Fejeton: Marné čekání u kopírky

Potřebujete okopírovat dvě stránky. Ty, bez kterých se prostě neobejdete. Knihovnice vám publikaci ochotně půjčí a vy se s úsměvem vypravíte k nejbližší kopírce. Je poledne, všichni na obědě, za chvíli budu zpět. U nejbližší kopírky skutečně nikdo není. V duchu si gratulujete. Jenže jakmile se přiblížíte, všimnete si oranžového světýlka, které do šera chodby hlásí: „Nefunguju!“

Nevadí. Alespoň se projdu a dopřeju končetinám trochu pohybu. Vyrazíte ke druhé nejbližší kopírce. Na chodbě jich stojí hned několik, ale klikatící se fronta a zasmušilé obličeje čekajících mluví za vše: v provozu je jediná. Zrychlíte krok. U třetího nejbližšího stroje to vypadá nadějně - jeden kopírující, dva čekající. S výrazem štvaného zvířete skočíte na konec fronty (periferním viděním jste spatřili blížící se konkurenci). Podařilo se! A ještě lépe - slečna právě skončila s xeroxem a její místo zaujal chlapec s knihou. V duchu ho prosíte, aby si pospíšil, přeci jen vás ještě čeká seminář. Chlapec rozevře knihu, chvíli v ní listuje a pak začíná kopírovat. Stránku po stránce, hezky od začátku. Pocit marnosti se zmocňuje všech přítomných. Kromě chlapce. Minuty plynou, fronta roste.

Poté co chlapec vykopíroval 150 Kč, nastoupila slečna s několika papíry. Pozorujete, jak vkládá listy do stroje k oboustrannému xeroxu. Kopírka zahučí a listy vyskakují ven. Náhle však ticho, slečna zmateně mačká knoflíky, až se nakonec se slzami v očích otočí: „Nefunguje to.“

Přesun k jediné zbývající funkční kopírce je teď zbytečný, seminář začíná za pět minut. Smutně zaklapnete své dvě stránky a vracíte se do knihovny. Když pak po hodině a půl odcházíte, chodby u kopírek zejí prázdnotou. Jen u té jedné stále ještě několik studentů čeká, až na ně přijde řada.

Hana Ondráčková
studentka bohemistiky a germanistiky
ondrackova (a) ukmedia.cz