Politologem ve vlasti Karla Marxe

Karl Marx prý kdysi řekl: „Studenti všech zemí, spojte se“. Nebo něco v tom smyslu, možná jsem necitoval přesně. Nicméně podobnými hesly vyzdobené nástěnky zahraničního oddělení spolu s obrazy šťastných a spokojených studentů z celé Evropské unie mě dlouho nahlodávaly. Po shlédnutí francouzsko-španělského propagandistického veledíla Erasmus a spol. jsem pak byl dohlodán definitivně. Jedu.

A zamířil jsem na rok do německého Frankfurtu. Ovšem ne do toho nad Mohanem, ale nad Odrou. Když do „Frankfurt (Oder)“, jak zní oficiální název, cestujete, nikdy si vlastně nemůžete být úplně jistí, kam a jak vůbec dojedete.

Město má svou osobitou atmosféru, a to i díky jedné, pro město nepříjemné skutečnosti. Po roce 1989 přes velké investice spolkové vlády některé východní oblasti bývalé NDR spadly do obrovských sociálních problémů, které lze ilustrovat místy až dvaceti procentní nezaměstnaností. Sídla v těsném sousedství Polska, kde to ostatně se sháněním práce není o moc lepší, tak od roku 1990 opouští asi jedno až dvě procenta obyvatel v produktivním věku ročně. Pro Frankfurt/Oder to znamená, že je vydáno napospas dvěma skupinám lidí. Studentům a důchodcům (teď spíše důchodcům, protože tu na konci září vyhráli volby místní komunisté, respektive Die Linke, řečeno politicky korektně). Situace se prý ale lepší, ne všichni mladí mají nutkání stěhovat se do Berlína, dokonce jsem jednou pomáhal do tramvaje zvednout i kočárek.

Erasmáci si tu žijí jako v bavlnce

Zdejší nejstarší vysoká škola v celém východním Německu (což je způsobeno tím, že když ji v roce 1992 zakládali, tak se rozpomněli na univerzitu, která tu fungovala někdy do 18. století) dělá svému městu čest. Z 3 000 studentů, kteří zde studují, jich zhruba tisíc přichází ze zahraničí, za což škola vděčí bezpočtu oborů, které lze studovat v angličtině.

European university Viadrina si zahraničních studentů opravdu váží a hýčká je. Snaží se s námi pracovat, jsme neustále zváni na různé mezikulturní workshopy, každý týden jsou Erasmus párty, nebo Welcome party, případně Welcome evenings, Semester openings, International days, International nights, apod.

Například International day, který je jakousi obdobou prvního máje minimálně v tom smyslu, že je povinný, spočívá v tom, že si exchange-studenti musí připravit prezentaci jejich domácí univerzity. Jsou uvolněni z výuky a lákají pak místní studenty, kteří jsou důmyslným systémem rozmístění stánků donuceni všechny navštívit, aby na semestr nebo dva opustili Frankfurt.

Viadrina má o jednu fakultu méně než Univerzita Karlova v době svého vzniku, kromě práva a ekonomie se tu dají studovat společenské vědy – KuWi. Značná část přednášek se odehrává v Polsku, na moderním Collegiu Pollonicu, což je univerzita ve Slubicích na druhé straně řeky. Pro člověka z našich zeměpisných šířek to znamená příjemnou desetiminutovou procházku po říční promenádě, pro mé mexické kamarády strach před polskou policií, jelikož koncem října ještě neobdrželi vízum do Schengenského prostoru. V komunitě zahraničních studentů se navíc šíří pověsti o dvou tureckých studentech bez víza, kteří strávili příjemný vyslýchací víkend na polské policejní stanici. Dal by se tu zcela jistě natočit další díl Černé sanitky.

Idyly a ideologie

Vlastní německá část univerzity sídlí ve dvou nádherných historických a dvou moderních budovách na břehu Odry. Nesmím zapomenout na výbornou menzu, kde se cena oběda pohybuje kolem lidových dvou eur. Součástí menzy je terasa přímo na říční promenádě… Prostě idylka.

No ale zpátky na univerzitu – a jak jinak než, tramvají. Cesta z jednoho konce města, kde je kolej, na konec druhý, kde je škola, trvá 10 minut a je taktéž idylická. Tedy vlastně ideologická. Takový zahraniční cestující nastoupí na August-Bebel-Strasse (zakladatel německé socialistické strany), potom pokračuje v cestě ulicí Karla Liebknechta (jeho kolega) až do ulice Rosy Luxemburgové. Cestou míjí třídu Karla Marxe, kde sídlí většina zahraničních společností, bank, butiků a dvě obchodní centra se supermarkety. Pokud člověk něco potřebuje nakoupit, nezbývá mu než skočit k Marxovi.

Na nějaký hlubší vhled do studia v Německu je ještě příliš brzy, co ale můžu říct už teď, bude to zajímavý a přínosný rok. Pro mě samotného bude zajímavé sledovat, co si o Frankfurtu/Oder budu myslet za měsíc, za rok, čím mě ještě překvapí.
Závěrem? Snad jen… Go East!!!

Libor Procházka (POLT)