Člověk, tvor ve městě bydlící a město tvořící

Podoba místa, kde žijeme, není samozřejmost a my všichni máme moc ji změnit. Snad tak by se dala vystihnout myšlenka setkání v rámci projektu Lidé v místech, tentokrát zaměřeného na téma architektury a urbanismu. Návštěvníci zde získali nové úhly pohledu na prostředí, v němž se denně pohybují, a snažili se zamyslet nad konkrétními problémy společně s přítomnými architekty, zvědavými na jejich podněty.

Obklíčena paneláky kdesi na Jižním městě se nachází Chodovská tvrz, jediná budova, odkazující k historii této části města. Právě Tvrz je znovunalezeným srdcem Jižního města, kde se nyní nachází například galerie moderního umění nebo se zde konají různé kulturní akce. A zde probíhá i mezinárodní program Lidé v místech, týkající se především různých aspektů minulosti a budoucnosti této městské části, nabízející však zároveň zajímavé širší přesahy. 5. listopadu proběhlo v Chodovské tvrzi již páté setkání v rámci tohoto projektu. Tentokrát se tvůrčí dílna a následná přednáška zabývaly architekturou.

Nejprve měli návštěvníci společně s výtvarníkem Janem Pfeifferem možnost pozorovat při promítání různá, především evropská, hlavní města z ptačí perspektivy a sledovat přitom různé strategie vnitřního uspořádání i vnějšího vymezení města. V určitých případech bylo možné najít konkrétní důvody vzhledu dané metropole. Slovy Jana Pfeiffera: „Za podobou každého města je mnoho rozhodnutí, celý příběh, jak vznikla.“. Od pohledu na město jako celek se měřítko fotografií postupně zvětšovalo, až se účastníci nakonec přenesli k samotnému Jižnímu městu, připomínajícímu svým půdorysem ženskou hlavu s drdolem, a pak i k Chodovské tvrzi, v níž se nacházeli.

Potom vyzval Jan Pfeiffer přítomné k debatě o využití Chodovské tvrze, která by jako kulturní centrum měla mít takovou podobu i náplň, jakou si přejí především místní obyvatelé. Díky zastoupení nejrůznějších věkových kategorií zazněly samozřejmě rozdílné názory a přítomní architekti si horlivě dělali poznámky a náčrty. Jak řekl v následující přednášce architekt Jan Gebrian: „Lidé chtějí žít v příjemném prostředí, ale nenapadne je, že by jim s tím architekti mohli pomoct.“ Na vlastní kůži zažít takový zájem architektů o zpětnou vazbu od lidí, kteří stavbu využívají, bylo asi pro více účastníků novou pozitivní zkušeností.

Přednáška Jana Gebriana, pro ten den závěrečný bod programu, se týkala především veřejného prostoru, což je termín, který pro jeho opotřebovanost tento architekt už přímo nenávidí. Podle něj by se mělo mluvit mnohem spíš o veřejném životě. Jan Gebrian inspirativním způsobem porovnával mnoho případů velmi rozdílných podob veřejného prostoru a zamýšlel se jak nad tím, čím je takový prostor definován, tak nad možností další práce s ním. Vícekrát ukázal, že není vždy cílem tvořit megalomanské projekty, protože někdy stačí jen odstranit poměrně nenápadné, „neviditelné“ pravidlo a místo samo ožije. Svými poměrně vyhraněnými názory, vycházejícími ze zkušeností nasbíraných při studiu i práci po celém světě, naboural nejedno klišé a přítomné rozhodně přiměl o lecčems přemýšlet.

Na další podvečer na Chodovské tvrzi v rámci projektu Lidé v místech se pak mohou (nejen) obyvatelé Jižního města těšit již 17. listopadu, tedy při příležitosti výročí Sametové revoluce. Tvůrčí dílna na téma Umění ve veřejném prostoru proběhne tentokrát pod vedením Pavla Karouse.