Průzkum čtenářstva v Česku

I když se to nezdá, patříme ke špičce

Mezi nejčastější dárky v České republice patří knihy. Téměř každý z nás doma nějaké knihy má a většina z nás alespoň jednu knihu za rok přečte. Přibývá lidí, kteří se chlubí, že nikdy žádnou knihu nepřečetli, ale pořád výrazně převažují ti, kteří se za svůj skromný čtenářský deník stydí.

„Stále se skuhrá, jak málo se čte, že čtení upadá, že mladí nečtou, atd. Bylo tedy dobré těmto pověrám ne snad utnout tipec (pověra a chýry si žijí svým vlastním životem, namnoze nezávislým na realitě), ale aspoň vedle nich postavit důvěryhodně zjištěná fakta,“ říká Jiří Trávníček, profesor FF UK a autor průzkumu „Čteme?“.

Průzkum se pokoušel zmapovat, jak, kde a co se v naší kotlině čte, zda vůbec a kdo to vlastně provádí. I když Česko vyšlo z prověrky se ctí, není radno usínat na vavřínech. Jak se říká, mezi slepými jednooký králem. Čteme více než jiné státy Evropské unie, ale přesto se každé tři roky propadáme níž v testech PISA, které porovnávají vědomosti patnáctiletých, mimo jiné porozumění textu.

Takzvaným čtenářským chováním (četba, získávání i půjčování knih) patříme mezi nejvyspělejší státy světa. Spolu se Skandinávií nebo například Kanadou. A to i přesto, že na vzdělání, se kterým se naše čtenářská zkušenost pojí, vydává Česko nejméně peněz. „Je to zajímavé: co do intenzity čtení a chození do knihoven patříme k evropské špičce, tedy ke skandinávským a baltským zemím, ale přitom zdaleka nemáme jejich zázemí. To se týká vzdělanostní skladby, ochoty lidí se celoživotně vzdělávat, jazykového vybavení, procenta HDP, které náš stát dává na vzdělání, ale i různých podpůrných programů na vydávání literatury. Zde je Skandinávie úplně někde jinde než my,“ pozastavuje se nad českou situací Trávníček.

Beletrii neuspěcháte

Alespoň jednu knihu za rok u nás přečte 83 % lidí nad 15 let. Například v sousedním Polsku je to jen 58 %. Rozhodně máme i jedny z nejrozsáhlejších domácích knihoven. V průměru přechováváme doma 250 kusů, zatímco více než polovina Němců jich vlastní méně než padesát. Nejméně u nás čtou lidé ekonomicky aktivní, nemají čas. Nejvíce logicky studenti a důchodci. Ti tvoří elitu takzvaných vášnivých čtenářů, tedy nadšenců, kteří ročně přečtou více než 50 knih.

Těchto literárních fandů je v našem národu „pouhých“ šest procent. Normální člověk přeci nemůže stihnout tolik číst a ještě si to pamatovat!? Nebo mají nadpřirozenou schopnost číst jako když bičem mrská? „Neřekl bych, že podstatná je rychlost, ale spíše častost, pravidelný návyk, zkrátka mít na knihu vypěstovaný reflex. Od něho, nikoli od rychlosti, se odvíjí i kvalita čtení, tedy funkční gramotnost, schopnost porozumění textu,“ ujišťuje Jiří Trávníček a dodává: „Četl jsem několik příruček rychlého čtení, přičemž všechny se shodly v tom, že na beletrii se žádné techniky rychlého čtení aplikovat nedají. Zde zkrátka nic neuspěcháte.“

Znechuceni přebytkem?

V porovnání s ostatními státy jsme národem čtenářů. Čím to je? „Možná žijeme trochu z podstaty (ano, za totality jsme byli knižní národ, což platí i pro protektorát a první republiku) a možná už také žijeme trochu i na dluh. Uvidíme, co se bude dít za tři, šest atd. let,“ krčí rameny autor průzkumu.

V čem Češi výrazně zaostávají za vyspělými státy, je čtení knih v cizích jazycích. Většina z dospělých čte výhradně knihy vydávané česky. To může mít dva důvody: dospělí Češi jsou jazykově podvybavení (což se snad začíná zlepšovat) nebo stěží zvládají knižní produkci v češtině a nezbývají jim síly na nějaké cizí experimenty. Je také dokázáno, že se potenciální čtenáři na knižním trhu nevyznají, knihám doporučovaným knihkupci nevěří a knižním trhem jsou zmatení a znechucení. „Vždyť si to vezměte: denně, ať svátek nebo pátek, u nás vychází 50 knih (všeho možného druhu), v roce 2007 vyšlo v České republice 18 029 knih, přitom v době před Listopadem to bylo mezi 5 a 7 tisíci, na celé Československo, a to jsme byli považováni za knižní velmoc,“ vysvětluje profesor Trávníček.

Kdo kdysi předpovídal, že počítače nahradí papírové knihy, šeredně se přepočítal. Počítače a hlavně fenomenální internet knihám jak je vidět neuškodil. Daleko více trpí díky vševědoucí síti noviny nebo televize, ale ani tady nelze mluvit o nějakém souboji na život a na smrt. Žijeme v době multimediální, média se nepožírají, ale víceméně koexistují.

Průzkum vyšel knižně, hledejte Jiří Trávníček: Čteme? Brno-Praha: Host - Národní knihovna ČR, 2008.

Dominika Pospíšilová (ČJL – SVE)