Správný student musí v předvánočním čase myslet nejen na dárky, ale i na to, co nastane potom. Zkouškové období přijde letos proklatě brzy a já se chci vyhnout tlačenici mezi regály, kde nenechavé ruce spolužáků často zabloudí mimo hřbety knih. Chápu je, jsem kus, ale snášet pak nenávistné pohledy žárlivých spolužaček bych si raději odpustila.
Debata o možném umístění části protiraketového obranného systému v Česku rozděluje nejen běžnou veřejnost, ale i osobnosti naší fakulty. Šesti z nich jsme se proto zeptali na jejich názor na plánovaný radar.
Možná už jste někdy přišli na přednášku, která se ukázala být v podstatě reprodukcí učebnice. Z toho důvodu jste se rozhodli příště raději zůstat doma. Zástupce ředitele Ústavu světových dějin Vladimír Nálevka a vedoucí Semináře teorie a metodologie historické vědy v rámci Ústavu českých dějin Zdeněk Beneš reflektovali tuto situaci.
Začínal jako stavař, stal se kulisákem a nakonec se rozhodl pro bohemistiku. Počáteční pocit méněcennosti a osamění překonával kulturou. Nakonec se stal ředitelem pražské zoo a za hodně zkušeností prý vděčí fakultě. Petr Fejk se na FF UK obor Český jazyk a literatura v kombinaci s Historií, přihlásil hlavně z toho důvodu, že hledal něco univerzálního. Dlouho nevěděl, co by chtěl dělat, na medicínu se kvůli známkám nesměl přihlásit a stavební fakulta ho nebavila.
Studenti dělali revoluci. Už tři dny po pátečním masakru na Národní třídě vyhlásili na FF stávku a letitou péčí znormalizovaná fakulta se náhle stala revolucionářským doupětem. Co na to zdejší kantoři? Dokumenty fakultního archivu prozrazují, že odříznutí od myšlení normalizačních let nebylo ani snadné, ani rychlé.
V září proběhly v Barmě největší nepokoje od roku 1988. Tisíce demonstrantů protestovalo po celé zemi proti vládě vojenské junty. Dav byl rozháněn slzným plynem, obušky, nakonec i ostrou municí. Právě stupňující se represe posledních dnů jsou příčinou stále menší ochoty lidí vyjít znovu do ulic.
Vzal jsem na svá vyhublá bedra úkol vybrat někoho, kdo žije mezi námi, zpovídat ho, přemluvit k fotografování a zvěčnit v této rubrice. Jednoho večera se rozsvítilo: Musím zpovídat paní knihovnici ze Slovanského semináře!
Tak je tu listopad a listí padá. Sychravo, déšť, depka. A kromě toho, že padá listí, se nic neděje. Stereotyp, rutina. Se spolužákama jsme si už všechno řekli, přednášející nám už taky všechno řekli a do zkouškovýho daleko. To je nuda, ach jo.
Minulou sobotu jsme si připomněli osmnáct let uběhnuvších od listopadové revoluce. K diskusi o ní jsme pozvali dva aktivní studenty Filozofické fakulty pražské univerzity – člena Studentského výboru Lukáše Kantora, který na podporu zákona o všeobecném referendu zorganizoval sobotní demonstraci v centru hlavního města, a šéfredaktora studentského časopisu FFakt Martina Bendu. Diskuse se vine především kolem života občanské společnosti a referend.
Ráda bych vám představila nový studentský sborník Gender a umění 19. století, jejž mám zároveň za úkol posoudit. Sborník tvoří sedm příspěvků, které spojují tři dílčí témata: společenské prostředí 19. století, sféra umění a umělců a gender problematika, podoba a vývoj mužských a ženských rolí v této revoluční době.