Poznámky nespokojeného studenta: Postupky nadržují šprtům!

S přechodem na strukturované studium došlo i k výrazným změnám v učebních plánech jak Ústavu české literatury a literární vědy, tak Ústavu českého jazyka a teorie komunikace. Na literatuře jsou to především strukturní změny, ale na jazyku jde o zásadně odlišné pojetí oboru. Konečně byl odstraněn atavismus prosazující diachronní lingvistiku. Ta byla v bakalářském studiu shrnuta do jednoho předmětu - Historické kořeny současné češtiny - oproti předchozím šesti. Další diachronní předměty se mají objevit v navazujícím magisterském studiu, určitě už jich ale bude méně. Nahradily je předměty praktičtější a s mezioborovými přesahy. Nemůžu se tak ubránit pocitu, že student po absolvování prvního ročníku bakalářského studia získává komplexnější náhled na český jazyk, než po třech letech na magistru.

Předchozí řádky byly jen lítostivým povzdechem nad námi magistry. Přejděme ale k výtce, která je aktuální i pro nové studium bakalářské. Jde o to, že studenti málo píší, především ze začátku studia. Nevím, jak je to na bakaláři, ale většina z nás magistrů nemusela během prvního roku odevzdat ani řádek. Považuji to za zásadní chybu. Teoreticky je možné dostat se k postupovým zkouškám pouze s jedinou odevzdanou prací, a to z lexikologického semináře. Ve všech ostatních předmětech lze volbou správných vyučujících získat atestaci bez písemné práce. Že je něco takového vůbec možné, považuji za ostudu bohemistiky na FF UK.

Dvouoboroví studenti navíc k postupovým zkouškám písemné práce neodevzdávají a u jednooborových, pokud vím, nemají valnou váhu, mohou pouze přilepšit u ústní části zkoušky. Přitom se domnívám, že vlastní písemný projev studenta je nejspolehlivějším ukazatelem jeho celkového vhledu do oboru, schopnosti kriticky a konstruktivně uvažovat v daném diskurzu. O studentovi rozhodně vypovídá víc než značně faktografický vědomostní kvíz, který je ústředním bodem postupové zkoušky. Ústav pro jazyk český dokonce zveřejnil seznam tří set otázek na svých webových stránkách. Na literaturu se zase víceméně stačí naučit nazpaměť data, názvy děl a časopisů. Tipl bych si, že student práv by test po čtrnácti dnech přípravy zvládl bez problémů. A kdo napíše test, má už skoro vyhráno. Od ústní zkoušky se vyhazuje málo.

Jsem si vědom, že převaze faktografie se písemný test nevyhne. Chybou ovšem je redukce postupové zkoušky na písemný test. Kdo by mohl zazářit u ústní zkoušky, nedostane šanci, když neprojde opravdu přísně hodnoceným testem. O tom, že postupky „oddělují zrno od plev“, můžeme dost pochybovat. Spíš se občas stane, že pěkné zrno přijde na zmar a naopak pleva projde dál. Oč by byl objektivnější způsob, kdyby všechny tři části, tj. písemná práce, test a ústní zkouška, byly hodnoceny samostatně a o úspěchu či neúspěchu by rozhodoval jejich průměr.

Postupky nejsou strašákem proto, že by byly extrémně náročné, ale proto, že stačí málo, aby i dobrý student neprošel. Ti, kteří mají problém s memorováním, mají smůlu. Postupky nadržují šprtům.

Jan Kubíček (ČJL)