Postřehy odjinud – Paříž

V novém školním roce se zaměříme na společenskou výchovu studentů FF UK, neboť jsme zjistili, že ve styku s cizími národy se dopouštějí nepěkných chyb, zahraniční manýry špatně chápou a dané státy nepěkně pomlouvají.
Jako první se pod naši lupu dostala Francie, konkrétně Paříž.


Kde domov můj?
Co říká Pařížanovi pojem Česká republika? Představu si můžeme vytvořit z otázek zvídavých domorodců: Kolik je teď u vás hodin? Kolika stupňové mrazy jsou u vás v zimě obvyklé? Už sis zvykla na život v Paříži (rozuměj: v západní Evropě)? U vás se nepíše azbukou? Stručně řečeno, Česká republika se sibiřským podnebím, nacházející se kdesi daleko na východě (průměrný Pařížan nezná pojem střední Evropa, ale rozlišuje pouze východní a západní Evropu) má v bujných představách Pařížana k západoevropským standardům hodně daleko.

„Execution Shits“
Francouzi naprosto bojkotují výslovnost cizích slov, jmen a názvů. Francouzi rozmlouvající anglicky s francouzskou výslovností si možná rozumějí navzájem, ale tím efektivita jejich angličtiny končí. Francouzská výslovnost anglických slov také nejednou způsobí velké povyražení zahraničních studentů. Tak se přihodilo, že předchůdcem policejního románu se ve Velké Británii 17. století staly místo „Execution Sheets“ „Execution Shits“.

A což teprve česká slova. Pro vysokoškolské studenty Sorbonny kurzu dějin střední Evropy bylo velkým oříškem vyslovit jména jako: Antonín Švehla či Těšín. Nejhůř to ale odnesl Alfons Mucha a Žofie Chotková. Protože ve francouzštině se vyslovuje „ch“ jako „š“, z Muchy se stal rázem „Muša“ a z chudáka Žofie Chotkové „Sofi Šotek“.

Jeptiška, Diplomat a Úspěch
Řekne-li se Francie, každému se zajisté okamžitě vybaví různé kulinářské speciality, od sýrů až po žabí stehýnka. To platí možná ve vybraných pařížských restauracích luxusních turistických čtvrtí. Pařížan se naopak většinou živí produkty z obchodu s mraženým zbožím, kde je možno nakoupit v mražené podobě snad vše, na co si člověk vzpomene. Nechtějte tak po Pařížanovi vědět, jak se připravuje to či ono jídlo. Neví, stačí přeci pouze vyndat daný prefabrikát z obalu, strčit ho na pár minut do mikrovlnky a můžeme podávat! Ať žije rafinovanost francouzské kuchyně!

Abych ale o Pařížanech nemluvila pouze negativně, v rámci zákusků jsou Pařížané velmi vynalézaví, a to hlavně co se týče jejich pojmenování. V české cukrárně na rafinované názvy zákusků příliš nenarazíte. Snad možná Indiánek či Rakvička by mohly konkurovat názvům francouzských laskomin jako: Jeptiška, Diplomat, Úspěch, Opera nebo Tisíc lístků.

Kristýna Ulmanová

Jak to vidí domorodec:
Vždyť i vy máte problém s obyčejnou bagetou

Když jsem byl požádán, abych napsal komentář k tomuto článku, pomyslel jsem si, že je to pěkně narafičená past. Češi a vůbec většina Nefrancouzů si často utahuje z naší domnělé namyšlenosti a narcisismu. Překvapilo mě ale, že jsem v článku o naší nabubřelosti nenašel ani zmínku.

Moc mě těší, že se autorka nedopustila obligátního omylu mluvit o Francouzích a ilustrovat to na Pařížanech. Vzhledem k tomu, že sám z Paříže nejsem, považoval bych to za urážku Francouzů. Víte, oni Pařížané mají slovo, kterým označují nás Nepařížany, „Les Provinciaux“, tedy něco jako „maloměšťáci“. Takže ffakt oceňuji, že autorka (možná sama česká „maloměšťačka“ naštvaná na Pražáky?) tento rozdíl zdůraznila. Takže prosím vás nečekejte, že mě překvapí, že Pařížanům pojem „střední Evropa“ nic neříká! „Maloměšťáci“ naopak znají geografii dokonale.

Na druhou stranu s autorkou nesouhlasím ve věci chatrných jazykových znalostí Francouzů. Chci říct – ok, v jazycích jsme špatní. Ale spíše než o nedokonalosti Francouzů bych mluvil o nedokonalosti mluvčích románských jazyků. Španělé i Italové jsou zrovna tak jako my známí špatnou výslovností a slovní zásobou. Navíc se situace docela rychle mění. Francouzští studenti byli například mezi prvními, kdo začali profitovat z programu Erasmus.

Pravda je, že říkáme „Muša“ místo Mucha, ale to proto, že se u nás ,ch‘ zkrátka jinak vyslovuje. A jen si přiznejte, že vy zase říkáte „bagété“ místo „baguette“ a v češtině dokonce nazýváte bagetou sendvič z naprosto „nebagetového“ základu! A to je mnohem horší, ba neodpustitelné! Víte přeci, jak my Francouzi lpíme na pečivu.

Matthieu Beaugrard

foto: Dominika Pospíšilová

Na naši novou rubriku Postřehy odjinud zaútočil tiskařský šotek, který obří Eiffelovkou vytěsnil slibovaný názor domorodce. Všem poškozeným se velmi omlouváme a kompletní rubriku uveřejňujeme zde!