Výstava Homosexualita a umění 1800-2000

Obraz, fotografie a film. Tři média, která nás provedou stále ještě kontroverzním tématem „odlišnosti“ v pojetí lidské erotiky na výstavě nazvané „Homosexualita a umění 1800 – 2000“.

Poměrně výstižně pojmenovaná akce se uskuteční 1.-17. dubna 2009 ve studentském klubu v Celetné 20 (FF UK v Praze).

Výstava je zde uspořádána v souvislosti s mezinárodní vědeckou konferencí Homosexualita v českých zemích, která na FHS UK proběhne mezi dvacátým a dvaadvacátým březnem. Pořadatelem této panelové výstavy je platforma Obrazar.com, která je zaměřená na publishing a produkci výstav a celý projekt zaštítila bývalá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková. Ti, které tato akce zajímá, nemusí jezdit do Prahy, neboť se jedná o výstavu putovní, která bude prezentována i v zahraničí.

Subkultura queer proti kategorii homosexuality

Nahlížení celého tématu třemi vizuálními médii – obrazem, fotografií a filmem – má své odůvodnění. Jejich proměny zároveň dokumentují i změny pohledu na gay a lesbian problematiku. Každý ze tří celků bude tematicky pojat a jeho autorem je jiný kurátor. Obrazu se věnuje Ladislav Zikmund, který je zároveň vedoucím realizačního týmu. Ladislav Zikmund se zabývá především uměním a architekturou devatenáctého a dvacátého století a svůj zájem o genderovou tématiku spojuje s uměleckými ambicemi při vydávání knih nebo pořádní výstav. Odbornice na výtvarné linie ateliérů Uměleckoprůmyslové školy na přelomu devatenáctého a dvacátého století Jana Teichmanová dostala na starost sekci fotografie. A spolupracovnice gay a lesbického filmového festivalu Mezipatra Kristýna Ciprová připravila filmová ohlédnutí. Výstava bude sestavena z vybraných kapitol dějin umění. Časové rozpětí 1800 – 2000 bylo zvoleno proto, aby historické pojetí homosexuality lépe dokreslilo její dnešní obraz. Bigotní morálka devatenáctého století zabraňovala přijetí „odlišné” sexuální orientace v jejím plném rozsahu, proto byla i v umění zobrazována alegoricky, kdežto dvacáté století již klade velký důraz na osobu autora, i když jen autorem samotným je homo a queer podtext rozšifrovatelný. Ladislav Zikmund k tomu říká: „Homosexuální zjev bylo třeba uzpůsobit představám o mantinelech genderových konstrukcí. To bylo paradoxně určující pro utváření kultury této minority samotné…“ a pokračuje „Proto také v rámci emancipačního hnutí v 70. a 80. letech 20. století vzniká odpor k uměle vytvořené kategorii homosexuality a od té doby mluvíme o subkultuře queer – >>kategorii<< bezmezné, neomezující a všeobjímající.“

Obraz a fotografie – nejen o umění

Že obraz či film nemají pouze estetickou hodnotu, nýbrž můžou být i politickou, genderovou a sociologickou výpovědí, dokumentují dvě kapitoly. Stonewall doughters je obrazovým úsekem diskriminace homosexuálů v šedesátých letech, jejímž vyvrcholením byly Stonewallské nepokoje. V Sedmdesátých a osmdesátých letech se formuje základ homo komunity. Lesbičky navazují na feminismus, lesbické umění je systematičtější než gay, staví se proti zneužívání vagíny a ženské sexuality. Zobrazování ženské erotiky v malířství se dostalo na stejnou úroveň jako po staletí protežované zobrazování mužů. Kategorie Erotická fotografie a subkultura oslavuje významnou fotografku sedmdesátých let, Nan Goldin, která nejvěrněji zachycuje život subkultury v USA. Úplným opakem jsou její mužští kolegové, ti se naopak soustředí na americkou pop kulturu a reklamní efekt.

Tato výstava a cyklus přednášek určitě není určena pouze pro tříprocentní menšinu, nýbrž právě pro všechny ty, kteří menšinové považují za „nenormální“ a stejnosexualitu za zločinné zvěrstvo a západní výdobytek dnešní nemocné doby.

Žaneta Krotilová
Ilustrační foto: Lucie Rubenová