Studentům nedávejte nic

Jak jsme se konečně dočkali a máme prospěchová stipendia, mohlo se radostně rozléhat chodbami Filozofické fakulty. Leč nestalo se tak, neboť není důvodu k jásání. Existuje totiž hned několik důvodů, proč se ukazuje vyplácení prospěchových stipendií jako nesmysl.

Zaprvé uvádějí studenty do světa pokušení v tom smyslu, že je normální žádat a posléze přijímat peníze, což mnoho z nás posléze zažije při žádostech o granty, ale také třeba sociální dávky. Mnoho z nás tuší, že se sociálním státem není cosi v pořádku, leč uvědomí si každý, že pobírání takového stipendia je stejnou cestou k nesamostatnosti, závislosti a medvědí neohrabanosti?

Zadruhé, v okamžiku, kdy si celá fakulta stěžuje na nedostatek peněz, kdy není možné zajistit stálou účast pozoruhodných učitelů ze zahraničí, protože se většina peněz vráží do úředničiny či rekonstrukcí, je další vyhazování výsměchem všem, kteří by si přáli něco jako rozumné hospodaření.

Zatřetí, neznám žádný důvod, proč by škola měla platit studentům za to, že na ní studují. Pokud se zastánci prospěchových stipendií ohánějí motivací studentů penězi, je to dvojnásob legrační – matně se vybavuje vzpomínka na léta strávená na základní škole, kdy někteří spolužáci dostávali od svých rodičů desetikorunu za každou pěknou známku… a k ní se přidává pochybnost, vypovídá-li známka o něčem – například o tom, že jeden je „kvalitní student“. Nevypovídá. Už proto, že pilný, poslušný a snaživý nerovná se schopný, tvůrčí a smysluplnou práci odvádějící. Z většiny těch, kteří se mohou pochlubit diplomem s vyznamenáním, či ohánět indexem se samými jedničkami, nikdy nic z odborného – a často ani jiného - hlediska nebude.

Naopak už dnes vidíme na chodbách student(k)y s encyklopedickými znalostmi a neuvěřitelně originálními nápady či energií, po nahlédnutí do indexu by v nich rigidnější pedagog mohl vidět kandidáty na vyloučení. Jenže podle toho přeci nikdo nepostupuje!

Jsem ale přesvědčen, že hlavní důvod pro (znovu)zavedení prospěchových stipendií je mocenský: aby bylo tzv. objektivně možno posuzovat kritéria pro jejich udělování, bude muset být zpřísněno udělování a také zaznamenávání atestací, zejména do elektronického systému. A jsme u toho. Dostat pár stovek měsíčně je příjemná věc, ale ne za cenu (i kdybychom všechny ostatní okolnosti pominuli) toho, že se stanu sluhou byrokracie, že se nechám redukovat na číslo v počítači, že moje studium (které přece není o známkách, o kreditech, ani o atestacích) bude redukováno na sérii čísel, znaků a slov. Bývali jsme filozofická fakulta. Stáváme se technikou. Řekni ďáblovi ne…

Vojtěch Varyš
student komparatistiky a divadelní vědy
[email protected]