Erasmus IP očima studentů

Rozhovor s Petrou Brymovou, Evou Rösslerovou a Davidem Korandou, vybranými studenty anglistiky, kteří naši fakultu zastupovali na intenzivním programu Erasmus, jenž na půdě FF UK probíhal ve dnech 20. května – 1. června 2013. Celkově na něm FF UK reprezentovalo pět studentů a dva vyučující. O programu nazvaném Staging European Identities: Memory, Conflict and Commerce in Early Modern European Culture již FFakt informoval v rámci rozhovoru s hlavním organizátorem, prof. Martinem Procházkou.

Jak byste z vašeho pohledu popsali Erasmus Intensive Programme?

Petra Brymová: Kombinace přednášek, seminářů, workshopů, návštěv inscenací, práce ve skupinkách a několika neformálních večerních akcí. To vše v mezinárodním prostředí – akce se účastnili studenti z celkem osmi států. Ve všední dny byl vždy tříhodinový seminář dopoledne (dva semináře jsme si volili před zahájením kurzu) a poté 2-3 odpolední přednášky. Po skončení semináře jsme, jako skupina, měli za úkol seminář prezentovat, což probíhalo v pátek. Workshopy (jeden v Národním divadle, druhý s nakladatelstvím Argo) byly takové interaktivní „přednášky“ s velkým prostorem pro otázky účastníků. Také jsme měli možnost navštívit dvě inscenace Národního divadla, Troila a Kressidu a Krále Leara. Na semináři jsme se nevěnovali jen práci – během několikahodinových přestávek jsme měli možnost poznat zahraniční spolužáky a získat tak nové kontakty. Celý program zakončil velký večerní sraz pro všechny účastníky a učitele.

David Koranda: IP byl podle mého názoru skvěle připravený a rozplánovaný. Byť bylo kvůli nabitému programu a časové tísni nastaveno velmi rychlé tempo, všichni věděli, kdy mají kde být a co tam dělat, takže jsme se nezdržovali žádnými zmatky. Ocenil jsem také velmi pestrou náplň programu – zajímavé semináře byly doplněny obohacujícími přednáškami, prohlídkami Národního divadla a Nové scény s výkladem, dvěma divadelními představeními, seznámením s činností nakladatelství Argo a prostředím českého knižního trhu. Díky skvělým zahraničním účastníkům (a souběžně probíhajícímu Fringe Festivalu) jsme si užili i další, mimoprogramové aktivitami.

Eva Rösslerová: Erasmus IP byl především úžasnou zkušeností a zároveň příležitostí nahlédnout do užšího akademického kruhu lidí stejného zaměření z různých zemí, navíc byl program díky různým povahám všech účastníků (i přes své intelektuální zaměření) velice zábavný.

Jak se náplň IP týká vašeho oboru / specializace/ zájmů?

P. B.: Moje zaměření v rámci anglistiky je jiné, takže jsem byla překvapená, když mi nabídka přišla. O renesanční literatuře hluboký přehled určitě nemám, ale přečetla jsem skoro celého Shakespeara, byť zčásti v českých překladech. Takže můj zájem o toto období je hlavně čtenářský, ač trochu „laický“.

D. K.: Osobně se mi IP strefil především do oblasti zájmů. Obzvlášť Shakespeara mám velmi rád, a protože se mi podařilo dostat se v obou týdnech programu do seminářů podle své první volby, měl jsem možnost prozkoumat jeho dílo z velmi zajímavých úhlů pohledu. Nutno také dodat, že kdykoliv se člověk začne i jen všeobecně bavit o literatuře, řeč nikdy neskončí jen u ní. Ačkoliv se tedy ve své magisterské práci budu zaměřovat na vývoj a dopad ateismu v Americe, program mi poskytl obrovské množství informací a podnětů, jež se jistě budou hodit v pozdějším studiu a nejen tam. Navazující letní stáž v nakladatelství Argo pro mě pak bude jedinečným zdrojem zkušeností pro případné budoucí zaměstnání.

E. R.: Tématem IP byl z velké části William Shakespeare, na kterého se soustředím nejen v rámci oboru, ale zároveň je i mým koníčkem. Právě Shakespeara se týkalo mnoho seminářů i přednášek, náplň se mi tudíž trefila přesně do noty.

Jak jste se k programu dostali?

P. B.: Před Vánoci mi přišel email od prof. Procházky, vedoucího Ústavu anglofonních literatur a kultur, jestli bych měla zájem se zúčastnit.

D. K.: Při konverzacích s ostatními účastníky programu se ukázalo, že přinejmenším část zahraničních studentů musela kvůli přijetí do programu jít na ústní pohovor a být vybrána příslušnými vyučujícími. V mém případě výběr probíhal poněkud odlišně. Protože jsem v loňském roce získal za svou bakalářskou práci Mathesiovu cenu a rozšířila se o mně pověst snaživého studenta, profesor Procházka mě sám kontaktoval a účast v programu mi nabídl. Tuto nabídku jsem bral nejen jako velikou poctu, ale také jako skvělou příležitost, takže jsem s rozhodováním neváhal.

E. R.: Poprvé jsem se o programu dozvěděla přes e-mail od pana profesora Martina Procházky, ve kterém se ptal, zda se chci zúčastnit. Ale upřímně řečeno jsem několik vteřin váhala, protože synopse programu ho vykreslila jako skutečně intenzivní záležitost. Za doporučení vděčím docentce Clare Wallace, ke které jsem v prvním ročníku chodila na seminář a konzultovala s ní svoje nápady na bakalářskou práci.

Byla pro vás účast v programu náročná?

P. B.: Jak v čem. Samotné semináře tak náročné nebyly – např. co se týče doporučené literatury v seznamu jsem neměla přečtené vše, ale i tak jsem se dokázala zapojit. Nejobtížnější pro mě asi bylo vymyslet téma na esej během 2-3 dnů, protože jsem typ člověka, který na dobrý nápad čeká déle. Mezi jednoduché úkoly nepatřila ani příprava závěrečné prezentace, na níž jsme se museli domluvit v pěti lidech.

D. K.: Po jazykové stránce jsem neměl nejmenší problém. Angličtinu studuji, slyším ji a používám každý den a většina studentů navíc neměla ani náznak přízvuku. Pravou zatěžkávací zkouškou však byla samotná intenzita programu – dopoledne semináře, odpoledne přednášky, večer několikrát divadlo. Páteční prezentace skupiny musely dávat dohromady po nocích a brzy ráno před vyučováním. Na odpočinek příliš času nebylo. O to větší radost pak ale všichni měli, když jsme vše stihli ve vysoké kvalitě dokončit, odprezentovat a ještě si do toho program i užít.

E. R.: Účast samozřejmě náročná byla, jak už napovídalo ono slůvko intensive, nicméně i přes nedostatek spánku a velkou změť povinností jsem si program užila. Myslím, že náročnost byla výzva, ne negativum.

V čem vás IP nejvíce obohatil?

P. B.: Nejvíc mě obohatila asi práce v časovém presu. No a samozřejmě spousta poznámek ze seminářů a přednášek, které mi rozšířily obzory a ke kterým se můžu kdykoli vrátit.

D. K.: Kromě podnětných rozhovorů v seminářích a kvalitních přednášek zahraničních lektorů, které mi ve velké míře rozšířily okruh vědomostí ve vybraných studijních oblastech, mi program poskytl příležitost seznámit se, spřátelit se a pobavit se s množstvím studentů a pedagogů z celé Evropy, dozvědět se od nich spoustu nového, získat nové úhly pohledu na věci, které jsem doposud bral za samozřejmost. Náročnost programu mi také umožnila změřit si vlastní síly a zjistit, co vše jsem schopný zvládnout, když je to potřeba a času není nazbyt. Coby jeden ze dvou studentů vybraných pro navazující letní stáž v nakladatelství Argo na programu také velice oceňuji propojenost teorie s praxí.

E. R.: Zdánlivě je těžké vybrat si to nejdůležitější, co mi IP dal, je toho tolik. Zkušenost s tímto programem mě do velké míry motivovala k dalšímu studiu, prohloubila moje znalosti i zájem a také jsem poznala spoustu inspirativních lidí, které bych jinak neměla příležitost potkat. Především jsem se ale naučila lépe zvládat vlastní trému a nejistotu, což je zřejmě to nejcennější.

Petra Brymová studuje druhým rokem v navazujícím magisterském programu obor anglistika-amerikanistika se zaměřením na irská studia. Ve svém volném čase se mimo četbu ráda věnuje fotografování, psaní i sportu.

David Koranda obdržel za svou bakalářskou práci týkající se divadelních her Davida Mameta Mathesiovu cenu, ve studiích pokračuje v navazujícím magisterském programu se specializací na americkou literaturu. Mimo jiné napsal doslov ke hře Deštivé hry od Keitha Huffa, která brzy vyjde v českém překladu Pavla Dominika.

Eva Rösslerová je studentka druhého ročníku bakalářského oboru anglistika-amerikanistika, v rámci svého studia se zajímá především o divadelní a filmové adaptace Shakespearových děl, dále se věnuje literárnímu překladu. Při škole pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka.