Evropa dělá školu

Erasmus Club funguje na Filozofické fakultě UK již plných pět let. Za dobu své existence uskutečnil nespočet akcí pro studenty z Erasmu i jiných výměnných projektů, kteří přijeli studovat do České republiky. na Filozofickou fakultu nebo i další fakulty UK. Překážkou našich snah o integraci Erasmus studentů mezi české je politika odděleného vyučování i bydlení zahraničních studentů, která ale, jak se již často ukázalo, řadě „zahraničářů“ vyhovuje. Ptám-li se někdy odjíždějících „Erasmáků“, kolik Čechů znají, většinou je spočítají na prstech jedné ruky – nebudu-li počítat pedagogy, bývají jejich jedinými českými známými tutoři Erasmus Clubu a případný partner na jazykovou výměnu, „tandem“.

Politologem ve vlasti Karla Marxe

Karl Marx prý kdysi řekl: „Studenti všech zemí, spojte se“. Nebo něco v tom smyslu, možná jsem necitoval přesně. Nicméně podobnými hesly vyzdobené nástěnky zahraničního oddělení spolu s obrazy šťastných a spokojených studentů z celé Evropské unie mě dlouho nahlodávaly. Po shlédnutí francouzsko-španělského propagandistického veledíla Erasmus a spol. jsem pak byl dohlodán definitivně. Jedu.

Universidad Santiago de Compostela

Galicie a konec světa

První tři měsíce ve španělské Galicii pro mne znamenají ještě čerstvé dojmy. Každý den přednášky na univerzitě a španělský den rozdělený na jiné etapy než u nás. Zpočátku tak skoro každý den slyším: Erasmus.

Postřehy odjinud – Paříž

V novém školním roce se zaměříme na společenskou výchovu studentů FF UK, neboť jsme zjistili, že ve styku s cizími národy se dopouštějí nepěkných chyb, zahraniční manýry špatně chápou a dané státy nepěkně pomlouvají.
Jako první se pod naši lupu dostala Francie, konkrétně Paříž.

Panthéon – Sorbonne

Paříž, Paříž, Paříž!

Loňský rok jsem se rozhodla strávit dva semestry v Paříži. A ačkoli administrativa před odjezdem nebrala konce, nakonec jsem do „sladké Francie“ přeci jen odjela. První týden v Paříži jsem si připadala doslova jako na jiné planetě – nepatrná bytost uprostřed velké spousty cizích lidí, domů, věcí a zvuků…

Sciences Po – semestr politologie v Paříži

Byrokracie a drahota v ubytování, vítězství formy nad obsahem při studiu, chladní Francouzi a obrovská životní zkušenost. To byl můj půlroční pobyt v Paříži.

Do Paříže jsem coby student politologie FF UK odjel v srpnu minulého roku. Mojí cílovou školou byla Science Po Paris. Je to velká zkušenost pro život. Člověk se naučí jednat samostatněji, ale také lépe spolupracovat na skupinových a týmových úkolech. Otrká se a pozná kosmopolitní a mezinárodní prostředí. Po příjezdu si ale člověk připadá jako v cizím světě, trvá, než se vyzná ve školském systému a vůbec se zorientuje.

Basilej: snídat se dá i v knihovně

Do Basileje jsem se vypravil ne zase tak dlouho po volebním vítězství Blocherovy SVP (strany, která po oblíbených plakátech s černými a bílými ovečkami přišla s dalším skvělým motivem: pod obrázkem několika černých a žlutých rukou, které sahají po švýcarských pasech, je velký nápis STOP!), které ve mně ještě podpořilo představu o konzervativních a nacionalistických Švýcarech, kterým, i kdyby náhodou byli ochotní se se mnou bavit, nebudu stejně kvůli dialektu rozumět ani slovo.

Hlavně se teple obleč…

… loučila se se mnou moje maminka, která vůbec nemohla pochopit, proč její dcera mizí na půl roku někam do říše ledu a sněhu. V jejích představách je totiž celý evropský sever věčně pod ledem. Čtvrtohorní pevninský ledovec sice odtál přibližně před 10 000 lety, maminka, která na severu nikdy nebyla, to ale vědcům zcela nevěří. Nic nepomohly moje veselé prosluněné fotky z letního Norska, pohledy na švédské Laponsko, kde jsme se pod naloženými batohy opékali jako králíci. Ne, na severu je zkrátka zima, sníh a navíc tma.

Univerzita v Nice: Místo spíš studentské než studijní

Celé to zařizování začalo docela divoce a neplánovaně. „Marie, viděla jsi, že jsou volná místa na Erasmus?“ zeptala se mě ve čtvrtek dopoledne spolužačka Lenka. Protože můj obor je čeština – překladatelství, tlumočnictví francouzština, mým největším cílem bylo dostat se co nejdřív do Francie a naučit se tam pořádně francouzsky. A když jsem viděla, kolik volných míst na francouzské univerzity zůstalo, během hodiny jsem se rozhodla, že do toho půjdu.

Deštník jsem si nechal doma

Tak touto větou by se dala zastřešit celá má cesta do srdce Korejské republiky. Deště jsem si opravdu „užíval“ co hrdlo ráčilo. Dvoutýdenní návštěva této země bohaté na umění, tradice i kulturu zcela proměnila můj pohled na svět, ve kterém jsem odmalička vyrůstal. Cesta daleko za hranice vlasti mi ukázala můj domov z úplně nové perspektivy.