Salvátorská akademická farnost – místo dialogu

scholaKostely, které jsou při bohoslužbě ve všední den zaplněny do posledního místa, nejsou v České republice častým jevem. Kostel Nejsvětějšího Salvátora v areálu Klementina se zaplní pravidelně každé úterý, a to převážně mladými lidmi. Mnohé k účasti motivují kázání Tomáše Halíka, která se svým obsahem podobají universitním přednáškám. Halík s oblibou cituje zajímavé filosofy a sociology, nebojí se hovořit otevřeně o problémech církve a jeho projev nezabředává do laciných zbožných frází.

Tomáš Halík je zcela určitě nejznámější postavou salvátorské farnosti a zásadně ovlivňuje celý myšlenkový proud, na němž je farnost postavena, nicméně dění ve farnosti není Halíkovou one-man-show, ale živým organismem, ve kterém se protínají různé duchovní vlivy a především aktivita mnoha lidí. Kromě sloužení bohoslužeb a udělování svátostí zde probíhá celá řada dalších aktivit.

Salvátorská farnost je definována jako akademická, je tedy orientovaná především na studenty a učitele vysokých škol. V hojném počtu přichází i absolventi.  Pastorační referent Martin Staněk farnost popisuje jako „částečně průtokovou“ – ovlivnila život mnoha lidí, ale jen část z nich zde zůstává delší dobu.

Pavel Svačina, jenž do farnosti přišel ke konci devadesátých let, popisuje svou prvotní zkušenost jako lehký šok: „Pocházím z malé tradiční vesnice na Moravě, kde lidé svůj duchovní život prožívají velice odlišně.“ Akademická farnost se opravdu vymyká „katolickému mainstreamu“, a to především svou otevřeností různým názorům.

O co akademické farnosti jde, přiblížil Tomáš Halík v kázání z neděle 8. října loňského roku: „Salvátor chce být místem zamyšlení, společného hledání, meditace, dialogu, setkání a inspirace.“ Na jiných místech téhož kázání zdůrazňuje, že Salvátor nemá být útulkem pro katolíky, vtíravou misií nebo církevním disentem, ale především místem setkání a dialogu nejen uvnitř katolické církve, ale také s dalšími náboženstvími, s hledajícími, s vědou i s uměním.

Dialog s hledajícími

Akademická farnost je otevřena hledajícím z řad praktikujících katolíků, kteří chtějí postoupit ve svém duchovním životě dál, pokřtěných, již hledají své místo v církvi, ale i lidem mimo katolickou církev či jakékoli náboženské instituce, již mají zájem přemýšlet o duchovní dimenzi ve svém životě. Martin Staněk říká, že farnost je opravdu otevřená každému, nikdo se zde nedívá skrz prsty ani na rozvedené nebo svobodné matky.

Kurzem základů víry, jenž zahajuje každé dva roky nový běh složený z přednášek Tomáše Halíka i víkendových výjezdů, od roku 1990 prošlo kolem jednoho tisíce lidí. V letošním turnusu se zde připravuje na křest okolo sedmdesáti účastníků. Množství konverzí a křtů, které salvátorská farnost za posledních pětadvacet let zaznamenala je na poměry „ateistického“ Česka nevídaný.

Velký zájem je také o duchovní cvičení vedené zpravidla jezuity Janem Regnerem a Petrem Vacíkem nebo karmelitkou Denisou Červenkovou.  Za rok organizují přes třicet víkendů, o něž je vždy velký zájem. Kromě tradičních technik kontemplace a meditace nabízejí také tematické exercicie postavené na filmu nebo hudbě.

Kromě jezuitského duchovního proudu je zde nabízena také karmelitánská mystika, kterou do farnosti přináší již zmíněná Denisa Červenková. Kromě jiných akcí organizuje pravidelně každé úterý tichou meditaci v kryptě. Pestrost duchovních aktivit doplňují středeční modlitební setkání. Podle jejich organizátora, dobrovolníka Pavla Svačiny, sem přichází i členové jiných denominací a v rámci otevřeného společenství setkávajícího se u zpěvů z ekumenické komunity Taizé vznikají pevné přátelské vazby.

Tomáš Halík pestrou nabídku duchovních aktivit komentuje ve zmiňovaném kázání slovy: „Můžeme inspirovat, můžeme povzbudit, nemůžeme naordinovat.“ Příchodem na jakékoli akce farnosti se člověk k ničemu nezavazuje, pouze dostává nabídku podané ruky na cestě vlastního hledání.

debata o liturgiiDialog s vědou

Akademická farnost nechce být pouhým duchovním centrem pro akademiky, ale přímou součástí akademického prostředí. Dva ze salvátorských kněží pracují zároveň jako vyučující na Univerzitě Karlově.

Tomáš Halík ve svých kázáních často cituje stejné autory, o kterých hovoří na přednáškách na filozofické fakultě, kde učí filozofii a sociologii náboženství a předmět křesťanství.  Mimo to přednášel na univerzitách po celém světě a publikoval řadu knih. Halík ve svém díle propojuje teologický, filosofický a sociologický pohled na náboženství a velký důraz dává na opět zmiňovaný dialog laického světa s církví, ekumenismus a fenomén ateismu.

Marek „Orko“ Vácha  je také autorem několika čtivých knižních titulů a náboženský pohled na svět propojuje s pohledem biologa. Propaguje názor, že náboženství a věda nejsou v protikladu. Publikoval řadu textů na podporu evoluční teorie a zabývá se také lékařskou etikou, kterou vyučuje na 3. lékařské fakultě.

Sakristie salvátorského kostela čas od času hostuje volně přístupné přednášky na různá témata včetně diskuzí mezi různými myšlenkovými směry. Farnost nárazově organizuje přednáškové cykly, například v dubnu a květnu zde proběhne Cyklus o manželství.

Kromě zmíněných kněží a přednáškových akcí Salvátor nabízí knihovnu a na svém webu složku „Ke studiu“, kde zveřejňuje odkazy na weby, články i knihy, které vedení farnosti doporučuje k pozornosti.

Dialog s uměním

Kostel Nejsvětějšího Salvátora byl do současné podoby vystavěn v sedmnáctém století. Nikdo z farnosti nepopírá historickou hodnotu jeho barokní výzdoby, nicméně je zde snaha, aby kostel nebyl pouhou „barokní konzervou“, ale prostředím, kde mají svůj prostor i moderní formy umění. Proto se již před více než deseti lety na ochozech nad postranními loděmi začaly konat výstavy. Postupem času se díky iniciativě architekta Norberta Schmidta umělecké intervence začaly objevovat i v chóru a v  hlavní lodi. Svá díla zde vystavují přední čeští umělci (namátkou Adriena Šimotová, Václav Cigler, Jindřich Zeithamml, Stanislav Kolíbal a další) a často se jedná o odvážné počiny, pro daný typ prostoru v naší zemi nezvyklé. Naposledy byla v hlavní lodi instalovaná tři minimalistická plátna výtvarníka Jaromíra Novotného.

V kostele se často pořádají koncerty vážné hudby. Své místo zde mají i moderní skladby, a to i přímo při konání liturgie. Kromě spřátelených umělců, jako je například flétnista Jiří Stivín, zde jednou za měsíc vystupuje Salvátorská schola. Schola je tvořena dobrovolníky z řad studujících i absolventů, kteří mají nejlepší snahu jak interpretovat, tak čas od času také komponovat kvalitní moderní hudbu. Martin Staněk zdůrazňuje, že schola takto několikrát úspěšně předvedla například jazzovou mši nebo skladby salvátorských autorů.

To, že pojem umění, se kterým může náboženství vést dialog, je široký, dokazuje filmový klub pořádaný v kině Městské knihovny. Jezuita Petr Vacík zde uvádí výběr ze současné světové produkce. Při pouhém prohlédnutí programu je patrné, že se nejedná o žádné „pobožné“ filmy, ale o opravdu kvalitní snímky různých žánrů, včetně drsných thrillerů. Po každé projekci, kterou navštíví i tři sta lidí, se koná debata s hledáním duchovního rozměru daného filmu.

Farnost jako organismus

Spíše než centralizovaně organizovanou skupinu si lze salvátorskou farnost představit jako otevřenou síť lidí, názorů a aktivit. Kromě čtyř kněží farnosti a několika asistentů, farnost spolupracuje s řadou dobrovolníků. Potažmo do farnosti patří kdokoli, kdo na některou z jejích aktivit zavítá. Významnou skupinu zde tvoří mimopražští studenti a dále pak absolventi, kteří do kontaktu s farností přišli za studentských let. V letošním roce dokonce vzniká i program pro rodiny absolventů či speciálně pro kojící matky.

Aktivity farnosti jsou určité svobodné buňky vzniklé z vlastní iniciativy jednotlivých lidí, často dobrovolníků z řad laiků. Kromě těch dříve zmíněných při farnosti funguje třeba i výletní spolek Cesta, ale i pravidelné sportovní aktivity a řada nárazových akcí. Farnost jako taková připomíná živý organismus, který tyto různorodé buňky spojuje dohromady. Podle Staňka si většina návštěvníků farnosti vybere podle svého zájmu jen dílčí aktivity a nikdo není nucen do širšího zapojení.

Farnost také spolupracuje s karmelitánským klášterem v Košířích a kostelem svatého Ignáce na Karlově náměstí, kde probíhají další akce. U svatého Ignáce se pravidelně schází na salvátorskou farnost napojené Vysokoškolské katolické hnutí, které je oproti dění přímo u Salvatora zaměřeno více „mládežnicky“; funguje ve stylu, jakému se v katolických kruzích říká „spolčo“.

Hranice salvátorské farnosti nekončí zdmi Klementina, respektive Košířemi a Karlovým náměstím.  Díky knihám salvátorských kněží a moderním technologiím, především internetu, ale i spoluprací s dalšími médii, ovlivňuje dění okolo farnosti i širší českou veřejnost. Salvátorská kázání, různé texty, fotografie i doporučené odkazy jsou k nalezení na webu farnosti, kde se nachází také kompletní program nabízených aktivit a užitečných informací.

 Fotografie byly použity s dovolením pana Martina Staňka

Zdroj: fotoarchiv salvátorské farnosti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *