Albeř = spousta pohody a levného pití

Úvodní seznamovací pobyt budoucích sociologů, psychologů a studentů informačních studií a knihovnictví probíhal od 9. do 12. září letošního roku na Albeři. Neprohloupil ten, kdo si sebou vzal kajak nebo přinejmenším nafukovací želvičku.

Každým rokem se na Albeři, výcvikovém středisku UK u Nové Bystřice, schází nově přijatí studenti a jejich učitelé. Prváci se mohou začít děsit, kdo že je to bude v příštích letech učit, učitelé, koho že to vlastně přijali. Letos bylo úvodní soustředění pojato také jako obdoba dalšího kola přijímacích zkoušek. Menší vzorek těch, kteří nezmrzli, nastupuje v říjnu s konečnou platností do školy, zbytek je prý k vyzvednutí ve skladu na Albeři. Hlavním důvodem bylo ovšem seznámení se navzájem a prožití několika hezkých dnů ve společnosti fajn lidí. „Spousta pohody a levného pití, to je Albeř,“ zhodnotil student psychologie Hassairi Munír.

Co se tedy na Albeři dělo? Především pršelo. A pršelo s neúnavnou vytrvalostí, sem tam i s doprovodem vichru, který odnášel všechno, co nebylo přibito ke zdi. Nikomu naštěstí neodnesl dobrou náladu. Je pravda, že s ní často zacloumal předložený rozvrh, tisíc a jedno heslo do všemožných elektronických systémů UK a historky na téma „neúspěšní studenti v kostce“, ale stačila výborná přednáška Radvana Bahboucha o psychohygieně a studiu - všichni si oddychli a velice rychle přijali myšlenku, že učení nemusí zabírat celé dny, a co více, nemusí zabírat ani celé hodiny.

Většinou měl každý obor svůj vlastní program, od interakčního výcviku po kurz rychločtení. Všichni se sešli až na závěrečném večeru v hospodě, kde se dozvěděli, kdo z psychologů a sociologů je nejvyšší, má nejpodivnější koníček nebo domácí zvíře, kdo sportuje a kdo naopak sport nenávidí, tedy informace, které měly za úkol vyzvědět oba tábory mezi sebou v rámci úvodního seznamování. Zájemci se pak pokoušeli dle instrukcí synchronizovaně podupávat do rytmu country, což bylo zábavné i pro přihlížející. Vrcholem večera byly zdramatizované povídky, které předvedli studenti psychologie a dokonce i jejich učitelé. Úkolem bylo napsat příběh tak, aby každé slovo začínalo na stejné písmeno.

Všechny scénky byly skvělé a vtipné, ať už se po hospodě procházel(a) Karkulka delikvent, chlípní chameleoni, nebo se solili slimáci. „Hrozně mě nadchlo, že jsme se dokázali bavit jako malé děti, nikdo neměl žádné zábrany a nikdo se nebál, že se mu něco nepovede. Mám radost, že se sešli tak bezvadný lidi,“ shrnula soustředění studentka psychologie Zuzana Skokanová.