Filosofické plesání

Filosofové se opět sešli ke společenskému veselí „na úrovni“, 12. dubna na plese filozofické fakulty v Národním domě na Vinohradech. Označení „4. reprezentační ples“ zní sice málo vznešeně – jako by filosofickým plesům chyběla tradice, neboť se až donedávna konal společně s plesy matfyzáckými – Studentská rada, a zejména moderátoři Silvie Mitlenerová a Libor Procházka však rozhodně dělají mnoho pro to, aby tento nedávno započatý zvyk přinejmenším důstojně pokračoval.

Program byl jako obvykle rozdělen do tří sálů Národního domu, letos však patří organizátorům poklona za důslednost. Většina plesů poskytuje hudbu, na kterou je možno tančit standardní nebo latinskoamerické tance prvních pár hodin, a k závěru plesu se i v hlavním sále dočkáme spíše populárních melodií, které vybízejí k diskotékovému stylu. Letos hrál ale v Majakovského sále celou dobu Magnum Jazz Bigband, a dalo se tedy „plesově“ tančit až do konce programu.

Ne že by však organizátoři akce diskriminovali účastníky, kteří preferují méně tradiční způsoby zábavy. V Raisově sále jste si postupně mohli poslechnout alternativní skupinu Čistírna pokaždé jinak, funkové Trio de Janeiro, rockové Stíny úsvitu a punkrockovou Kohouti plaší smrt. Ve Společenském sále pak vyhrávala ethnopunková Kolektivní Halucinace, funk-ska od Sek jsi bombónky, Těžká improvizace a alternativní Schrodingerova kočka. Případní konzervativnější návštěvníci plesu se snad mohli trochu vyděsit, vstoupili-li do Raisova sálu a zasáhl je punkrock, ale nelze popřít, že měli na výběr a mohli zůstat v bezpečné oblasti jazzového bigbandu. Otázkou tak zůstává pouze, zda si lze užít rockový koncert v obleku či plesových šatech.

Je pravda, že když si člověk představí některé postarší profesory z fakulty, jeví se jejich přítomnost byť jen ve stejné budově, kde se hraje punkrock, jako naprosto absurdní. Kdo však na filosofické plesy chodí pravidelně, ví, že účast pedagogů je tradičně velmi nízká. Letos to platilo snad ještě více než obvykle, učitelů bylo možno zahlédnout jen pár, i když byl pochopitelně přítomen děkan (kterému bylo po půlnoci moderátory zazpíváno procítěné „Děkan má narozeniny“). Obecně se letos řady filosofů na Vinohradech oproti minulým ročníkům poněkud ztenčily, skoro celý horní ochoz byl liduprázdný. To ovšem neznamenalo automaticky, že by byl dostatek místa na parketu – jako je tomu dnes ve většině sálů, snad kromě Lucerny, taneční plocha byla z velké části zastavěna stoly a ten malý prostor, který zbyl, by zvládlo zaplnit i třicet párů. Chcete-li místo na pořádný valčík, musíte jinam.

Nižší účast se projevila i na nedostatečném zájmu o lístky do tomboly, který vedl až k tomu, že v závěru večera jejich cena dvacetinásobně klesla – místo původních dvaceti se prodávaly za korunu. Vyhlášení tomboly bylo odsunuto, dokud se neprodá dostatečné množství lístků, ostatní body programu však zůstaly na svém místě. O úvodní předtančení se postarala skupina Najevo s choreografií Klauni na remix písní Hotel Ritz a Lady Carneval, o něco později vystoupila Freedom s choreografií Sen, co se splnil. Obě byly velmi netradiční a pravděpodobně úplně neplnily funkci naladění se na tu správnou taneční vlnu, kterou předtančení na plesech často mívají. Možností, jak se naladit, bylo však stále dostatek, ať už skvělé hraní bigbandu Magnum nebo tradiční nabídka koktejlů u barmana v cylindru. Navzdory této druhé variantě ale nebylo ani na závěr plesu v prostorách Národního domu možno potkat příliš výrazně podnapilých jedinců, což dělá Filozofické fakultě čest.

Reportáž z plesu od UKáčko.tv: