Děkan Stehlík se rozhodl nejmenovat kandidáta z veřejného konkursu Martina Gieselmanna do čela Ústavu dálného východu. Vedením ústavu je od ledna nadále pověřen Jan Sýkora. Ten dostal za úkol, aby na ústavu zorganizoval vnitřní volby. Protesty pedagogů i studentů proti řediteli z ciziny uspěly.
Koleje a menzy naší univerzity chystají v roce 2008 několik změn. Stravovací karty budou zrušeny a jejich funkci převezme ISIC. Objednání oběda bude možné i na dva týdny dopředu přes internet, ale také v den oběda pomocí tzv. burzy. Nabízená jídla budou navíc cenově odlišená. „V tomto tzv. bezlimitním systému nabídneme vždy nějaké základní jídlo, ale také jídlo lepší, třeba přírodní roštěnku,“ uvedl na listopadovém zasedání Sociální komise AS UK Mojmír Bém, ředitel Kolejí a menz UK.
Mizerná účast charakterizovala volby do Akademického senátu UK, které se na fildě konaly na konci listopadu. Na období od února 2008 do ledna 2010 v nich byli uvoleni dva studenti a dva pedagogové, kteří budou pravidelně zasedat s téměř sedmdesáti dalšími kolegy z jiných fakult v univerzitním senátu.
Chtěl bych tímto reagovat na článek Vojtěcha Varyše Děkan Stehlík by měl už konečně odstoupit!, který vyšel v pátém čísle FFaktu. Nejde mi přitom ani tak o autorovo (slušně řečeno) „svébytné“ pojetí toho, jak by měla fungovat FF UK počátkem 21. století. Zaměřím se na věc mnohem důležitější a pro naši fakultu kruciální. Jedná se o otázku, zda je možné humanitní obory považovat za vědu či nikoli.
Víte, čím se zdraví někteří studenti filozofické fakulty? Heslem našeho kolegy „já bych děkana honil s bičem kolem fakulty!“ Již je tomu delší čas, co jsem slíbil napsat tenhle článek. Jeho název mi přijde tak průzračně jasný, že jsem necítil potřebu ho nějak znovu a již posté vysvětlovat. Ale čtenáři a ti, kteří zmíněnou větu nevyznávají, si tak zřejmě žádají. Inu, podíval jsem se na osobní webové stránky pana děkana a hned jsem byl naštvaný tak, že mi to vyjde možná i na tři články.
Správný student musí v předvánočním čase myslet nejen na dárky, ale i na to, co nastane potom. Zkouškové období přijde letos proklatě brzy a já se chci vyhnout tlačenici mezi regály, kde nenechavé ruce spolužáků často zabloudí mimo hřbety knih. Chápu je, jsem kus, ale snášet pak nenávistné pohledy žárlivých spolužaček bych si raději odpustila.
Debata o možném umístění části protiraketového obranného systému v Česku rozděluje nejen běžnou veřejnost, ale i osobnosti naší fakulty. Šesti z nich jsme se proto zeptali na jejich názor na plánovaný radar.
Možná už jste někdy přišli na přednášku, která se ukázala být v podstatě reprodukcí učebnice. Z toho důvodu jste se rozhodli příště raději zůstat doma. Zástupce ředitele Ústavu světových dějin Vladimír Nálevka a vedoucí Semináře teorie a metodologie historické vědy v rámci Ústavu českých dějin Zdeněk Beneš reflektovali tuto situaci.
Začínal jako stavař, stal se kulisákem a nakonec se rozhodl pro bohemistiku. Počáteční pocit méněcennosti a osamění překonával kulturou. Nakonec se stal ředitelem pražské zoo a za hodně zkušeností prý vděčí fakultě. Petr Fejk se na FF UK obor Český jazyk a literatura v kombinaci s Historií, přihlásil hlavně z toho důvodu, že hledal něco univerzálního. Dlouho nevěděl, co by chtěl dělat, na medicínu se kvůli známkám nesměl přihlásit a stavební fakulta ho nebavila.
Studenti dělali revoluci. Už tři dny po pátečním masakru na Národní třídě vyhlásili na FF stávku a letitou péčí znormalizovaná fakulta se náhle stala revolucionářským doupětem. Co na to zdejší kantoři? Dokumenty fakultního archivu prozrazují, že odříznutí od myšlení normalizačních let nebylo ani snadné, ani rychlé.