Debata s Madeleine Albrightovou: proč nechce kandidovat na prezidenta?

Již téměř hodinu před plánovaným začátkem této mimořádné akce se velká aula Filozofické fakulty plnila studenty a lidmi nejrůznějšího věku a profesí. Když pak ve tři hodiny odpoledne do místnosti vstoupila drobná dáma, následujících pár minut to vypadalo, že namísto debaty zaplní vymezený čas pouze potlesk. Madeleine Albrightovou nebylo třeba představovat.

Roku 1997 byla Madeleine Albrightová jmenována americkou ministryní zahraničí a byla první ženou v dějinách USA, která mohla vykonávat tak vysokou funkci. Během debaty na Filozofické fakultě se vzpomínalo především na smutnou etapu mezi lety 1937 a 1948, o níž pojednává její nejnovější kniha Pražská zima. Právě v důsledku těchto událostí byla rodina paní Albrightové nucena opustit svou milovanou vlast, přičemž její cesta skončila nakonec až v Americe. Vedle tíže morálních rozhodnutí oné doby poukazovala paní Madeleine také na poučení, které by tato léta měla přinášet dnešnímu světu a současným politikům. Poučení, že nelze obětovat malou zemi, o jejíž poloze a obyvatelích sotva víme, a přinést ji na domnělý oltář míru, jak se stalo v Mnichově. Poučení, že hrdost na vlastní národ je na místě pouze do té chvíle, než v důsledku této hrdosti začneme nenávidět jiné národy a opovrhovat lidmi jiného původu či vyznání.

Kromě debaty o Pražské zimě vedené dr. Martinem Paloušem byl prostor i pro otázky přítomných studentů a dalších posluchačů. Mimořádný ohlas vzbudil především pán, který oznámil, že Madeleine Albrightové napsal před delší dobou dopis, v níž ji prosil o zvážení její kandidatury na českou prezidentku. Nečekal prý žádnou odpověď, ale k jeho překvapení reakce na dopis přišla – paní Madeleine prý nepovažuje tento nápad za vhodný, navzdory svým českým kořenům je Američankou, a proto nevidí jako adekvátní kandidovat na českou prezidenku. Přestože se Madeleine Albrightová již nadechovala k odpovědi, požádal tazatel přítomné, aby zvedli ruku ti, kdo by její kandidaturu za vhodnou považovali. Pohled na bezmála celou aulu zdvižených rukou byl úžasný a ani paní Madeleine se neubránila dojetí. O stejnou věc ji již před lety údajně žádal Václav Havel, a i my se bohužel dočkali stejné odpovědi jako on.

Přestože jsme nezískali důstojnou kandidátku na hlavu státu, byla debata mimořádně inspirativní a vzhledem k tomu, že i první stránky z Pražské zimy znějí stejně poutavě, stojí kniha zajisté za přečtení.