Muzikál Golem (recenze)

Když muzikály rozjížděly svou slavnou éru, byla to senzace. Nebylo snad člověka, který by se nechtěl na muzikál podívat, a drtivá většina si také toto přání vyplnila. Nezapomenutelné melodie Drákuly si prozpěvoval kdekdo, jeho děj lidé bezpečně znali. Ovšem s nastoupivším boomem dalších muzikálů se tento fenomén jaksi oslabil. Jeden člověk už nemůže shlédnout všechny muzikály, aniž by si z toho neudělal koníček.

Melodie i náměty a témata se začínají vyčerpávat a je to znát. Golem, poslední muzikál Karla Svobody, je už oproti Drákulovi jen takový zoufalý výkřik. Ani hvězdné obsazení „zpěváků - herců“ nedokázalo vykompenzovat bezduchost příběhu a teatrální zpracování.

Co se dalo opravdu ocenit, byla hudba. I když opět s námitkou, že při poslechu si návštěvník muzikálu nemohl odpočinout ani minutu. Napjatost a depresivnost se na něj hrnula ze všech stran. A nelogické šovinistické zakončení dalo předchozímu životnímu dramatu jen ironickou podobu.

Proto nemohu říct, že právě tento muzikál bude za několik desítek let patřit mezi známá díla, která nějakým způsobem ovlivnila naši kulturu. Zdá se, že u muzikálů je dnes velkolepá jen jejich reklama.

hodnocení: F