Ti, kteří hrají a pracují – třeba támhle za barem… Rozhovor s divadlem POTRVÁ

V pražských Dejvicích konečně našlo své místo studentské divadlo POTRVÁ. A jak to vypadá, když se menší spolek mladých divadelních teoretiků rozhodne pustit do vlastního divadelního projektu? Kavárenský rozhovor se dvěma z tria zakladatelů a režisérů tohoto divadla – Vojtěchem Poláčkem a Petrem Váchou – snad leccos napoví…

Skutečně jste amatérské divadlo?
Ano, nejsme profesionálové v pravém slova smyslu. Jsme divadelní teoretici (tedy my už vlastně spíše tak nějak zkrachovalí) a jiní jsou studenty různých vysokých škol.

Jaké byly první popudy k založení vlastního divadla?
To, čím je divadlo POTRVÁ dnes, má za sebou určitý vývoj. Navazuje na předchozí divadelní projekty, které ale časem potřebovaly nutnou změnu. Také jsme nechtěli být pořád někde v nájmu. Naštěstí se nám záhy naskytla příležitost najít vlastní divadelní prostor a tak jsme zde. Kavárna divadla POTRVÁ byla otevřena v prosinci roku 2008. Prvotní idea zřídit tohle divadlo se zrodila snad už dva roky předtím, naše předešlé divadelní snahy se datují ještě o něco hlouběji do minulosti.

Je tedy současné divadlo POTRVÁ ,,jen“ jakousi svébytnou fází vašeho divadelního vývoje nebo mělo už ve svém začátku nějaký jasněji definovaný koncept?
Obojí. Divadlo mělo už na počátku samozřejmě svoje zásady a dramaturgický koncept. Hlavní zásadou je snaha dělat autorské divadlo nebo alespoň dělat dramatizace tak, aby v nich byl čitelný autorský vklad. Čerpáme ze svého okolí, z něčeho, co jsme prožili nebo prožíváme. Zároveň se i sami herci podílejí na inscenování a obsah tudíž dotvářejí.

Snažíme se tedy o obsahové divadlo, nejdůležitější jsou pro nás témata a těm se druhotně přizpůsobuje dramaturgie. A to se zatím daří. Je ale nutné přiznat, že toto vyplynulo jako jakási z nouze ctnost, protože na pompézní scénu jako amatérské divadlo prostě nemáme…

Váš herecký ensemble je tedy už ucelená skupina lidí?
V podstatě ano. Stabilní jádro tvoří asi pětice herců a několik externistů. Protože jsme amatérské divadlo a herce tato práce neživí, často narážíme na jejich časové potíže. Počet představení roste a tak všichni herci jednoduše nemůžou hrát ve všem. Jsou tu ale i lidé, kteří u nás nejen hrají, ale i pracují – třeba támhle za barem.

A co se týče představení, můžete pro rámcový nástin vybrat něco z toho, co bylo, co zde je a taky co bude?
Tak byl tu a je náš Kabaret à la carte, což je představení, které se odehrává přímo mezi stolky tady v kavárně. Během něj si hosté objednávají všelijak lákavé položky z kavárenského menu a tím de facto rozehrávají kabaretní dění. Původně tady nemělo ze strany herců jít tak docela o improvizaci, nicméně jak se později trefně ukázalo, určitým vtažením diváků do děje se přirozeně v momentě mění celá situace.

Jiným představením (které proběhne i v dubnu) je například Gosha. Jde vlastně o určitý ,,site specific“, který se odehrává na baru, za nímž se nacházejí i hlavní protagonisté. I zde má své místo určitá interakce s diváky. V představení jde o různé formy vyjádření vztahu k autoritě. Důležitou roli tu právě hraje prostor, protože je přechodem od jevištní intimity k větší otevřenosti.

Z chystaných věcí můžeme snad dopředu pozvat na představení s názvem Krysa v břiše, které tvoří určitou koláž z her Egona Bondyho. Leitmotivem jsou zde jisté antiutopické vize.

Poslední pozvánka patří hře Pomlázka. Jde o závěrečnou část naší zkrčelecké trilogie zasazené do fiktivní vsi kdesi v českém pohraničí. Pomlázka je takovou pašijovou hrou ze současnosti, do níž prostupují motivy ukřižování…

program a širší info: www.potrva.cz

Barbora Vítů