Miroslav Bárta: „Všechna sláva polní tráva.“

Profesor Miroslav Bárta, vedoucí expedice českých egyptologů v Abúsíru, vystudoval egyptologii a raně středověkou archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde v současnosti dále působí jako ředitel koncese pro výzkum v Egyptě.

Mohl byste nám přiblížit celý archeologický výzkum Českého egyptologického ústavu v Abúsíru - jak se česká egyptologie k tomuto výzkumu dostala, jaké měl a má cíle? V jakém prostředí výzkum probíhá? Jak je zajištěna finanční podpora?

Expedice pracující na pyramidovém poli v Abúsíru je činná již přes padesát let. Výzkumy zde nejprve vedl profesor Zbyněk Žába, který se zaměřil na práce v jedné z největších nekrálovských hrobek Egypta 3. tis. př. Kr., postavené pro královského kadeřníka a později vezíra a královského zetě Ptahšepsese. Po něm přebral vedení expedice profesor Miroslav Verner, který věnoval své životní úsilí výzkumu královské pyramidové nekropole panovníků 5. dynastie (25. stol. př. Kr.). Za jeho vedení byl mimo jiné objeven pyramidový komplex královny matky Chentkaus nebo panovníka Raneferefa. Jeho spolupracovník profesor Ladislav Bareš paralelně odkrýval šachtové hrobky vysokých hodnostářů Egypta z Pozdní doby (6. a 5. stol. př. Kr.), nejznámější je zřejmě nevykradený hrob kněze Iufaa. Dnes se naše výzkumy soustředí zejména na jižní část koncese, kde se rozkládají rozlehlá soukromá pohřebiště Egypta z 3. tis. př. Kr.

Naše činnosti v Praze i Káhiře jsou financovány zejména z grantových projektů – v současné době to je především projekt PRVOUK. K tomu přispívají v omezenější míře další granty (GAČR, GAUK aj.) a sponzorské dary. Přesto jsme v tomto roce přišli ve srovnání s minulým rokem o třetinu rozpočtu. Jsme jako obor ve velké krizi – přes veškeré úsilí FF UK nám s tímto problémem pomoci. Alespoň pro tuto chvíli.

Jak vypadá takový výzkumný tým?

Naše expedice je, podle toho, co vím, největší vědeckou aktivitou ČR v zahraničí. Expedice se účastní desítky odborníků z různých společenských, přírodovědeckých i technických vědních oborů. Hlavní obory, které jsou v expedici zastoupeny, jsou tyto: egyptologie, archeologie, antropologie, archeobotanika, archeozoologie, dálkový průzkum země, geofyzika, geoinformatika, skenovací metody, lingvistika, religionistika, entomologie, geologie (pedologie, sedimentologie, petrografie) a některé další. Několik let trvalo jen vybudování tohoto týmu a hledání vhodných odborníků.

Vaše výprava objevila hrobový komplex: o čí hrobky se jedná? Co všechno takový komplex obsahuje? Jaké další památky byly nalezeny?

Postupně odkrývaný komplex se skládá z několika pozoruhodně dochovaných mastab (nadzemních kamenných konstrukcí ve tvaru jakési lavice), skalních hrobek a ojedinělého dvora s pilíři. Tyto čtyři pilíře nesou nápis v zahloubeném reliéfu, který obsahuje jméno a tituly majitelky: „Vlastní dcera krále, jím milovaná, ctěná před Velkým bohem, Šeretnebtej“. Jedná se o princeznu, která bezesporu náležela do královské rodiny abúsírských panovníků, jejichž pyramidové komplexy se nacházejí v severní části české koncese.

Nejpravděpodobnějším kandidátem na jejího otce je faraon Džedkare Isesi, který abúsírskou nekropoli jako první opustil a svůj pyramidový komplex si nechal zbudovat na opačném konci pohřebiště v dnešní jižní Sakkáře.

Jižně od pilířového dvora se nacházejí první dvě skalní hrobky. Jedna z nich patřila inspektoru dvořanů Duaptahovi, zatímco druhá vrchnímu soudnímu činiteli Velkého domu Šepespuptahovi. Zajímavé je, že - v kontrastu s bohatstvím pramenného materiálu z ostatních částí pohřebiště - byly tyto dvě hrobky byly kompletně vyloupeny a jména a tituly jejich majitelů se dochovaly pouze v kurzivních nápisech (grafitech) na stěnách chodeb.

Z pilířového dvora vybíhá směrem na východ chodba vedoucí do dvou dalších skalních hrobek, z nichž ta nejvýznamnější patřila staroegyptskému hodnostáři jménem Nefer a jeho manželce Hathorneferet. Průčelí vchodu do těchto hrobek je lemováno celkem čtyřmi vápencovými bloky obsahujícími vázané sochy s mužskými a ženskými postavami. Jejich totožnost a vztah k jednotlivým hrobkám není v tuto chvíli příliš zřejmá. Zcela jasná je však jejich kvalita, která naznačuje, že se jedná o nejlepší exempláře umění té doby. To dokazují mistrovsky provedené tvary postav i jednotlivé detaily obličejů nebo účesů.

Neferovu skalní hrobku tvoří monumentální kaple, která je celá vytesaná ve skále a dlouhá přibližně 16 metrů. V těsné blízkosti vchodu, již uvnitř kaple, se nalézá zazděná místnost, která obsahovala celkem čtyři sochy Nefera. Dva exempláře představují Nefera vstoje jako mladého úředníka v plné síle. Další socha ho zachycuje v pozici sedícího písaře s rozvinutým papyrovým svitkem obsahujícím seznamy obětin a modlitby pro zajištění jeho posmrtného života. Poslední plastika zpodobňuje Nefera v láskyplném objetí s manželkou. Tyto sochy měly za cíl zajistit zesnulému majiteli hrobky fyzickou identitu i po smrti a představovaly nezbytný předpoklad pro spokojený život na Onom světě.

Západní stěna Neferovy skalní kaple obsahovala původně tři stély, tzv. nepravé dveře, které představovaly jakousi mýtickou bránu oddělující svět živých a svět mrtvých, bránu, skrze níž zesnulý vstupoval na tento svět a zase se jí vracel zpět. Z těchto stél se dochovala jedna, patřící shodou okolností právě Neferovi. Na stéle zůstala zachována překrásná výzdoba sestávající z postav Nefera a jeho manželky a hieroglyfických nápisů obsahujících jejich jména: „Nefer a Hathorneferet“. Hlavní část nápisů však tvoří seznamy hodnostářových úřadů zastávaných u dvora a v zádušních chrámech staroegyptských panovníků. Stéle jednoznačně dominuje modrá barva, která byla dalším odznakem vysokého sociálního statutu - modrý pigment se totiž vyráběl z importovaných nerostných surovin.

Výzkum komplexu hrobek není zdaleka u konce a vyžádá si ještě nemalé investice v řádu několika let. Mnoho otázek zůstává doposud nezodpovězených a hlavní část budoucích prací se bude odehrávat v podzemí těchto hrobek.

Jak jste oslavili svůj úspěch?

Zatím na nějaké oslavy nebylo moc času. Velké objevy s sebou přinesly i mnoho stresu, časově a logisticky náročných úkolů a také občasných zklamání. Expedice nyní končí, takže snad nastane i čas, kdy bude možné se na chvilku zastavit, poohlédnout za uplynulou sezonou a začít se radovat.

Čeká „objevitele hrobky“ nějaká velká změna v kariéře?

Nečeká. Nárazově jsme čelili velkému zájmu médií, ale jak se říká, „všechna sláva polní tráva“. Ve skutečnosti jde především o spoustu zajímavé a fascinující práce navíc. V současné době česká egyptologie bojuje o přežití a naše finanční situace není dobrá, ostatně jako v mnoha dalších společenskovědních oborech. Já sám se snažím všemožně veřejně vystupovat a obhajovat význam historických věd pro dnešní svět a společnost. Ale většinou mám pocit, že jde o boj s větrnými mlýny.

Kolikrát za život se archeologovi podaří takový objev?

Osobně si myslím, že slovo „objev“ je hodně silný výraz. Podle mého názoru je podstatnější způsob, jakým jsou tato data (ať už je to krásný text, socha či reliéf) zhodnocena. Ale samozřejmě jsou pro nás velkým povzbuzením.

Jaké jsou další plány vaší výpravy?

Alfou a omegou jsou finance, od těch se bude odvíjet i příští rok. Rádi bychom ve výzkumech pokračovali a pro jejich kontinuitu děláme maximum. V takovém případě na sebe další velké objevy nepochybně nenechají dlouho čekat.

Je u nás zájem o studium egyptologie?

Zájem je dlouhodobě velký, zejména o současné bakalářské studium. Mnoho studentů máme nyní i v doktorandském studiu, což je dobře i pro obor, protože máme mnoho kvalitních kandidátů, kteří mohou obsadit pracovní místa v našich projektech a získávat tak zkušenosti ze základního výzkumu nejen na pražském pracovišti, ale i na našich vykopávkách v Egyptě a Súdánu.