Dělat něco, co má význam

S Martinou Bělíkovou jsem se sešel v příjemné čajovně v centru města. Dorazila jako obvykle v dobré náladě a usrkávajíc svůj oblíbený Touareg, trpělivě odpovídala na mé zvídavé otázky. Před půlrokem přišla do Prahy z Karlových Varů studovat práva a politologii, dnes stojí v čele iniciativy Demokracie staví, která si klade za cíl prosazení realizace Kaplického návrhu Národní knihovny. Jako by malá placka amerického prezidenta, kterou měla na kabelce, vystihovala trochu i její osobnost. Martina Bělíková je rozhodně plná naděje.

Co pro tebe znamená Jan Kaplický?

Já si myslím, že on je jeden z těch lidí, jejichž povaha se promítá v jejich práci. Jan Kaplický je pro mě odvaha, charisma, neskutečná osobnost, která má co říct, která celý život bojovala proti lhostejnosti.

Slyšela jsi o Kaplickém před architektonickou soutěží o Národní knihovnu?

Já jsem znala obchodní centrum v Birminghamu a věděla jsem, že se podílel na stavbě Centre Georges Pompidou…

Centre Pompidou je velmi kontroverzní. Vypadá, jako by to byla nedokončená budova obehnaná lešením…
To je přesně Jan Kaplický, možná víc než blob je to Jan Kaplický. Je to osobité. Tato budova je osobnost.

Nedávná smrt Kaplického znovu vzkřísila ony už trochu spící emoce v národě. Ty jsi založila skupinu na Facebooku, z níž se později zrodila iniciativa Demokracie staví. V té se angažuje skupina lidí, kteří si přejí postavení knihovny na Letné. Jak se to všechno přihodilo?

Mě jeho smrt osobně velmi zasáhla. Když jsem si tu zprávu přečetla na internetu, tak jsem jí nemohla uvěřit. Byla jsem v šoku, doufala jsem, že to není pravda. Najednou jsem měla pocit, že musím nějakým způsobem vyjádřit svůj protest proti tomu. Jediné, co mě napadlo, bylo založit facebookovou skupinu. Čtenáři asi vědí, že na Facebooku se dnes a denně zakládají stovky skupin. Tohle měla být jedna z nich. Nicméně během 48 hodin se do té skupiny připojilo deset tisíc lidí, což pro mě bylo hrozně šokující. Rozhodně nebylo mým záměrem vytvořit takovou vlnu masového hnutí za knihovnu.

Takže ty jsi nebyla ta, která chtěla pořádat manifestace.

Ne. Rozhodně ne. Já jsem jenom chtěla vzdát hold panu Kaplickému. Nicméně jsem se obklopila podle mého názoru schopnými přáteli z řad studentů buď naší fakulty nebo zahraničních škol. Společnými silami jsme začali pracovat na našem PR. To znamená, že jsme vydali tiskovou zprávu, dělali jsme první rozhovory a poté se nám vlastně ozvala rodina pana Kaplického a s jejich laskavým dovolením, s jejich pomocí a souhlasem jsme začali organizovat manifestaci, která proběhla 5. února na Staroměstském náměstí. My ji považujeme za obrovský úspěch, protože kromě významných hostů z uměleckých kruhů zde vystoupili tři vládní ministři – Karel Schwarzenberg, Ondřej Liška a Michael Kocáb.

Jejich účast byla plánovaná?

Účast pana Lišky a pana Kocába byla plánovaná a pan Schwarzenberg nás hodně překvapil. My jsme ho samozřejmě zvali, on účast původně odmítl z časových důvodů. Nicméně já jsem půl hodiny před manifestací dostala informaci, že Karel Schwarzenberg dorazí a k naší velké radosti nakonec i promluvil a vystoupil. Kdo tam byl, tak jistě zaznamenal tu obrovskou davovou psychózu, kterou na Staromáku způsobil. Bylo vidět, že ti lidé, kteří se spolu s námi staví ke knihovně čelem, měli radost, že tam vidí právě někoho, jako je Karel Schwarzenberg.

Nemáte ve světle toho, kolik vás podpořilo politiků, strach, že budete využiti k zisku politických bodů?

Je hodně nešťastné, že celá ta věc se prostě politizaci už neubrání, ani kdyby stokrát chtěla. Mě to osobně hrozně mrzí.
Ve vaší iniciativě mluvíte o dostavění knihovny na Letné. Nevidíte trochu problém v tom, že samotný autor návrhu je mrtev? Jak dostavět knihovnu, když nejsou ještě vypracované architektonické plány? Například architekt Zdeněk Lukeš se vyjádřil před časem v tom smyslu, že je to téměř nereálné. Také Vlado Milunić, spoluautor Tančícího domu, označuje dostavbu za „naivní myšlenku“.
Kaplického návrh byl ze všech těch návrhů nejpropracovanější, technicky nejdokonalejší. Samozřejmě je zatím pouze na papíře. Nicméně Jan Kaplický se obklopoval týmem velmi schopných lidí a nakonec on sám byl málokdy ten člověk, který pak skutečně dohlížel na stavbu projektu. On byl bohém, ten umělec, který navrhoval a kreslil. Za něj pak už stavělo Future Systems – lidé, které si on sám vychoval.

Takže byl Kaplický spíš značkou? Byl důležitý, ale ne nepostradatelný?

Přesně tak. Měl svoje studenty. Když se podíváme na jejich práce, tak zjistíme, že mají podobný styl přemýšlení. Já si myslím, že realizace knihovny bez pana Kaplického by rozhodně neměl být problém.

Na Staroměstském náměstí vystoupila řada známých osobností – Jan Svěrák nebo Anna Geislerová. Jak se vám podařilo získat na svou stranu takovou spoustu celebrit?

Částečně jsme kontakty získali přes nadaci Pro knihovnu. Na některé umělce jsme měli kontakty my sami, jednoduše přes známé. Spousta lidí byla také v naší skupině na Facebooku, takže tam bylo jednoduché je kontaktovat. Hodně nám pomohla Natálie Kocábová, která se sama nabídla, takže přes ni jsme získali hodně kontaktů.

Dá se říct, že to bylo stejné jako s celou iniciativou, tedy čistě spontánní záležitost?

Přesně tak. Bylo to čistě spontánní a nabalilo se to.

Kolik lidí se vlastně aktivně angažuje v iniciativě Demokracie staví?

To nejužší jádro je asi šest nebo sedm lidí. Točí se kolem toho takových deset lidí, kteří nám pomáhají s peticemi, s distribucí triček a tak dále.

Jaké máte plány do budoucna?

Na Staroměstském náměstí byl předseda i místopředseda KDU-ČSL. Proto se chystáme příští týden poslat otevřený dopis KDU-ČSL, ve kterém žádáme vysvětlení, jak je možné, že vedení lidovců se otevřeně za knihovnu staví – mimochodem věnovali jeden z nejtěžších základních kamenů na stavbu knihovny - ale přesto ministr kultury za KDU-ČSL Jehlička se k té stavbě neustále staví negativně.

Samozřejmě pokračuje petiční akce. Petice by už teď měly být k dispozici ve všech krajských městech, posléze budou k dispozici i ve všech větších městech ČR.

Chystáme také něco na způsob dopisové akce. Připravujeme projekt, kdy si každý účastník bude moci stáhnout vzor otevřeného dopisu, který bude moci poslat na místa k tomu oprávněná – k svému zastupiteli, poslanci, ministrovi kultury, magistrátu a tak podobně.

Ze dne na den jste se stali známými, hodně se o vás mluví. Změnily ti ty události nějak život?

Mám méně času. Já jsem v celém tom kolotoči dokončovala zkoušky, což bylo trošku náročnější. Učila jsem se po nocích, abych mohla jít ráno na zkoušku a následně manifestovat. Mám ale pocit, že poprvé v životě konečně dělám něco smysluplného. Něco, co má význam pro mne a snad i pro jiné lidi.

Jakub Čejchan (POLT)