Don’t stop the music

Dne 22. 11. 2011 jsme mohli pocítit společně poslední vydechnutí kapely Eggnoise. Rozloučit se s ní přišlo mnoho fanoušků do paláce Akropolis, kde na baru probíhal smuteční obřad až do ranních hodin. Po sedmnácti letech tak odešla z české scény jedna z výjimečných kapel, která v sobě kombinovala prvky hard-jazzu, pop-swingu a dalšího hudebně vytříbeného guláše.

Kapelou Eggnoise prošlo za ta léta téměř dvacet vynikajících muzikantů. Z poslední sestavy je to například Vláďa Pavlíček, kterého jste mohli vidět vystupovat s Vladimírem Mišíkem, nebo mladý a nadějný bubeník Michael Nosek působící také v kapelách Before Breakfast a Gospel Limited.

Srdcem i hlavou kapely byli dlouhá léta dva šklebící se Ondrové, Kopička (piano, zpěv, flétna) a Galuška (kytara, zpěv, pozoun), kteří často vystoupení prokládali svými filosofickými průpovídkami. Na ty se možná budeme moct těšit při komornějších vystoupeních, kdy bude tato, doufejme nerozlučná, dvojka občas vystupovat.

Eggnoise mají na svém kontě tři alba. První What a Word vyšlo v roce 2003 a bylo nominováno na cenu Akademie populární hudby. O čtyři roky později vyšel Albumen, který se od prvního alba podstatně lišil tím, že obsahoval prvky elektronické hudby, experimentoval s více hudebními žánry, a navíc se na každé písni podílel jiný producent (např. Vladimír Pecha, Martin Gašpar nebo Tomáš Jakl). A do třetice loni vydaný Yolk, který navazuje na svého předchůdce v experimentování s hudbou, ale přesto působí klidnějším a ucelenějším dojmem. Pro fanoušky byla velká radost, že album obsahuje píseň Gubbinal, kterou na koncertech slýchali léta, ale nikdy předtím ji kapela nemohla vydat kvůli autorským právům na text písně, který je zhudebněním básně Wallace Stevense

Kapela Eggnoise na nás možná bude i nadále promlouvat ze záhrobí, v podobě studiových nahrávek. Ale především zůstane v našich srdcích a její melodie budou znít, dokud se cédéčko nepoškrábe.