jsem si k této zemi vybudovala osobní vztah. Aktuální situace na Ukrajině mi tedy není lhostejná. Celé tři měsíce jsem pečlivě sledovala veškeré dění a snažila si všechny informace přebrat a nějak se v celé situaci zorientovat. Nebylo to úplně lehké. Český tisk zpočátku konfliktu na Ukrajině nevěnoval příliš velkou pozornost a zdálo se mi, že na vše nahlížel jednostranným pohledem opozičních demonstrantů. Z tisku tak často implicitně vyplývalo, že zmlácený demonstrant je hrdinou, kdežto upálený policista si svoji smrt v podstatě zasloužil. Žádný z těch padlých si zemřít samozřejmě nezasloužil.

Nobelova cena pro sira Nicholase Wintona?

Převzato ze stránek http://www.nicholaswinton.eu/cs

Počátkem září roku 1939 se v Praze desítky rodičů loučily se svými dětmi, které se chystaly na dalekou cestu. S číslem na krku a povolením ke vstupu do Anglie v rukou seděly tyto děti ve vlaku, který je měl zachránit před hrůzami nadcházející války. Tento den se však nakonec stal jednou z nejsmutnějších událostí v životě mladého britského bankéře Nicholase Wintona – oněch 250 dětí totiž do Anglie nikdy nedojelo. Začala druhá světová válka a poslední z “Wintonových vlaků” nebyl puštěn před hranice protektorátu. Téměř žádné z dětí čekajících toho dne ve vlaku se nedožilo konce holokaustu. Přesto se však v předvečer druhé světové války událo něco obdivuhodného. Třicetiletý Nicholas Winton, který o Vánocích roku 1938 navštívil Prahu, si správně uvědomil, že situace v Československu směřuje k jedné z největších katastrof 20. století a rozhodl se před těmito hrůzami uchránit alespoň ty nejbezbrannější, malé děti. Díky jeho usilovné práci se podařilo najít britské adoptivní rodiny pro téměř sedm set židovských dětí, které by jinak s velkou pravděpodobností zemřely v plynových komorách. Na další desítky let však tento čin upadl v zapomnění a teprve když Wintonova manželka Greta koncem 80. let objevila dokumenty týkající se dětských transportů, poznaly stovky “Wintonových dětí” svého zachránce. Od oné chvíle oslovuje tento silný příběh mnoho lidí a ukazuje, že i jeden člověk může takřka změnit svět.

Pochodeň č. 1

„Jedinou útěchou v mém žalu je mi vědomí, že můj syn obětoval svůj život pro svou zemi, pro pravdu a svobodu.“

Libuše Palachová, Hořící keř

Pomyslným vrcholem Palachova týdne se stala předpremiéra prvního dílu filmové trilogie Hořící keř, která se zaměřuje na to, co se odehrávalo po Palachově činu. Autorem scénáře je osmadvacetiletý Štěpán Hulík, který v Praze vystudoval filmovou vědu, a to právě na Filosofické fakultě UK, jež byla i Palachovou almou mater. Režie se ujala polská režisérka Agnieszka Holland, bývalá studentka pražské FAMU. Sama Holland v Praze studovala právě v době Palachova a následovně Zajícova sebeupálení. Produkce se nakonec ujala společnost HBO. Od neděle 27. ledna bude v týdenních intervalech odvysílána celá trilogie.

Happening pro Palacha

V rámci Palachova týdne proběhl ve čtvrtek 17. ledna i přidružený Happening pro Palacha. Tuto akci pořádala Knihovna Jana Palacha a jednalo se již o druhý ročník. Nicméně letošní happening měl s tím loňským, dle slov jedné pořadatelky, společný pouze název. Událost nesla podtitul „A to je ta krásná funkce… Symbolická hodnota prezidenta v českých zemích“. Jak uvedli organizátoři, prezidentská tématika se jim zdála symbolická i aktuální. Palachův týden byla podle nich skvělá „záminka“ pro uspořádání multikulturního večera.

Michal Ježek: „Když někdo řekne o Palachovi, že byl blázen, měl by se hned zeptat sebe sama, co o něm vlastně ví.“

Rozhovor s Michalem Ježkem, studentem bohemistiky na FF UK, členem Studentské rady a jedním z organizátorů vzpomínkových akcí ke 44. výročí upálení Jana Palacha.

Ve dnech 16. – 20. ledna budou probíhat vzpomínkové akce k 44. výročí upálení Jana Palacha. Mohl byste nám přiblížit připravovaný program?

Letos se Palachův týden odehrává ve čtyřech dnech a začíná ve středu 16. ledna, tedy v den výročí sebeupálení Jana Palacha. V malé aule Karolina se od 17. 00 koná prezentace webu www.janpalach.cz, konkrétně jeho nového obsahu, protože veřejnosti byl web představen již v loňském roce. Jedná se o multimediální projekt Univerzity Karlovy a podnět k němu vzešel z okruhu Studentské rady a z kolektivu lidí, kteří se již dříve podíleli na organizaci událostí souvisejících s Janem Palachem, zejména na obsáhlém sborníku Jan Palach 69 a stejnojmenné výstavě. Tento web je završením jejich dlouhodobé práce. Na webu je nyní celá řada materiálů: nahrávky, videa a dobové fotografie, různé historické texty i současné ohlasy spojené s Janem Palachem. Je to portál, kde se dá najít vše důležité a nosné pro pochopení Palachova příběhu, který portrétujeme v kontextu doby. Jeho příběh samozřejmě tehdejší doby vyrůstá, Palach reagoval na události spojené s Pražským jarem a srpnovou okupací.Celá jedna sekce je navíc věnovaná dalším „živým pochodním“. Tento název používáme pro lidi, kteří se také upálili z politických důvodů, ať už tady v Československu, nebo jinde ve světě.

Vyšší zisky versus omezování svobody

Demonstrace proti schválení smlouvy ACTA v Praze, 2. 2. 2012. Fotografii poskytl Michal Helan.

V roce 2012 se podle mnohých blíží konec světa. Daleko pravděpodobněji se však dočkáme zásadního omezení možnosti ilegálně a beztrestně stahovat autorsky chráněný obsah. Připomeňme si letošní události: 19. ledna uzavření severu pro sdílení dat Megaupload, 26. ledna podepsání dohody proti plagiátorství a internetovému pirátství ACTA zástupci zemí Evropské unie a 15. února uzavření portálu pro sdílení elektronických knih na žádost 17 nakladatelství.

Fenomén YouTube: YouTubeři

V následujících týdnech vám přineseme několik článků na téma Fenomén YouTube. V prvním z nich se dozvíte o nejpopulárnějších autorech na YouTube. Existuje deset nezávislých hvězd YouTube, které vydělávají podle průzkumu TubeMogul, reklamní agentury a analytické společnosti, nad 100 000 dolarů ročně. Kdo jsou tyto hvězdy a jak se dá na YouTube zbohatnout?

Veřejná debata o návrhu zákona o vysokých školách. V červenci už bude pozdě?

Ve čtvrtek 28. 4. proběhla ve velké aule FF na Palachově náměstí veřejná debata o aktuálním návrhu věcného záměru zákona o vysokých školách. V diskusním panelu zasedl prorektor UK pro rozvoj prof. Stanislav Štech a 2 bývalí ministři školství – Ondřej Liška a Miroslava Kopicová. Diskuzi a následnou debatu moderoval děkan FF UK Michal Stehlík.

Na FF proběhla diskuse na téma: „LIBYE: PROTIVLÁDNÍ PROTESTY, ZÁSAH ZÁPADU A JEHO MOŽNÉ DŮSLEDKY“

Nedlouho po polovině března, přesněji v sobotu 19. 3. 2011 v podvečer, začala být nad libyjským územím vojensky prosazována bezletována zóna schválená o necelé dva dny dříve Radou bezpečnosti OSN. Letadla západních zemí v čele s Francií, Británií a USA pojala za svou povinnost chránit libyjské civilisty, ve skutečnosti však útočila ve více či méně patrném spojenectví s tamní opozicí na síly Muammara Kaddáfího.
Byl tento zásah Západu správným krokem? Jaké mohou být jeho následky? Má se Evropa vojensky podílet na řešení problémů muslimských zemí? Nejen okolo těchto otázek se točila diskuze pořádaná v pátek 8. března pod záštitou Pražského religionistického spolku, na niž přijal pozvání český islamolog a arabista Mgr. Ondřej Beránek, Ph.D., vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha a v současné době také přednášející Ústavu filosofie a religionistiky FF UK.

Zlo sídlí v 1. patře

Možná jste si toho už taky všimli. Slyšela jsem mnohá vyprávění od starších kolegů, ale osobně jsem se přesvědčila až jednoho červnového odpoledne. Děkan? Proděkan? Cha Chaáá! Naše fakulta je doopravdy ovládána studijními referentkami. Ano, to jsou ty ženy, které úřadují v 1. patře asi 6hodin týdně a domnívají se, že jim fakulta patří, přesně jako těm pověstným školníkům, jež jsou na základních školách důležitější, než sám ředitel.