Prázdné místo

Po úspěšné sedmidílné sáze o Harrym Potterovi je Prázdné místo prvním větším dílem J. K. Rowlingové. Prázdné místo, které zůstalo po mladém čarodějnickém učni, zaplnil sociálně kritický román reflektující život několika rodin z odlišných sociálních sfér maloměsta.

Osudy lidí z městečka Pagford se začínají odvíjet od smrti čtyřicetiletého Barryho Fairbrothera, člena místní obecní rady, a způsob, jak na jeho nečekaný odchod reagují sousedé, přátelé i soupeři, je hlavním tématem knihy. Přetvářka, otevřená zášť, intriky – tomu všemu dalo jeho úmrtí průchod.

Praha ve víru hudby

Pravděpodobně všichni jsme si všimli téměř na každém kroku umístěných zářivě modrých reklamních plakátů, jež mají za cíl upoutat naši pozornost zdánlivě bezvýznamnými prapodivnými slabikami. Kdo by si však přečetl bližší údaje, pravděpodobně by nakonec dospěl k řešení těchto hádanek. ach v tomto případě tedy nebude mít význam citoslovce, podobně art v tomto případě neodkazuje explicitně k umění. Jedná se o poslední písmena jmen mistrů klasické (ač je toto označení velmi nepřesné – o tom ale jindy) hudby, jejichž díla zazní na některém z koncertů Pražského jara. O co se jedná? Inu…

Jakub Szántó o médiích a Izraeli

Rozhovor s Jakubem Szántó, jedním z přednášejících Izraelského týdne, který v uplynulých dnech probíhal na půdě FF UK.

Jakub Szántó působí ve svém živém projevu od prvních slov jako člověk, který je nadšený ze své práce. Velkou měrou se na tom podílí i změna pracovní pozice, která ho v blízké budoucnosti čeká. Ještě v tomto roce se současný zástupce vedoucího zahraniční redakce České televize stane stálým zpravodajem ČT v Tel Avivu a bude ve svých reportážích pokrývat celý Blízký východ neboli „obrovský region, který má obrovská témata“. Je to oblast, která se na naši obrazovku dostává především kvůli konfliktům a válkám a málokdy jsme o ní informováni jinak než v souvislosti se zbraněmi, ztrátami na životech, politickými boji a utrpením. Jakub Szántó nám chce ale Blízký východ představit z jiného úhlu a zaměřit se ve svých reportážích na běžné lidi a každodenní témata.

Alasdair Bouch’s new album: „It’s soaked in old-school rhythm ‚n‘ blues tears and late-night whiskey laments“

Alasdair Bouch, a British singer-songwriter currently based in the Czech Republic, talks about his brand new album, about the reasons that made him settle in Prague, and about the hardships and pleasures of a full-time musician´s life.

For how long have you been living in Prague? And how does an English musician end up in the middle of Europe?

I arrived nearly seven years ago now, and it’s flown by. I actually didn’t intend to stay – I originally came here for a month to learn how to teach English, and immediately fell in love with Prague. Most people don’t believe me when I say that – of course, the beautiful women and beer might have influenced my decision to stay – but there’s something magical about this city that draws you in. And as Kafka wrote, its claws won’t let you go!

Univerzitní osmy

Zóna Univerzitních osem bude dva dny bavit studenty na Karlově univerzitě

Už čtvrtou pražskou vysokou školu navštíví Zóna Univerzitních osem ČSOB Penzijní společnosti. V pondělní a úterý bude sídlit ve vstupní hale Fakulty tělesné výchovy a sportu (FTVS) Univerzity Karlovy.

V pondělí a úterý 13. a 14. května bude probíhat ve vstupní hale FTVS Univerzity Karlovy zábavný program spojený s blížícím se závodem Primátorek ČSOB Pojišťovny, jehož součástí bude rovněž studentský závod Univerziních osem ČSOB Penzijní společnosti.

Závody na trenažérech, tipovací soutěže, vysílání na LCD obrazovce, hudba, fatboye k posezení. Koutek jako stvořený pro aktivní odpočinek během školního dne pro všechny studenty, to je Zóna Univerzitních osem.

Ve vstupní hale FTVS Univerzity Karlovy odstartuje program v pondělí v 9 hodin a potrvá do 16 hodin. Ve stejných hodinách bude pokračovat i v pátek.

Přijďte si zasoutěžit, odpočinout od školních povinností a hlavně se pobavit. Více informací najdete zde.

Izraelský týden se představuje

Od 9. do 15. května proběhne na UK Izraelský týden, jehož cílem je seznámit studenty, akademiky i veřejnost s tématy spadajícími pod tzv. Izraelská studia. Co si pod tímto názvem představit, jaké zajímavé akce proběhnou a co stálo za myšlenkou uspořádat tento týden, nám řekla Marcela Zoufalá z Pražského centra židovských studií. Proč se Pražské centrum židovských studií rozhodlo uspořádat Izraelský týden? Cílem Izraelského týdne je představit oblasti, které lze zařadit do Izraelských studií. Chtěli jsme především ukázat, jaká různá akademická témata do tohoto oboru patří, na co všechno je možné se pří studiu zaměřit. Samozřejmě že program Izraelského týdne ani zdaleka nevyčerpává všechny možnosti a už nyní se nám hlásí odborníci a badatelé, kteří by se chtěli zúčastnit dalšího ročníku. Osobně si velmi cením intenzivního nasazení studentek a studentů hebraistiky Filozofické fakulty UK, kteří se zapojili nejen do organizace, ale také přímo iniciovali debatu o perspektivách izraelských studií, která představuje těžiště celé akce.

Lidovky ve víru oslav

Ve čtvrtek 25. dubna 2013 se v Knihovně Václava Havla konala další ze série akcí v rámci oslav 120 let Lidových novin (LN), a to seminář s názvem Lidové noviny jako kulturní fenomén 20. století.

Pozvání přijaly kromě zhruba třiceti posluchačů i čtyři osobnosti českého literárního světa. Úvodní referát pronesla Lucie Peisertová z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, která se zaměřila na Františka Gellnera jako karikaturistu LN. Prostřednictvím mnoha jeho ilustrací a autorských básní doložila jednak básníkovu pohotovost reagovat na aktuální témata, jednak svěží přístup, s nímž pomalu prolamoval ledy novinářského stereotypu. Smích vyvolala její poznámka o Gellnerových rozpacích spojených se stěhováním z tepající Prahy do klidnějšího Brna, kterého se obával, neboť: „[…] tam nebude o čem psát“.

Izraelský týden na Karlově univerzitě: perspektivy izraelských studií v České republice

Zajímáte se o Izrael, judaismus nebo izraelskou kulturu? Vášnivě se svými přáteli diskutujete o situaci na Blízkém východě a o antisemitismu? Nebo uvažujete o studiu oboru spřízněného s některým z těchto témat? Pak by vám neměl ujít Izraelský týden na Karlově univerzitě, který ve dnech 9. - 15. 5. pořádá Pražské centrum židovských studií. Akce nese podtitul Perspektivy izraelských studií v České republice a kromě zajímavých přednášek nabídne i diskuzi nad možnou budoucností studia izraelské kultury, historie, společnosti a politiky.

Během sedmi dnů vystoupí domácí i zahraniční hosté a představí témata, která bývají do izraelských studií zařazována. Můžeme se tak těšit na Shahara Shelefa z Izraelského velvyslanectví v Praze, analytičku Irenu Kalhousovou, sochaře Davida Černého, politologa Pavla Baršu nebo prorektora telavivské univerzity Raanana Reina. Celý týden ale nebude věnován pouze vážným tématům. Budete mít příležitost seznámit se i s bojovým uměním Krav Maga, izraelským filmem nebo architekturou a v sobotu 11. 5. vystoupí hudební skupina PETER PAN COMPLEX.

Jednotlivé akce se po celý týden budou odehrávat v prostorách Filozofické fakulty – v klubu K4, v Celetné 20 nebo na hlavní budově na náměstí Jana Palacha.

Program najdete zde v pdf: IZRAELSKY_TYDEN_PROGRAM

Izraelský týden můžete sledovat i na facebooku.

Ondřej Žíla – Poválečná Bosna a Hercegovina: „Témata jako jazyk, komunikace, či v případě této země spíše nekomunikace, jsou klíčová.“

Rozhovor s PhDr. Ondřejem Žílou, absolventem historie na FF UK a geografie na PřF UK. Ondřej Žíla působí od roku 2008 na půdě FF UK, kde vyučuje v rámci Ústavu slavistických a východoevropských studií a Katedry jihoslovanských a balkanistických studií. Letos byl jedním z přednášejících na Dnu vědy.

Váš příspěvek nesl název Poválečná Bosna a Hercegovina: Země v začarovaném kruhu, mohl byste jej čtenářům trochu přiblížit?

Od podpisu mírových dohod v Daytonu, které ukončily krvavý občanský konflikt v Bosně a Hercegovině v letech 1992–1995, uběhlo letos v listopadu již sedmnáct let. V průběhu tohoto období Západ usiloval o rekonstrukci etnicky heterogenního společenství a opětovné vybudování důvěry ve vzájemné soužití mezi tamním obyvatelstvem. Z válkou rozvrácené země měl být utvořen učebnicový příklad úspěšného mezinárodního úsilí o poválečnou obnovu. Zatímco fyzické stopy válečné destrukce pomalu mizí, příčiny, kvůli nimž se konflikt rozhořel, se odstranit nepodařilo. Země tak zůstává ochromená stejně, jako v okamžiku parafování mírových smluv v roce 1995.

Pražský Microfestival: festival zaměřený do budoucnosti

Rozhovor se studentkou anglistiky Olgou Pekovou, hlavní koordinátorkou mezinárodního Pražského Microfestivalu, který již brzy přivede do klubu K4 inspirativní osobnosti současné poezie z Čech i zahraničí.

Kdy a jak Pražský Microfestival vůbec vznikl? A jak ses k práci pro něj dostala ty?

Pražský Microfestival (PMF) má svůj předobraz v akci, která se odehrála v roce 2004 pod názvem Pražský mezinárodní festival poezie (Prague International Poetry Festival). Tehdy na něm vystoupilo víc než 40 spisovatelů z celého světa, trval celý týden a čtení byla až ve třech jazycích: v jazyce originálu, v angličtině a v češtině. Dnes už se na něj pozapomnělo, ale v té době to byla větší akce než dnes dobře známý Festival spisovatelů Praha. PMF vznikal pod taktovkou Louise Armanda, spisovatele a vyučujícího na anglistice FF UK, ale vzhledem k ohromujícímu rozsahu se už ve stejné podobě znovu neopakoval. V roce 2009 pak jeho znovuoživením vznikl festival, který si do názvu, možná tak trochu preventivně, vetkl slovo “Micro”. Skupina autorů z Irska a Austrálie a dalších zemí tehdy měla šňůru čtení po Praze a překlady do češtiny pořizovali studenti anglistiky. To byl zárodek, ze kterého se v dalších letech znovu začal rodit plnohodnotný festival: rok nato zavítal i do Brna a v roce 2011 už zakotvil v kavárně Krásný Ztráty, opět v úctyhodné délce pěti nabitých večerů. Ten samý rok se stal partnerem časopisu Psí víno a doopravdy tak vstoupil na českou literární scénu. Ročník 2011 byl i tím, kdy jsem se k festivalu dostala já, jednoduše jako studentka anglistiky – překládala jsem tehdy asi osm autorů do češtiny a drobně vypomáhala. Další rok jsem velkou část organizace převzala po původním týmu Louise Armanda a Davida Vichnara, doktoranda na FF UK, a letos jsem koordinátorem na plný úvazek – neboli „ředitelkou“ festivalu.