Jitka K. jede na hory

I v letošní „zimě“, kdy vyjet na hory se zdálo pošetilostí, rozhodla se Jitka K se svými spolužáky nabrat něco bodů na vysokoškolském lyžařském kurzu KTV.

Naložili jsme lyže, snowboardy a běžky a těšili se, až si zadovádíme na sněhu a odpočineme. Ještě ve vlaku se zdálo, že se výlet povede. Úsměv na tváři nám však ztuhl, když nás instruktorka S. lakonicky upozornila, že nejedeme na výlet, ale na výcvik. Vtom si všimla spolužákova snowboardu a vykřikla „Co to je?“ Důvod jejího rozhořčení zněl zcela logicky: „Snowboardy jsem nechtěla! Nejdřív si vezmete snowboard a pak si myslíte, že můžete vyjet autem až k chatě!“ Interiér chaty Kozlík dýchal nostalgií po letech dávno minulých. Do mokrých bot jsme vyfasovali noviny, které mnohé napovídaly o ideologickém přesvědčení majitelů chaty, důvěrně přezdívaných Kozlíci. Jejich domovní řád byl velmi přísný a instruktorka S. striktně vyžadovala jeho dodržování. Dbala na pečlivé ustýlání, zhasínání a stravování se slovy: „Nedojídáním masa to začíná a tykáním personálu to končí!“ V polovině zájezdu jsme vyrazili na běžky. Instruktorka S. nám odmítla půjčit mapu, protože jsme si o ní řekli až po snídani (jiný důvod neuvedla). Vyjeli jsme lanovkou na hřebeny, jak nám poradila její daleko přívětivější kolegyně V., která pro nás měla po kapsách vždy nějaký ten bonbón. Napojili jsme se na jednu z běžeckých tras a mít mapu, vrátili bychom se i včas na večeři. Místo pochvaly za náš sportovní výkon jsme od instruktorky S. obdrželi jen výsměch nad naší slabou orientací a výtku: „že jsme si to především zkomplikovali tou lanovkou.“ Instruktorka S. se zkrátka vyzná. Poslední večer jsme raději strávili mimo Kozlík. Ráno jsme se místo lyžování připravovali k vysněnému odjezdu. A tuto absenci na svahu nám vytkl těchto výcviků pravidelný účastník D. trefnou větou: „Jsme tu přece kvůli sportu!“

Jitka K.
studentka FF UK