Studenti studentům na Dni vědy 2015

Je současná chorvatská ženská literatura kuchyňská? Co objevili archeologové v Jurtě? Jak se v Čechách daří vietnamské literatuře? V čem byla specifická československá drogová scéna za normalizace? Kdo vyhrál válku: spojovník, nebo pomlčka? Jak spolu souvisí ekologie, železnice a romantismus? Proč se několik autorů evropského formátu rozhodlo psát ve vymírajícím jazyce?

Dozvíte se již zítra! Studentska rada FF UK se i letos podílí na přípravách Dne vědy a (nejen) pro středoškolské studenty připravila sedm krátkých přednášek, v nichž studenti a doktorandi prezentují výsledky své odborné práce.

Každá generace si přepisuje dějiny znova

Rozhovor s historikem Janem Rychlíkem

Tematickou doménou Jana Rychlíka, vedoucího Semináře soudobých dějin na Ústavu českých dějin, jsou zejména spletité dějiny etnik a národů Balkánského poloostrova, o nic méně citlivá historie česko-slovenských vztahů a také problematika cestování a pozemkových reforem.

Prof. Rychlík nedávno oslavil významné životní jubileum, 60. narozeniny. Při té příležitosti mu byl slavnostně udělen čestný doktorát a pamětní zlatá medaile univerzity s modrou stuhou Univerzity sv. Klimenta Ochridského v Sofii, kde absolvoval v 80. letech aspiranturu. Filozofická fakulta UK společně s jeho dalším pracovním působištěm, Masarykovým 1_portrétováústavem a Archivem AV ČR, vydaly k poctění jubilanta narozeninový sborník. Pokračování textu Každá generace si přepisuje dějiny znova

Držet prst na tepu doby

Již rok a půl se prohlubuje konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, Ruskem a Evropou. Znovu se začínáme ptát po své identitě, pod nánosy jednostranných východisek nacházíme pulzující pluralitu. Vstřebáváme kondenzovaný obraz přenášený médii a v lepším případě přijaté filtrujeme, v horším jej necháváme hromadit a tlít. Na půdě Filosofické fakulty UK vznikla potřeba reflektovat současnou tamní situaci, proto se z podnětu studentů Ústavu východoevropských studií ustavil Studentský spolek pro soudobé dějiny východní Evropy. Pokračování textu Držet prst na tepu doby

Chystáte se na stáž do Moskvy?

Rozhodnete-li se vydat do Ruska, konkrétně do Moskvy, zapomeňte na šedé zničené a oprýskané budovy sovětského vzhledu (ačkoliv i ty tu samozřejmě najdete). Moskva je dnes světovou pulzující metropolí, která vás doslova ohromí svou monumentálností, ale také svérázným espritem. Je totiž domovem více jak 18 miliónů lidí z celého světa. Na ulicích tak míjíte kromě zdejších Rusů též Arménce, Kazachy, Tádžiky, Uzbeky, Číňany, Ukrajince, Turkmeny, Mongoly a zástupce dalších národů. Ti všichni zde vytvářejí pestrobarevnou mozaiku a dodávají tím městu orientální nádech. Vedle obchodu s tradičními ruskými pirožky se rozkládá tržiště s arménskými produkty a o kousek dál narazíte třeba na ázerbájdžánskou restauraci. Už vůbec nemluvím o sushi restauracích, kterými je Moskva doslova přehlcena. Pokračování textu Chystáte se na stáž do Moskvy?

Možná to stihneme až ke Slavkovu

Tomáš Glanc přednášel v Knihovně Václava Havla o ruské kultuře

Zdá se, že v současném (a nejen) českém mediálním prostředí je Rusko vnímáno jako poněkud zaostalá a barbarská země. Samozřejmě primárně na rovině politické, ale jako bychom zapomínali, že tato země je také kolébkou bohaté kultury, jež významně ovlivnila i naše umění. A jelikož většina občanů je v ruské otázce odkázána na zprostředkované informace, potřebujeme tím spíše kvalitní překladatele a jiné odborníky věnující se dění u našeho většího slovanského bratra. Málokdo má k tématu Ruska tolik co říct jako přední český rusista Tomáš Glanc, který bohužel v současnosti přednáší v zahraničí a u nás je možné ho slyšet spíše sporadicky. O to vzácnější příležitost se naskytla v Knihovně Václava Havla, pro niž Glanc připravil sérii přednášek o současné ruské kultuře a rusko-českých vztazích na uměleckém poli obecně. První z nich proběhla ve čtvrtek 12. února. Pokračování textu Možná to stihneme až ke Slavkovu

Salam a další

By Kheo17 (Own work) [CC BY-SA 4.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)], via Wikimedia Commons

Ne, v nadpise není chyba, a ne, nebude to článek o jídle. Začala jsem se totiž na Ústavu východoevropských studií Univerzity Karlovy učit ázerbájdžánštinu a uzeninu evokující slovo v nadpise znamená ahoj. I když jsem hodiny ze začátku brala spíše jako nutnost (v rámci mého oboru jsou povinně volitelné předměty rozdělené na sekce kultura, historie, jazyk), teď se mi řeč ve své složitosti doopravdy líbí. Tedy přesněji na papíře a v pomalém primitivním žvatlání nás začátečníků. Jakmile naše lektorka spustí rychleji, připadám si ztracená. Hrdě ale prohlašuji, že mě to neodradí, stejně jako mě neodradily reakce mého okolí, když jim bylo v září oznámeno, že se hodlám věnovat této interesantní činnosti. Následuje neautentický přepis rozhovorů (K – kamarád/ka, J – má maličkost).

J: Budu se učit ázerbájdžánštinu.

K1: Ajzekrabranština? Co to je? To je někde v Africe ne?

K2: Proč?

K3: Cha cha cha… Ta tvoje škola mě nepřestává fascinovat.

Pokračování textu Salam a další

Rozhovor s Tomášem Beránkem: Ples Pakult ve víru příprav

FFakt se rozhodl vyzpovídat Tomáše Beránka, jednoho z organizátorů letošního reprezentačního plesu.

trenérVcelku hodně lidí negativně reaguje v e-mailech a na facebookových stránkách na téma plesu. Očekávali jste v organizačním týmu protesty?

Těch negativních ohlasů není zas tak mnoho. Pokud jsem sám dobře počítal, tak se nám jich sešlo k tomuto dni všeho všudy pět. Z čehož bych ještě dvě vyjmul spíš jako etalon udivení či překvapení nad zvoleným tématem. Samozřejmě jestliže takový ohlas přijde, snažíme se vysvětlit záměr celého večera, který rozhodně nemá být a nebude oslava normalizační reality. Ostatně na konto výše zmíněných pěti reakcí jsme na stránkách plesu (www.plespakult.cz) zveřejnili článek Co je pakult, v němž naše záměry vysvětlujeme.

Proč jste se rozhodli pro normalizaci? Jaká byla prvotní představa?

Mohu říct, že jsme vlastně moc neváhali, do užšího výběru se nám dostala dvě možná ukotvení plesu. Vezměme to od počátku. Loňský ples se nesl v duchu první republiky, uspořádali jsme ho v nádherných prostorách Rudolfina. Všichni se moc těšili – kdy si taky můžete zaplesat v tak exkluzivním prostředí! Ale ouha, výlučnost tohoto prostoru přinesla i stinnou stránku větších nákladů: museli jsme objednat stoly a židle, jak dopadla snaha ušetřit na cateringu si leckdo pamatuje, dýkou do zad pak bylo oznámení ze strany Rudolfina v hodině dvanácté, že se na jejich parketu vlastně nemůže tančit (mimochodem v období, kdy Rudolfinum sloužilo po válce jako budova Akademie múzických umění, byly ve stěnách dvorany zabudovány žebřiny a na parketách, po kterých chodil nešťastný princ Rudolf, se hrál fotbal a házelo se gumovým granátem). Jednoduše řečeno: první republika zklamala (ne zcela vinou organizátorů). Krátce po loňském plese jsem se spojil se Studentskou radou a nabídl svoji pomoc. Hned jsme si také dali schůzku s panem proděkanem Bičovským. Probrali jsme realitu proběhnuvšího plesu a shrnuli, co všechno je třeba změnit. Shodli jsme se především na tom, že nebudeme pro další ročník hledat nějaké netypické nebo alternativní prostory (přišlo nám od studentů pár návrhů udělat ples v uzavřeném nádraží, v tovární hale atp.). Pokračování textu Rozhovor s Tomášem Beránkem: Ples Pakult ve víru příprav

Hodni Palachova odkazu (?)

Zpráva z letošních palachovských oslav

Pietní akt u pamětní desky Jana Palacha, neoddělitelná součást vzpomínkových akcí zaštítěných Filosofickou fakultou, rozhodně nebyl jen prázdným rituálem, při němž se každý rok opakují tatáž velká slova, která již dávno ztratila plasticitu. Právě naopak. Studentská rada se snažila dát letošním oslavám celouniverzitní charakter, proto se svým projevem vystoupil i rektor Univerzity Karlovy prof. Tomáš Zima, který zdůraznil, že „svoboda a demokracie nejsou žádnou samozřejmostí a že je můžeme ztratit snáz, než se na první pohled zdá.“ Děkanka Filosofické fakulty, doc. Mirjam Friedová, vyzdvihla skutečnost, že Palach ukázal, „že lze a je potřeba stavět vnitřní svobodu proti vnějšímu žaláři“. Předseda Akademického senátu FF, prof. Jan Čermák, hovořil o Palachově činu jako o aktu nejhlubší, téměř dokonalé lásky, jež svůj život dává v oběť. Pokračování textu Hodni Palachova odkazu (?)

Pozvánka na Palachův týden 2015

Jan Palach
Jan Palach

Vážení studenti.

I během zmatků ve zkouškovém období si můžete udělat čas a zavzpomínat na osud člověka, jehož jméno rozhodně musíte znát, už kvůli adrese hlavní budovy Filozofické fakulty UK.

U příležitosti sebeupálení Jana Palacha proběhne řada zajímavých akcí. Proto vám doporučujeme prohledat internet, kulturní magazíny i divadelní programy, kde určitě naleznete různé příspěvky reflektující dění 16. ledna 1969. FFakt si vás dovoluje pozvat na následující události, organizované Studentskou radou FF UK. Většina z nich se bude konat v hlavní budově, není-li uvedeno jinak.

Středa 14. ledna 2015, 19:00 hod. Promítání dokumentárních filmů o Janu Palachovi doprovozené odborným komentářem a následnou diskusí. Komentář: Jan Kolář a Michal Ježek.

Čtvrtek 15. ledna 2015, 18:00 hod. Vzpomínkový večer, tento rok na téma „Obrazy Jana Palacha v umění“.

Pátek 16. ledna 2015, 17:00 hod. Pietní akt.

Neděle 18. ledna 2015, 20:00 hod. Mše svatá v kostele Nejsvětějšího Salvátora. Slouží Tomáš Halík.

I když není snadné odtrhnout se od učení, Palachovu památku by alespoň v pátek mohl uctít každý student.

O FFabule s FFabulou

09Mohl bys nám představit FFabulu? Jako spolek je asi známá většině studentů naší fakulty, ale kdyby náhodou…?

Tak FFabula nemusí nikomu nutně nic říct, ale pod tou zkratkou se skrývá Spolek studentů historie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; FFabulou jsme oficiálně vlastně až od poslední valné hromady, kdy byl název schválen i stanovami, do té doby šlo o název neformální. Ale jinak jsme spolek, který se snaží sdružovat jeden z největších oborů na fakultě, snažíme se, aby studenti studiem jenom nepropluli, ale aby navzájem mezi sebou navázali kontakty a navzájem se i obohacovali. Původní ideje, se kterými byl spolek zakládán a které se snažíme dodržovat, jsou spolupráce s ústavy, snaha zlepšit výuku historie a popřípadě být prostředníkem mezi studenty a ústavy, což se nám podařilo třeba nedávno: dlouho byl problém, že se překrývaly předměty Pravěk a Starověk, přednášky doporučené pro první ročníky a nám se podařilo po upozornění na tento problém docílit toho, že letos je to opět v jiný čas a prváci už se nemusí rozhodovat, na co z toho budou chodit – to je zprostředkovatelská činnost.

Dále se snažíme kriticky reflektovat dění v historické obci nebo ve společnosti a propojovat společenské dění s historií, což se nám daří především v cyklu Kritických klubů… S tím souvisí i snaha dostat na fakultu odborníky, prostě historiky a historičky, které zde studenti normálně nemají možnost slyšet. Chceme studentům rozšiřovat obzory a celkově dát studiu historie něco navíc. Pokračování textu O FFabule s FFabulou

Pages: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 ... 43 44 45 Next