Čím dál bláznivější kolotoč kolem Národní knihovny

Portál UKáčko.cz přinesl rozhovor s Markem Kopećem, studentem architektury u profesora Přikryla na pražské AVU. Spolu se svými spolužáky vytvořili klauzurní práce se zadáním: adaptace Klementina pro další fungování Národní knihovny. Následující komentář bude směsicí citací, které by měly zvídavému a jistě přemýšlivému čtenáři ukázat názory jaksi proti těmto klauzurám, resp. především jejich medializaci coby relevantních řešení. Klauzurní práce jsou k vidění na http://archiweb.cz.

Klauzurní práce jsou vzdálené současné realitě. Studenti se učí jak formulovat a artikulovat svou vizi, ale s reálným řešením situace Národní knihovny mají pramálo společného. Ať z knihovnického, památkářského nebo urbanistického hlediska. Když se nyní vynasnažíme, aby se knihy do Klementina vešly (řekněme, že to nějak půjde), co budeme dělat za 50 let, až se znovu nevejdou?

Klementinum je jednou z nejvýznamnějších barokních památek u nás, opravdu je nutné mu za každou cenu vtisknout novou funkci a uzpůsobit modernímu fungování? A už vůbec je nepochopitelné, proč by měla být Národní knihovna uprostřed města, dnes se takové instituce staví za městem, aby fondy byly pohromadě. Nebo vás baví jezdit si pro část knih do Hostivaře?

Sebevědomí mladých architektů je nebetyčné: jejich kompetence stojí na 12 jednotlivých přednáškách a několika exkurzích. Navíc ve svém exhibicionistickém vyjadřování studenti prof. Přikryla evidentně lžou: „Prostorové kapacity jsou dostatečné a v případě radikálnějších úprav dokonce i kapacitně překonají Kaplického projekt,“ řekl Marek Kopeć pro UKáčko.cz. Co má kdo proti nové budově knihovny někde za městem, i když je už jasné, že Kaplický ani Letná s ní nejspíš nebudou mít nic společného?

„Historický objekt Klementina je nevhodný pro provoz knihovny takového rozsahu, jakou je a bude Národní knihovna. Známe celou řadu dobrých příkladů využití historických prostor pro potřeby knihovny. V případě tak velké knihovny, jakou je Národní knihovna, je to ale velmi problematické. Zde se jako nezbytnost jeví potřeba velkých a flexibilních ploch, využití rozsáhlých technologických systémů pro dopravu, klimatizaci a komunikaci. To je v podmínkách historického objektu Klementina neuskutečnitelné.“ Zní oficiální vyjádření Národní knihovny. Kdo jiný může o svých možnostech, kapacitách a perspektivách vědět víc.

Zajímavé, jak se z nedostudovaného architekta stane z roku na rok spasitel v oboru památkové péče, urbanismu, dějin umění a samozřejmě architektury.

Zajímavé je, že právě Marek Kopeć mluví o očištění Klementina, což hned praktikuje ve svém návrhu zbouráním přístavby architekta Ladislava Machoně. Chybí mu tedy nejen úcta k nejvýznamnějším jménům české architektury, ale i základní znalosti v oblasti památkové péče. Památkářský purismus je záležitostí 19. století a je chápán dodnes jako největší „prasárna“ dějin památkové péče.
(Celý text na www.earchitekt.cz)

Autor momentálně připravuje rozhovor s bývalým ředitelem Národní knihovny V. Ježkem pro earchitekt.cz.

Ladislav Zikmund