Revize oborů I - Český jazyk a literatura

Už delší dobu probíhá diskuse o potřebě reformy vysokého školství. Ministr Liška se hlavně snaží prosadit svou Bílou knihu a na některé argumenty nechce slyšet. Především na ty, které přicházejí z prostředí humanitních fakult a které hovoří o „krizovém režimu“ a „podfinancování“.

Shora, z ministerstva, je ovšem vidět jen několik článků v tisku, případně vydání drobné knížky, v níž se osobnosti humanitních věd snaží vysvětlit, k čemu je to jejich bádání dobré. Ale „tam dole“ to vypadá úplně jinak. Tady se totiž článek Petra A. Bílka „Akademická jatka“ stal jednou z významných událostí podzimu loňského roku.

Naše redakce se rozhodla nepřispívat dalším marným počinem do příliš abstraktní debaty o (finanční) krizi humanitních fakult. Chtěli jsme poněkud rozšířit perspektivu a nezajímat se pouze o financování jednotlivých pracovišť. A tak vznikl nápad pravidelné rubriky „Revize oborů“. Každý měsíc se zaměříme na jeden obor a pokusíme se přiblížit situaci jeho pedagogů a studentů, jeho specifické problémy a způsob jejich řešení.

Český jazyk a literatura

Výuka

Výuku oboru zajišťují především dva ústavy, Ústav českého jazyka a teorie komunikace (ÚČJTK) a Ústav české literatury a literární vědy (ÚČLLV). Jejich řediteli jsou (nedávno zvolený) dr. Robert Adam a (devátým rokem sloužící, ale v září končící) prof. Petr A. Bílek. Daná pracoviště zahrnují také víceméně samostatné semináře, které organizují výuku dalších dvou oborů – Češtiny pro neslyšící a Komparatistiky.

Personální obsazení (přepočteno na úvazky)
	ÚČJTK	ÚČLLV
Profesorů	3	3,25
Docentů	4	5,5
Odborných asistentů	5	8,5
Asistentů	7	0
Ostatní	5	3,5

Seminář pro komunikaci neslyšících je v českém prostředí unikátním pracovištěm. Nikde jinde v ČR totiž nemůžete studovat znakový jazyk v propojení s lingvistikou. Prof. Alena Macurová oboru zajistila akreditaci, přizvala ke spolupráci mladé odborníky a průběžně zajišťuje prostřednictvím rozvojových programů nákladné moderní vybavení, které je pro výuku nezbytné.

Centrum komparatistiky přešlo pod ÚČLLV v roce 2005 rozhodnutím tehdejšího děkana Vacka. Poslední ředitel Centra doc. Putna sloučení popsal jako „standardní a transparentní okupaci“, odešel vyučovat na FHS UK a situaci komparatistiky dnes označuje on i někteří studenti jako pomalý zánik celého oboru (v podzimním rozhovoru pro Stip Putna přirovnal svůj odchod z fakulty k vyhození Václava Černého komunistickým režimem). V pozadí sporu však stojí střet různých metodologií, který by se dal zjednodušeně popsat jako střetnutí směru „poststrukturalistického“ a směru, který chtěl zkoumat literaturu jako součást „dějin lidského ducha“ a jehož zastáncem je právě Putna.

V současné době se na komparatistiku už druhým rokem nepřijímají noví uchazeči, ale už je odevzdána akreditace pro navazující magisterské studium. Bílek uvažuje také o akreditaci pro bakalářské studium, protože zájem určité cílové skupiny o obor nadále trvá.

Pokud jde o nabídku seminářů, leccos vyplývá už z uvedené tabulky. ÚČJTK zaměstnává více pedagogů (zejména více asistentů, téměř výhradně zároveň studentů doktorského programu), pro výuku tedy musí využívat především vlastních zdrojů. To impozantní nabídka volitelných seminářů v rozvrhu ÚČLLV, vyučovaných zejména externisty, na druhou stranu znamená, že mladí absolventi sice mohou na fakultě učit, ale svůj hlavní pracovní úvazek musejí hledat jinde.

Věda

ÚČJTK: Adam pokládá své pracoviště za v českém prostředí výjimečné zvláště v oblasti aplikovaných lingvistických disciplín. Jedná se především o kognitivní lingvistiku a psycholingvistiku. Pod vedením dr. Saicové-Římalové probíhá rozsáhlý mezinárodní výzkum, který se zabývá osvojováním řeči dítětem. Poměrně značného zájmu se dostává také nabídce studia závislostní syntaxe, které je organizováno ve spolupráci s MFF UK.

ÚČLLV: Bílek nechce studium literatury vést jedním směrem, protože má neblahou zkušenost z doby marxismu. Vhodná pro velký obor je podle něj polyfonie – každý ať si vybere, co je mu blízké. Všechny nabízené studijní specializace se vyznačují mezioborovostí.

Nakolik je katedra vnitřně „polyfonická“ se projevilo roku 2003 při polemikách ohledně profesorského řízení doc. Šmahelové, jehož úspěšnému dokončení skupina členů katedry zabránila. Celý spor, který se odehrával na oficiálním celofakultním webu a vzbudil značnou pozornost, jeho jedna strana interpretovala jako střet odlišných literárněvědných metodologií, zatímco druhá za rozhodující pokládala profesní zdatnost (tedy konkrétně nezdatnost uchazečky), ale nejpodstatnější v něm zřejmě byly konflikty osobní. Podle Bílka je to ale už věc „uložená zcela v minulosti“.

Osobnosti

Petr A. Bílek se specializuje především na anglosaskou literární teorii, kterou uvedl do českého prostředí formou přehledné monografie. Jeho přednášky jsou pravým opakem nudy, kterou by možná laik od výuky literatury očekával. Tabule do posledního místa zaplněné obrazci, jejichž kreslením se Bílek udržuje v rytmu, se staly legendárními.

Blanka Činátlová patří do mladé nastupující vědecké generace. Jako absolventka bohemistiky a kulturologie dokáže tvořivě hledat nové a neotřelé způsoby literární interpretace, i když z její katedrové webové stránky se toto (a skoro ani nic jiného) nedozvíte. Její předností je také schopnost klást v rámci seminární výuky takové otázky, které se setkají s čilou odezvou.

Jiří Holý je autorem úctyhodného množství textů o pražském strukturalismu, kostnické škole a dalších tématech. Napsal také řadu kvalitních učebnic, přičemž některé byly již přeloženy do němčiny i angličtiny, takže má velké zásluhy jak o šíření německé literární teorie u nás, tak také o popularizaci české literatury v zahraničí.

Irena Vaňková je hlavou týmu, který ve spolupráci s řadou polských univerzit zpracovává problematiku kognitivní lingvistiky. Zabývá se tedy otázkou, jak si prostřednictvím jazyka utváříme určitý „obraz světa“. Ze strany některých lingvistů však na adresu tohoto v českém prostředí poměrně nového odvětví zaznívají obvinění z „nevědeckosti“.

Josef Vojvodík je vědec širokého rozhledu nejen v literatuře, ale také ve výtvarném umění, filozofii i psychologii, kterého nabyl při svém studiu a dlouhodobém pobytu v Německu. Nejen v rámci FF UK, ale celého českého intelektuálního prostředí se jedná o mimořádnou osobnost.

Uvedený seznam si samozřejmě nečiní nárok na úplnost. Zvolili jsme především zástupce určitých metodologických proudů, kteří jsou zároveň pedagogicky zdatní, případně vykazují mimořádné výsledky v popularizační činnosti. Doplňme ještě několik osobností, které „stojí za to“ – za literaturu Jiřího Trávníčka (pilný editor a teoretik, který se v poslední době zabývá výzkumem čtenářství), Libuši Heczkovou (gender studies), Michaela Špirita (vynikající moderátor seminárních diskusí a jeden z předních českých editorů) a Martina Pokorného (komparatista a překladatel); za jazyk Petra Mareše (který vychází z klasického strukturalismu a zajímá se především o stylistiku) a Karla Kučeru (historická mluvnice, korpusová lingvistika).

Co naopak vnímáme jako slabinu pražské bohemistiky? Především výuku starší české literatury. Z valné většiny zajišťuje výuku Jiří Hošna. I když seznam jeho publikací čítá již 11 položek a nikdo nemůže zpochybnit jeho odbornou kvalifikaci, způsob jeho přednášení i vedení seminářů studenty není hodnocen nijak pozitivně.

Podmínky

Podle děkanova systému MODEL přichází 80% dotací pro jednotlivé fakultní pracoviště za počet studentů evidovaných pod oborem, mj. pouze 5% pak za publikační činnost zaměstnanců. Výrazně je tak upřednostňována výuka před vědou. Systém také neodráží počet reálně „odučených“ studentů (přitom zde by mohl kontrolu poskytnout SIS).

Otevírá se tak prostor pro „ekonomické chování“ pracovišť, které spočívá v omezování počtu zaměstnanců a v preferování přednáškové formy výuky před seminární. Nelze vyloučit ani různé excesy, výuku, která probíhá pouze na papíře.

Bílek v minulém roce neprodloužil smlouvu jednomu odbornému asistentovi a jedna odborná asistentka podala výpověď. Přesto Ústav nechystá žádné výběrové řízení a začal více angažovat vlastní doktorandy. Stejně tak ÚČJTK musí šetřit. Některé přednášky už nevypisuje každý semestr, ale pouze jednou za rok. Počítače se pořizují z výzkumných záměrů a ohledně nábytku, který je přes půl století starý, Adam říká: „jsem smířen s tím, že ho máme“.

Webové stránky obou ústavů jsou ve fakultním kontextu nadprůměrné. Přesto už bylo lépe. Web ÚČLLV před několika lety vyhrál soutěž o nejlepší fakultní stránky, ale od té doby téměř nebyl technicky inovován. Již šestým rokem je rozšiřována databáze Elektronické knihovny ÚČLLV, ale ne všichni pedagogové na tuto možnost práce s elektronickými výukovými materiály studenty upozorňují.

Studenti

Podle Adama na oboru ČJL neplatí fakultní pravidlo, že student složí všechny atestace. Kdysi byly metlou prvních ročníků historické disciplíny a především kurz Fonetika a fonologie. V současném systému jsou ale všechny tyto kurzy přesunuty do navazujícího magisterského studia. Pokud jde o literární část oboru, hodnocení studentských výkonů je převážně mírné.

Noční můrou studentů však zůstávají postupové (či bakalářské) zkoušky, které vyžadují jednak obsáhlý seznam přečtené literatury (zejména z literární části, jedná se o více než sto povinných položek), jednak značnou psychickou odolnost studenta, který musí často během jediného dne absolvovat dva písemné testy a čtyři součásti ústní zkoušky. Pro představu o „úmrtnosti“ při této zkoušce se podívejme na čísla – na začátku aktuálního akademického roku bylo ve třetím ročníku magisterského studia 113 studentů a v ročníku čtvrtém (do kterého se mohou zapsat pouze studenti s úspěšně vykonanou PZK) jich bylo pouze 62.

Další významný odliv studentů představuje doba mezi přijetím a zápisem do studia. Tady hraje roli skutečnost, že bohemistika nepředstavuje zrovna lukrativní obor. Mladí vysokoškoláci dávají přednost jiným oborům, na které byli rovněž přijati.

Ale bakaláři odcházejí i v průběhu prvních semestrů. Podle Bílka není jednoduché odhadnout, zda za jejich rozhodnutím odejít stojí „kvalita poskytované výuky nebo stav toalet ve čtvrtém patře“. Bílek zároveň pozoruje u bakalářů sníženou koncentraci na studium, kterou klade do kontrastu k někdejším studentům pětiletého magisterského studia. Adam s touto tezí nesouhlasí, podle něj je úroveň studentů přibližně stejná, jak ukazují výsledky standardizovaných testů.

Program Erasmus – výběrová řízení za rok 2008 (ÚČJTK)
Nabídka pobytů (v semestrech)	19
Obsazenost (v semestrech)	10

Na jazykové části oboru se dokonce stává, že ne každý obhájí svou diplomovou práci. Podle Adama asi dva až tři studenti ročně dostanou ke své práci nedoporučující posudek. I z toho důvodu jsou nyní různé povinné seminární práce součástí požadavků mnoha kurzů bakalářského studia.

Pokud jde o nezaměstnanost absolventů FF, podle nedávného výzkumu nepřekračuje 1 procento, ale Bílek nemá přesný přehled o tom, kde jejich studenti končí. Podle Bílé knihy by se měli uplatnit v oboru, ale dnes je pro ně složité získat místo nejen na pražské fakultě, ale také na regionálních univerzitách, kde přijímají spíše vlastní žáky. Bohemistice tak hrozí, že za chvíli bude ve vědě chybět celá jedna generace, která nebude institucionalizovaná. Doktorandů je velké množství (na obou ústavech dohromady ročně přijímají asi 24 nových), takže se zdaleka ne všichni dostanou k vedení vlastních seminářů.

Přes všechny současné potíže zůstává hlavní předností zejména literární části oboru ona pestrost nabízených kurzů. Jedním z nich je přednáška Jaroslava Meda Duchovní proudy v literatuře 20. století, která probíhá v prostorách Katolické teologické fakulty. Mezi posluchači naleznete i budoucí kněží a řeholníky. V případě nemožnosti nalézt uplatnění v oboru může absolvent bohemistiky s těmito zástupci prastaré profese domluvit své působení v prostorách jejich kláštera, jak to bylo pro intelektuála běžné ve středověku, anebo se k nim alespoň uchýlit pro duchovní útěchu.

Lukáš Borovička, Jan Lukavec

Děkujeme ředitelům pracovišť, oborovým koordinátorům Erasmu a studijnímu oddělení za spolupráci.