Výhoda filozofa v žádosti o práci? Kritické myšlení!

Jednou z otázek, které trápí studenta Filozofické fakulty nejvíce, je, jaké asi bude jeho budoucí uplatnění. Na toto téma se v prosinci konala diskuze absolventů v rámci Setkání absolventů FF UK. Jak se dalo čekat, diskuze nepřinesla žádné oslnivé a nové poznatky: najít uplatnění v oboru je velice obtížné. Nejpravděpodobnější z možností je pokračování v činnosti na ústavu či katedře, ze které student pochází, na akademické úrovni. Oborem s největším procentem zaměstnanosti je psychologie.

Během debaty však zazněly i některé nové podněty a dobrým předpokladem pro to byl vhodně vybraný panel diskutujících. Představme si tedy hosty: byli jimi Ondřej Šteffl, ředitel společnosti SCIO, Martin Komárek, komentátor MF Dnes, a dr. Petra Jedličková Štogrová, manažerka pro řízení znalostí společnosti Price Waterhouse Coopers. Dále se diskuze zúčastnila i známá socioložka Jiřina Šiklová, vedle ní seděla dr. Milena Bartlová z VŠUP a posledním z diskutujících byl stávající děkan FF UK, doc. Michal Stehlík.

Diskuze začala zamyšlením nad tím, proč se diskutující vůbec sešli. Není otázka po „uplatnitelnosti absolventů“ jen důkazem technokratičnosti celého systému, ve kterém se pohybujeme? Jakoby ve společnosti převládal názor, že pro budoucnost studentů je klíčové, jakou školu vystudují, protože budou pracovat právě v tom či onom oboru. Jak víme ze svého okolí, mnoholidí vůbec nepůsobí v oboru, který vystudovali. Nicméně v případě Filosofické fakulty si většina z nás nejspíš beztak připadá nepoužitelná pro „praktický“ život, ačkoli máme schopnost, která je podle diskutujících v pracovním uplatnění klíčová: jsme „flexibilnější v kritickém myšlení“. Flexibilita v kritickém myšlení však bohužel není nijak měřitelná ani kvantifikovatelná, stejně jako většina znalostí, které nám jsou na fakultě předávány. Ředitel SCIO vyjádřil názor, že člověk s humanitním vzděláním může dělat v podstatě cokoli, protože je ve svých znalostech flexibilní. Upozornil však na to, že takový člověk musí být flexibilní například i z časového či geografického hlediska – někdy bude muset za prací jet třeba i do Mladé Boleslavi.

Flexibilita byla jedním z klíčových témat celé diskuze. Filosofická fakulta dává studentům hlavně schopnost kritického myšlení – studenti jsou tak zaměstnatelní v mnoha různých oborech. Problém však spočívá v tom, že práce vyžadující kritické myšlení je těžko k sehnání a často se jedná o zaměstnání na půl úvazku, v neziskových organizacích a podobně. Možná, že si právě student Filosofické fakulty bude muset zvyknout i na flexibilní přístup ke svému příjmu a pracovním podmínkám. S naším „filosofickém“ náhledem na svět bychom však takový risk měli být schopni přijmout. „Mobilita, i virtuální, orientace, například v jazyce, a kritické myšlení. To je klíčové pro jakoukoli práci, úspěch a podobně.“ Takto se o předpokladech absolventa vyjádřila Petra Jedličková Štogrová. Pro ilustraci děkan Stehlík uvedl, že v Německu je veliký zájem například o studenty sinologie – právě z důvodu jejich schopnosti kriticky myslet. Berme to jako povzbudivou zprávu.

Jiřina Šiklová upozornila na skutečnost, že Filosofická fakulta neučí své studenty dravosti a možná i z toho důvodu nejsou tolik vidět ve veřejné sféře. Proto se může zdát, že intelektuálové – v porovnání s tím, jak byli aktivní v letech devadesátých – vyklidili pozice. Intelektuálové se podle Šiklové stáhli „pro neschopnost obstát na začátku pravého kapitalismu“. Ondřej Šteffl oproti tomu neustále zdůrazňoval, že veřejný prostor namísto intelektuálů obsadily PR agentury velkých podniků. „Podniky vytlačily z veřejného prostoru jiné úvahy než technokratické,“ říká horlivě. To, že je potřeba zejména technické vzdělání, je podle něj iluzí – aktuálně je velmi důležitou veřejnou potřebou péče o staré lidi, ale toto odvětví se podle něj nerozvíjí. Martin Komárek namítl, že intelektuálové nejsou ve veřejném prostoru vidět prostě proto, že nemají silné ideje. V tu chvíli se debata stočila na filosofa Slavoje Žižeka. Martin Komárek ho totiž použil jako příklad „směšného marxisty“ bez skutečně silných idejí. Nicméně, jak upozornila Milena Bártlová, Slavoj Žižek z nějakého důvodu oslovuje spoustu mladých lidí a proto se nedá mluvit o tom, že by jeho ideje nebyly dostatečně silné. Diskuzi nakonec uzavřela Jiřina Šiklová, když řekla: „v celém světě je všechno post–moderní, post–marxistické. Jiné není. Možná je to nedostatek sebevědomí intelektuálů, aby se nebáli věcí pojmenovat.“ Stojí za zamyšlení, proč nejsou intelektuálové tolik vidět ve veřejném prostoru. Optimističtější je snad názor Jiřiny Šiklové, že se intelektuálové jen bojí věci nahlas a veřejně pojmenovat. Doufejme, že to není proto, že žádné silné ideje nemají.