Rozjuchaní studenti se opět sjeli do Stromovky a FFakt byl při tom

Majáles je prastarým označením studentských oslav příchodu máje. Není tomu dávno, co byl komunisty zakazován jako nepřátelský režimu, dnes je však opět symbolem jara, lásky a studentství. Od roku 2005 si oslavy vzalo pod záštitu sdružení Český Majáles. To se snaží spolupracovat se studenty ve větších městech, jako jsou Brno, Praha, Plzeň a podat jim pomocnou ruku při organizaci. V minulosti z některých stran zaznívaly výtky, že Majáles ztrácí svoji původní studentskou tvář a stává se z něj další komerční festival. V podobném duchu se pro náš časopis vyjádřil před dvěma lety těsně po svém zvolení i král majálesu Martin Palán z FSV UK.

Komerční událost nebo svátek studentstva?

Letos však Martin na přípravě majálesu spolupracoval, a tak mě zajímalo, zda se jeho názor na komercionalizaci majálesu nějak vyvinul. „Změnilo se hodně. Organizátoři výtky vzali jako opodstatněné a dovolili nám studentům, abychom se podíleli na programu. Když člověk nevidí do pozadí celé věci, tak k ní nemusí mít vždy důvěru.“

S tiskovou mluvčí majálesu Alžbětou Pavlínovou jsme si na pozadí právě hrající Mňágy sedli do trávy a já vyzvídal, v čem podle ní tkví studentské kouzlo letošních slavností. „V tom, že jsme se ještě víc z Majálesu snažili udělat studentskou akci. Proto děláme širší program – Majáles Underground, Okultění, Pavlač. Škoda bohužel je, že si spousta lidí pod majálesem pořád ještě představuje hlavní den, Stromovku, Eden a pouze koncerty kapel. My bychom strašně chtěli tuhle představu smazat a přitáhnout pozornost lidí i na doprovodné akce.“

Letos se nově objevil jarmark studentských organizací a též zajímavý pivní věrnostní program. Rád jsem si nechal od Alžběty vysvětlit, v čem spočívá: „Když přijdeš na majáles, zaregistruješ se do klubu věrných přátel majálesu, tak tě pozveme na pivo. Když přijdeš druhý rok, dostaneš piva dvě a třetí piva tři, které ti už zůstanou do konce života, vždy když přijdeš na Majáles.“

Pod pódii ve Stromovce

Nebyl jsem si úplně jistý, jak festival ve Stromovce najdu, protože jsem si s mapou na webu příliš nerozuměl. Když jsem však vystoupil z tramvaje na Výstavišti a spatřil neskutečné zástupy mířící do parku, veškeré starosti ze mě spadly. Nebyl důvod se vysoké návštěvnosti v tomto roce divit. Kapely jako The Prostitutes, Divokej Bill, Vypsaná Fixa nebo duo Orion a James Cole ve spojení se zprvu ideálním počasím musely davy přitáhnout. O počasí jsem se mimochodem sám strachoval a jsem takřka přesvědčen, že těch prvních pět hodin, kdy svítilo slunce, zařídil nepřehlédnutelný banner s optimistickou předpovědí na webových stránkách Majálesu.

Festival samotný v průběhu první části probíhal doslova dokonale. Počasí bylo jak od pana Zákopčaníka, ceny i fronty na pivo nenapadnutelné. Letošní ročník Majálesu si též vytyčil za cíl podporu intimní aktivity studentstva. Hned po pravé straně u vchodu čekalo na zájemce „Městečko lásky“ s několika stany, nutno podotknout, že stydlivými študáky naprosto nevyužívanými. Prezervativy zdarma byly nabízeny všude a vždy.

Bohužel, jak čas postupoval, návštěvníků přibývalo a životní prostor tak mizel. Někdy kolem osmé hodiny se už v areálu takřka nedalo hýbat. Počasí se značně zhoršilo a střídavě sílící déšť znepříjemňoval život všem návštěvníkům. Fronty na pivo a toalety se staly nevystojitelnými a z útulných TOI TOI se podle slov jedné z návštěvnic stal „totální ekl“.

Souboj králů

Kandidáti na letošního krále měli být původně tři. Nám dobře známý Dejdárek XX., věčný šprýmař Barnak Obdana za ČVUT a Jiří Jindrák z VŠE. Jindrák však z osobních důvodů kandidaturu na poslední chvíli odvolal.

Na kandidáty čekalo několik disciplín, v nichž se silově, vědomostně a pěvecky přetahovali o vysněný trůn. Měl jsem možnost s oběma kandidáty mluvit ještě předtím, než jejich vzájemný boj vypukl.

Dejdárek si mi lehce postěžoval na chování pražské radnice při povolování jeho prvního dárku, koncertu Tata Bojs, Richarda Krajča a dalších na Václaváku. Dejdárek bral celou věc sportovně a působil uvolněným dojmem, což už mohlo naznačit, jak celý souboj dopadne. S druhým kandidátem Barnakem Obdanou byla vskutku radost si povídat. Rozhovor započal slovy: „Nemohl byste vypnout ten diktafon? Samozřejmě Vám můžu dát nějaké ty dva, tři kapříky.“ Dokonce mi nabídl, že by článek napsal za mě, o čemž jsem i chvilku uvažoval. I když jsem se pokusil přejít na lehce vážnější věci s tím, co by Barnak podnikl, kdyby byl skutečně zvolen, odmítl se kandidát ČVUT vzdát své ironie: „Říkám, že neudělám nic, ale opravdu nic. I kdyby se mi za to zaplatilo, tak si peníze vezmu, ale nic neudělám.“ Z jeho štábu se ozvalo: „Oni si lidé myslí, že je to recese, ale ona není.“

Návštěvníci se bavili vystupováním šoumena Barnaka, ale ukázalo se, že to nestačilo. Studenti dali přednost Dejdárkovi a jeho slibům udělat z Majálesu trošku víc než jen hudební festival. Dejdárek získal 705 hlasů oproti Obdanovým 256.

Martin Bednář (POLT)