Pointe du Raz.
Bretaň, Malá Británie, Breizh, jeden z dvaceti sedmi francouzských regionů, který si už po staletí zakládá na tom, že není až tak francouzský. Bretonci jsou národ s vlastním jazykem, vlastním poloostrovem a několika ostrovy, vlastní hymnou, vlastní vlajkou, státním znakem, vlastním parlamentem, vlastními svatými a především s vlastní, byť možná poněkud svéráznou morálkou.
Paví anděl.
Když se řekne uctívání Satana, vybaví se vám pravděpodobně black metal, černé oční linky a obrácené kříže. Existuje ale i jiná varianta. Jezídismus, kurdské náboženství, které se do víceméně současné podoby zformovalo v 11. století, ale jehož kořeny sahají výrazně hlouběji do minulosti, se za své uctívání Pavího anděla neboli Šajtána nijak nestydí a ve svém synkretismu vrhá zajímavé nové světlo na obdobné motivy v jiných náboženstvích.
Budapešť
Paříž východu, Benátky východu, centrum lázeňství, paprika … Ano, řeč bude o Maďarsku, v poslední době trochu pozapomenutém a nyní postupně znovu objevovaném cíli evropských dovolenkářů. Od jisté doby všechny cesty východním směrem pro českého turistu nějak ztratily kouzlo. Maďarsko je však zemí, která vám v každé ze svých čtyř částí (Budapešť, Zadunají, Severní vysočina a Velká uherská nížina) ukáže, že byste o hodně přišli, pokud byste se tam nikdy nevypravili.
Taoistický chrám San Ching Tian.
Představte si malou, lacinou indickou restauraci. Dostanete tam pár základních indických jídel, možná ne zrovna připravených z nejkvalitnějších surovin, zato ale zaručeně autentických. Máte? Teď si představte, že vedle pultu této indické restaurace stojí Číňanka s vozíkem a prodává čínské nudle. Tvrdá konkurence, říkáte si možná, když jsou takhle hned vedle sebe. A kdekoliv jinde na světě by tomu tak pravděpodobně bylo. Ne však v Malajsii, kde Ind za pultem i Číňanka u vozíku obsluhují zákazníky téže restaurace podle toho, na co mají zrovna chuť; jen si zkrátka musí ohlídat, aby odcházející zákazník zaplatil tomu správnému.
Nyhavn - Kodaň
Hlavní město Dánska zažívá v posledním desetiletí neobvyklý nárůst populace. Během roku 2011 se počet obyvatel vyšplhal téměř ke dvěma milionům (z původního 1, 1 milionu v roce 2007) – přitom celé Dánské království jich má „pouhých“ pět a půl. Do Kodaně se Dánové stěhují především za prací a za studiem. Město má kromě celosvětově uznávané vysoké kvality životní úrovně také pozoruhodnou moderní atmosféru.Nejenže zde vzniklo nepřeberné množství moderních architektonických skvostů a historické části města prošly velikou revitalizací, celá Kodaň je navíc prošpikovaná velmi kvalitní sítí cyklostezek, cyklisté tu mají vlastní semafory a pruhy pro cyklisty jsou mnohdy stejně široké jako ty pro auta. navíc celou Kodaň můžete na kole přejet za necelou hodinu.
Erasmus Club funguje na Filozofické fakultě UK již plných pět let. Za dobu své existence uskutečnil nespočet akcí pro studenty z Erasmu i jiných výměnných projektů, kteří přijeli studovat do České republiky. na Filozofickou fakultu nebo i další fakulty UK. Překážkou našich snah o integraci Erasmus studentů mezi české je politika odděleného vyučování i bydlení zahraničních studentů, která ale, jak se již často ukázalo, řadě „zahraničářů“ vyhovuje. Ptám-li se někdy odjíždějících „Erasmáků“, kolik Čechů znají, většinou je spočítají na prstech jedné ruky – nebudu-li počítat pedagogy, bývají jejich jedinými českými známými tutoři Erasmus Clubu a případný partner na jazykovou výměnu, „tandem“.
Karl Marx prý kdysi řekl: „Studenti všech zemí, spojte se“. Nebo něco v tom smyslu, možná jsem necitoval přesně. Nicméně podobnými hesly vyzdobené nástěnky zahraničního oddělení spolu s obrazy šťastných a spokojených studentů z celé Evropské unie mě dlouho nahlodávaly. Po shlédnutí francouzsko-španělského propagandistického veledíla Erasmus a spol. jsem pak byl dohlodán definitivně. Jedu.
První tři měsíce ve španělské Galicii pro mne znamenají ještě čerstvé dojmy. Každý den přednášky na univerzitě a španělský den rozdělený na jiné etapy než u nás. Zpočátku tak skoro každý den slyším: Erasmus.
V novém školním roce se zaměříme na společenskou výchovu studentů FF UK, neboť jsme zjistili, že ve styku s cizími národy se dopouštějí nepěkných chyb, zahraniční manýry špatně chápou a dané státy nepěkně pomlouvají.
Jako první se pod naši lupu dostala Francie, konkrétně Paříž.
Paříž, Paříž, Paříž!
Loňský rok jsem se rozhodla strávit dva semestry v Paříži. A ačkoli administrativa před odjezdem nebrala konce, nakonec jsem do „sladké Francie“ přeci jen odjela. První týden v Paříži jsem si připadala doslova jako na jiné planetě – nepatrná bytost uprostřed velké spousty cizích lidí, domů, věcí a zvuků…
Rubrika: Kolem světa
píše… píše…