Reforma nebo „deforma“ vysokoškolského vzdělávání?

Podle výzkumu OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) patří ČR v rámci EU k zemím s nejnižšími výdaji na terciální vzdělávání. Ministr školství Liška chce podfinancování vysokých škol vyřešit zavedením školného. A snížit státní výdaje na jednoho studenta…

Bílá nemoc
Reforma českého vysokého školství je spolu s její nedílnou součástí, zavedením školného, již dlouho velmi diskutovaný problém. Že k reformě jednou asi dojít musí, je téměř jasné. Otázkou ale je, za jakých podmínek a jaké bude mít důsledky. Již v lednu tohoto roku by měla být ve vládě diskutována takzvaná Bílá kniha MŠMT (k nahlédnutí na internetových stránkách ministerstva). Ta se zavedením školného přímo počítá. Univerzita Karlova se k tomuto dokumentu již dříve vyjádřila zamítavě. A to nejen kvůli zavedení studenty obávaného školného, ale i ze strachu, aby tento dokument nezasadil vysokému školství v ČR morovou ránu.

Nejviditelnějším problémem je školné. Na něj si sice budou moci studenti půjčit a začít ho splácet až v okamžiku, kdy dosáhnou minimálního platu, ale to v dnešní době, kdy se například jen ceny bytů pohybují v relacích, ke kterým se většina smrtelníků jinak než přes další půjčku v žádném případě nedostane, není vůbec pozitivní. Kromě samotného placení školného ale stále zbývá v Bílé knize několik knockoutových okruhů.

Zavedením školného se vztah mezi studentem a jeho vysokou školou změní na čistě tržní. Sice se možná trochu zmenší počet odpadlíků a doba studia se nebude zbytečně prodlužovat, ale ze snahy být vzdělán se stane potřeba mít vzdělání. Nemístný boj o studenta nastane i mezi jednotlivými školami.

Podle Bílé knihy bude sice v moci akademických orgánů držet studium na vysoké úrovni, jenže s počtem studentů se zvýší i množství financí a co si budeme nalhávat, některým školám tak půjde o holou existenci, takže úroveň poskytovaného vzdělání se zákonitě sníží. A že si potencionální studenti budou moci ověřit kvalitu procesu a výsledků vzdělávání? V okamžiku, kdy si za své studium budou muset zaplatit, je spíše než samotné vědomosti začne zajímat získání papíru na ně.

Navíc ověřování kvality vzdělávání u humanitně orientovaných škol je velmi rozporuplné. Pokud bude student reflektovat potřeby pracovního trhu, s čímž Bílá kniha samozřejmě počítá, může se stát, že některé obory zaniknou a jiné budou naopak kvůli velkému počtu uchazečů nedostupné, takže ve výsledku se vzdělanost v ČR sníží. Další vize Bílé knihy, jak zvýšit dotace a efektivitu terciálního vzdělávání, tkví v přísunu peněz ze soukromého sektoru. Zatímco na západě je toto běžná a prestižní záležitost, u nás je školství spíše pokládáno za sponzorskou Popelku.

A opět zde vyvstává riziko podfinancování a zániku méně atraktivních oborů. Další obavy mají VŠ z nárůstu administrativní agendy. Tvůrci Bílé knihy toto sice nevylučují, ovšem zároveň argumentují tím, že vznikne Centrum správy financování terciálního vzdělávání (což státní rozpočet zatíží, jednorázově i dlouhodobě, tyto finance by mohly být investovány do školství přímo), které bude mít půjčky na starosti a převezme za školy i „papírovací“ břímě sociálních stipendií. Tolik tedy alespoň stručně k těm nejpalčivějším tématům.

Kudy vede cesta z krize?
Tuto otázku by si měli všichni zákonodárci položit. A snažit se na ni poctivě a s rozvahou odpovědět. Jakákoliv reforma vždy skýtá nejistotu a rizika. Proto je ovšem potřeba ji co nejpečlivěji přezkoumat a vzít v potaz všechna řešení i úskalí, která skrývají. A nebát se o ní veřejně diskutovat. Vždyť změny ve vzdělávání a jejich důsledky se dotknou opravdu všech, nejenom studentů.

Žaneta Krotilová