Láska mezi studenty FF moc nekvete
Mezi ohrožené druhy bychom měli řadit i pravé filozofy! Jak dokázala naše studie, čistokrevných jedinců narozených v pražském hejnu v oblasti kolem Palachova náměstí ubývá. Více než dvě třetiny dospělců opouštějí za účelem páření vody Filozofické fakulty a partnery si hledají jinde!
Z 84 dotázaných 56 nikdy nechodilo se spolužákem či spolužačkou z FF UK. Partnera si vybírají nejčastěji na VŠE, ČVUT nebo zůstávají věrni alespoň univerzitě a zabrousí na Matfyz. Vysvětlení je úplně jednoduché – na Filozofické fakultě převládá ženské pohlaví. Liší se to obor od oboru, ale výsledek je stále stejný: nedostatek chlapců. Případná poptávka by vysoce převyšovala nabídku.
Na ČVUT či MFF je situace opačná. Není tedy divu, že mezi naší fakultou a exaktně-vědnými pracovišti vznikají vzájemná pouta. Tuto teorii podporuje i fakt, že většina dotázaných školu svého protějšku neřeší, žádnou nepreferuje ani nezavrhuje jen tak z principu.
Titul jako afrodiziakum
Překvapivé je, že většina preferuje vztah se studujícím, spíše než s výdělečně činným. „Už nikdy bych nechodila s pracujícím klukem. Má mnohem víc času a nechápe, že se musím učit nebo že mám zkoušky,“ vysvětlila jedna z dotázaných. Stejný životní styl svedl dohromady většinu párů.
Hlavním úskalím svazků mezi studenty se zdají být finance a možnost stát na vlastních nohou. Další zpovídaná uvedla, že by zvolila studenta, aby ji chápal, a pracujícího, aby měl peníze. Jeden student dokonce přiznal: „Nikdy bych nechodil s holkou z FF, protože není a nejspíš ani nebude finančně zajištěná. Sám o sebe se postarám, ale živit svou holku, to bych nesnesl.“ Jinak ale převládal názor, že „když ho miluješ, není co řešit.“
Přes 70 % respondentů ale vyžaduje pro trvalý vztah partnera, který má stejné nebo vyšší vzdělání. (Takže pánové a dámy, pozor, titul zvyšuje sexuální přitažlivost!) V masmédiích se často objevují varování proti nerovným svazkům, problematické mají být zvláště ty, kde vyšší vzdělání má žena.
Psycholog Karel Humhal poukazuje na diplomovou práci své manželky, která dokázala, že chlapci z rodin, kde matka měla vyšší vzdělání, trpěli častěji poruchami chování. Karel Humhal k tomu říká: „Příčiny nejspíš souvisejí s vžitými představami o rozdělení rolí a pozic v rodině. Otec s nižším vzděláním pravděpodobně často není akceptován ani manželkou, ani dětmi, a svým postavením pak vyvolává u synů potřebu protestovat proti pravidlům a normám. Je možné, že vysokoškolačky intuitivně tuto skutečnost nahlížejí a volí za partnery muže s minimálně stejným stupněm vzdělání.“
Erasmus nebo Orgasmus?
Za nejčastější příčinu rozchodů na VŠ považují studenti zahraniční pobyty. Program Erasmus tak získal mezi knihovníky přezdívku „Orgasmus“. Ano, většina nevycestovavších je přesvědčena, že vycestovavší student žije v cizině životem nemravným a že každý vztah je proto odsouzen k zániku. A pokud udržíte chtíč na uzdě, stejně se s partnerem odcizíte, přestanete si rozumět. Je pravda, co se povídá?
„O odcizení to podle mě nebude, dá se komunikovat přes ICQ, Skype, jde to i s videem. Erasmus spíš otevře oči. Máš víc času přemýšlet a vidíš před sebou větší možnosti. A pak ti přijde, že prostě to, co máš doma, není úplně to nejdokonalejší na světě, co můžeš mít,“ přemýšlí Petra, které vztah skvěle klape, ačkoliv přítele má dlouhá léta v Anglii.
Svou roli tu jistě hraje i ztráta fyzického kontaktu, žárlivost nebo nově nabytá svoboda. Nejen cizinou otevřené oči. Dlouholetý vztah končí i partneři, které jste zanechali doma. Zdá se, že Erasmus vztahům neprospívá. „Erasmus vztahy neničí, spíš je to takový katalyzátor. Kdybych neodjela, nejspíš bych s bývalým ještě chodila, ale časem by to stejně skončilo,“ říká Alena a dodává, že ničeho nelituje.
Ani Karel Humhal nevidí viníka v cestě za hranice: „Většina velkých lásek končí s koncem studia. Je to dáno především zásadní změnou stylu života, „srážkou s realitou“, změnou hodnot, uvědomění si, jakého partnera chci a potřebuji pro rodinu, a celé řady dalších skutečností. Dlouhodobé studijní pobyty v cizině pomáhají mladým lidem rychleji se zorientovat, dozrát a pochopit sebe i okolí, a to je nejspíš hlavní příčinou rozpadu romantických studentských lásek.“
Našli jste lásku na celý život? Nebo ne? Otestujte ji Erasmem.
21. 8. 2008 | 12.28 | odkaz na tento komentář
Kdo navrhoval ten přííšerný titulní obrázek ?! Chcete se snad stát bulvárním časopisem? Přinejmenším výběr takovýchto témat o tom svědčí…
9. 5. 2010 | 20.12 | odkaz na tento komentář
To je naprostá blbost ten článek. Na uvědomění si skutečného života neposlouží Erasmus, nýbrž právě nástup do zaměstnání a absolutní změna hodnot a potřeb, které když partner nebude schopný pochopit nebo respektovat, udělají tu díru ve vztahu. Erasmus jako takový přímo ničitelem vztahů je, protože způsobí jak fyzické tak psychologické odloučení a v člověku, který je tím „čekajícím doma“ vyvolá reakce, které by nikdy nemusel dát najevo. Na druhé straně člověk, který se Erasmu účastní se mění právě v to zvíře, žijící najednou nočním bujarým a možná i nemravným životem a zapomíná na původní smysl odjezdu na takový pobyt. Další věcí je, že tento bujarý život je dotovaný státem a daněmi, třeba právě toho chudáka pracujícího partnera. Zajímalo by mě, jestli existuje vůbec nějaký skutečně hodnotný bod toho, že člověk odjede na Erasmus, krom toho, že mu samotnému to dá příležitost téměř zadarmo hodně cestovat a bavit se do aleluja se spoustou nových lidí, které poznal. Takováto zkušenost nemá s nástupem do reality po škole nic společného a nijak studenta na nic nepřipraví.
Pokud jede student do země, kde bude pobývat s lidmi mluvícími ne tím jazykem, který se učí, tak ani tu jazykovou znalost téměř nezdokonalí.
Takže? Erasmus = zábava, sex, alkohol, cestování. Za státní peníze. Pokud bych byl nezadaný, huráá, jedu ten stát vyždímat co to jde. Zadaný? Hurá, jedu si zničit vztah, který jsem tu budoval.