Slovo děkana: zimní semestr 2012/2013

Zimní semestr akademického roku 2012/2013 měl z mého pohledu všechny klasické vlastnosti začátku nového akademického roku. Subjektivně jsem měl pocit, že trval jen několik málo týdnů, aby ho brzy přerušily svátky, na něž navázalo jen krátké lednové pokračování. Zároveň byl natolik nabitý událostmi, že to běh času jen a jen urychlilo.

Co vybrat ze všech těch poměrně hektických momentů? Za připomínku jistě stojí prezentace knihy Madeleine Albrightové na půdě fakulty v říjnu 2012, stejně jako prosincový doktorský seminář za účasti ministra školství Petra Fialy či tolik úspěšná prezentace jedinečných objevů našich egyptologů v Abúsíru. Tyto záležitosti byly nejspíš i dostatečně viditelné navenek. A to jsem vlastně ještě zapomněl na Setkání absolventů FF UK nebo vydání a prezentaci knihy Náměstí Krasnoarmějců 2: Učitelé a studenti Filozofické fakulty UK v období normalizace. Nedá se tak zpochybnit, že naše akademická půda byla poměrně nepřehlédnutelná i ve veřejném prostoru. Vedle toho se ovšem opět rozběhl snad nikdy nekončící proces změny vysokoškolského zákona, který s sebou zdá se přináší stále více rizik než jednoznačných pozitiv. Konečně jsme se vrátili k nutnosti definovat roli učitelského studia na fakultě, v senátu se uskutečnila bouřlivá debata o stavu kreditového systému v doktorském studiu či zajímavá diskuse o evaluacích. Zároveň na mnoha pracovištích proběhly nominace na další tříleté období vedení kateder a ústavů, přičemž v jednom případě byl vyhlášen i veřejný konkurz. K těmto „vnitřním“ událostem připočtěme zásadní doporučení odborné komise Ministerstva školství o schválení dalšího postupu v rekonstrukci fakultních objektů v Opletalově ulici nebo příslib pokračování finanční podpory ze strany nového vedení Anglo-Czech Educational Fund pro výjimečné studenty na britské univerzity, a tento semestr se může dokonce jevit jako výjimečně úspěšný. Nechci toto zdání zpochybňovat, jen musím zdůraznit, že většina výše zmíněných akcí, úspěchů a složitých úkolů by nebyla možná bez mimořádného nasazení většiny pracovníků fakulty, a to navíc v situaci, kdy jsme se opět potýkali se sníženými rozpočty. Budovat elitní humanitní pracoviště je dlouhodobě bezpochyby v našich silách, budovat ho ve stále se zhoršujících podmínkách se ovšem postupně blíží spíše hranici nepochopitelného zázraku.

I do dalšího semestru však doufám v pokračování tohoto zázraku, samozřejmě s maximální snahou vedení fakulty podmínky zlepšovat a nenutit tak fakultu filosofickou k výkonům spíše teologickým.