Absolvent historie: Petr Čornej

Patří k největším odborníkům na husitské hnutí. S jeho jménem je spojena řada středoškolských učebnic i popularizačních knih, které vás jen těžko minuly. Absolvent Filozofické fakulty UK v Praze, pan Prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc., rektor Literární akademie.

Ale nepředbíhejme a vraťme se do politicky složitých sedmdesátých let, spojených s normalizací. Čornej vzpomíná na drsnou proměnu, která v roce 1971 vtrhla do poměrů vytvořených na fakultě Pražským jarem: „Atmosféra se pronikavě změnila, jako vedoucí katedry československých dějin přišel Václav Král, katedru literatury převzal Vítězslav Rzounek. Oba byli hodně arogantní. Pomineme-li však tyto osoby, dostudovali jsme v zásadě podle starších studijních plánů, které obohatily lekce aktualizovaného marxismu.“

Paměti? Tak dopijem a půjdem

Kolegové byli různí, celková společenská situace v tehdejším Československu se plně projevila i na Filozofické fakultě, kde se našla řada kariérních komunistů. „V závěru studia mě deprimovalo kolik studentů ve strachu, že se profesně neuplatní, vstupovalo do Socialistického svazu mládeže a někteří i do KSČ,“ kriticky hodnotí Čornej. Záhy však přichází i s veselejší vzpomínkou na tehdejší studentský život: „Spolu s kolegy jsem žil jako všichni mladí lidé krátce po dvacítce. V hospodách pivo teklo proudem, na mejdanech se do rána debatovalo o politice, vědeckých problémech i filozofických otázkách. Prožívali jsme své lásky, ale drogám jsme neholdovali, i když v letech 1968 až 1970 v Praze dost frčely.“ Možná i s tím souvisí název pamětí, které pan profesor možná jednou napíše – měly by se jmenovat Tak dopijem a půjdem.

František Kavka i Vladimír Nálevka

Své místo v nich jistě najdou i učitelé, s nimiž se na fakultě setkal. Někteří z nich zde dodnes působí, všichni bez výjimky patří k legendám české historiografie či literární vědy. „Z katedry československých dějin mě nejvíce zaujali František Kavka, jehož poslední přednášky jsem ještě stihl, nápady a koncepčním myšlením Josef Petráň, promyšlenou metodickou náročností Eduard Maur a skvělými přednáškami Robert Kvaček. Z katedry obecných dějin pak jednoznačně Vladimír Nálevka, zatímco v seminářích Josefa Polišenského byly nejzajímavější exkursy vyučujícího do časů první republiky i charakteristika poměrů historiografie a univerzitních pracovišť v zahraničí,“ vypočítává Čornej, ale nezapomíná přitom ani na pedagogy, jimž naslouchal při studiu češtiny: „Na katedře české a slovenské literatury jsem ještě zastihl Františka Svejkovského a navštěvoval jsem, mimo jiné s Libuší Benešovou, poslední seminář Antonína Škarky na téma Básnictví doby husitské. U zkoušek jsem měl štěstí na Jaroslavu Janáčkovou. Kultivované a noblesní byly přednášky Miloše Tomčíka o slovenské literatuře.“

Se zájmem téměř o všechno

Ti všichni na něj hodně zapůsobili, ale na formování budoucího předního humanitního vědce se podíleli i jiní. Třeba Josef Janáček, ale prostřednictvím svých textů také František Šmahel, Jaroslav Mezník či Dušan Třeštík… „A samozřejmě jsem se nořil do prací Pekařových, Šustových i Huizingových. Takže paleta historiků, kteří spoluurčovali mé badatelské zaměření a směřování, byla širší,“ upřesňuje Čornej. Zaměřil se především na středověké dějiny, vždy ho ale lákaly i dějiny historiografie a i další historická období. „Mě toho zajímalo tolik, až jsem se v té záplavě někdy ztrácel. Například v letech 1972 až 1973 jsme spolu se spolužáky a kamarády - patřili k nim třeba Jan Lukeš či Renáta Ferklová – systematicky četli literaturu o nacismu a fašismu. Nepochybně se v tom zračila snaha pochopit mechanismy stále tvrdší normalizace,“ dodává.

Zkoušky na výbornou

Zkoušky tedy musely být pro Petra Čorneje doslova hračkou, napadne nás. Logicky tak přichází otázka právě na jejich průběh. „Já měl vlastně obavu ze všech zkoušek, protože všichni automaticky čekali, že dostanu jedničku. A tenhle strach ve mně doutná pořád. Vím, že každou mou přednášku a každý konferenční příspěvek provází očekávání, že zaujmu a přijdu s něčím překvapivým. Je to tlak, který někdy pociťuji až nesnesitelně,“ odpovídá a konkretizuje: „Hodně jsem se bál latiny, historické mluvnice a politické ekonomie, které jsem nerozuměl a nerozumím. Také dopadla nejhůř, i když jsem zkoušku udělal. Rychle ovšem dodávám, že nároky byly tehdy podstatně vyšší než dnes, což platí i o nynějších státních doktorských zkouškách.“

Studium na Filozofické fakultě završil Čornej v roce 1974. Diplomová práce se ale překvapivě netýkala dějin husitství, jak by ti zasvěcenější předpokládali, ale doby o několik století pozdější. Profesor Čornej přichází s vysvětlením: „Diplomku jsem z dějin husitství nepsal, protože ji po nuceném odchodu Františka Kavky neměl kdo vést. A tak jsem u Josefa Petráně zpracovával proměny české šlechty po Bílé hoře. Ale ani toho nelituji.“

Profesionálním historikem

O svém profesním uplatnění měl také jasno už od středoškolských studií, chtěl být tím pravým, tedy bádajícím, historikem středověku. Zpočátku to však vypadalo, že zůstane jen u snu: „I když jsem měl výborné studijní výsledky, v roce 1974 vše nasvědčovalo tomu, že se stanu odborným pracovníkem muzea v Roztokách u Prahy, což pochopitelně nebyla tak špatná štace. Díky upozornění Josefa Petráně jsem se ale po dílčích peripetiích dostal do Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, kde jsem ovšem trvalejší pracovní smlouvu a slušnější plat obdržel až po více než třech letech. Měl jsem však k dispozici slušné knihovny a přístup k vědeckým časopisům, takže jsem se postupně dostával ke studiu doby, kterou jsem chtěl vždycky dělat, tedy pozdního středověku a zvláště husitství. Navíc jsem se v ústavu rychle seznámil s Vladimírem Macurou, ale také s Danielou Hodrovou, ze starší generace pak s Jaroslavem Kolárem, který se stal mým neformálním učitelem, s Emilem Pražákem i s dalšími zajímavými lidmi,“ vypočítává Čornej další osobnosti, které na něj zapůsobily.

Cesta na Literární akademii

Po sametové revoluci dosáhl habilitace a následně profesury, přednášel nejprve na Filozofické fakultě a posléze Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. I když poté zakotvil na Literární akademii, i v současnosti se občas objeví na obou zmíněných fakultách nejstarší české univerzity. Na té naší občas jako host v rámci předmětů realizovaných seminářem Českých středověkých dějin. Zda-li tomu tak bude i v právě začínajícím akademické roce, ale zatím profesor Čornej neví: „Na tuto otázku při nejlepší vůli nedokážu odpovědět. Nikdo mě zatím nepozval. Snad se tak někdy v budoucnu stane.“

Jan Januš (HIS)