Třetí den a Noc univerzit

Vladimíra Dvořáková o akademických svobodách, Pavel Hošek o návratu náboženství, Jan Sokol o odpovědnosti univerzit a mnoho dalších a dalšího. Za včerejší třetí den Týdne neklidu, završeného Nocí univerzit, která probíhala nejen na většině pražských vysokých škol, ale i na mnoha dalších místech po celé republice, se před nabitým publikem odehrálo množství kvalitních přednášek. Kromě toho se i zpívalo a hrálo.

Už během dne se konala na Filozofické fakultě řada přednášek. Profesorka a předsedkyně akreditační komise Vladimíra Dvořáková zdůraznila význam akademických svobod a jejich vliv na budoucnost vysokého školství. V jejím projevu zazněla několikrát slova jako pluralita a nutnost svobodného názoru i prostoru, kde se tyto názory prezentují. „Klíčovým pojem je zde právě akademická obec a její význam pro fungování vysokých škol.“ Problémy by však podle ní mohly nastat ve chvíli, kdy by se studenti vysokých škol stali klienty. Jejich kritické smyšlení a komunikace s vyučujícími na vhodné úrovni chrání právě skutečnost, že jsou všichni „kolegy“, ne klienty. Největší problém ale spatřuje Vladimíra Dvořáková jednoznačně v chybějící koncepci školství, což zároveň znamená, že tu není nikdo, kdo by přijímal za rozhodování v oblasti školství a vzdělávání zodpovědnost. „Nejde jen o vysokoškolský zákon, který je dnes na pořadu dne, problematika je to mnohem širší. Pokud zde nebudeme mít depolitizovanou státní správu a jakousi koncepci, nemůžeme se pohnout dál.“

Nácvik protestních písní

Po její přednášce přišel na řadu trochu netradiční workshop nácviku protestních písní. Jednalo se o skládání protestních textů na různé známé nápěvy, které se následně rozšířily přes sociální sítě a pomocí plakátů, aby dnes mohly ozdobit dopolední protestní pochod. Jak uvedla organizátorka akce: “ ‚Dobeše do koše‘ zakřičíme maximálně třikrát, ale píseň s opravdovým protestním textem může znít mnohem déle.“

V 17 hodin odstartovala po celé republice hlavní událost dne, již výše zmíněná Noc univerzit. Jenom na Filozofické fakultě proběhly desítky přednášek, další pak na Právnické fakultě, ČVUT a FAMU. Noc univerzit naší fakulty zahájil děkan FF Michal Stehlík a upozornil, že bychom si měli uvědomit naši hlavní výhodu v tomto sporu, že jsme vzdělaní. „Tato událost má kromě informování o současné situaci sloužit právě i dalšímu vzdělávání.“ I proto nemusely mít všechny přednášky probíhající na fakultách přímou souvislost se současnou situací školství nebo snad dokonce s reformou. Oficiální stránky Noci univerzit píší, že je to akce, která má zúčastněné vtáhnout do studentského života, i pokud do něj za normálních okolností nepatří. Výsledkem tak bylo velmi široké spektrum náhledů na politickou nebo společenskou situaci našich největších odborníků v jednotlivých oborech, například ze světa fyziky, religionistiky nebo egyptologie.

Docent Pavel Hošek z Evangelické teologické fakulty přednášel na téma Návrat posvátna v postmoderní době. Téma pojal vzhledem k různorodému publiku co nejsrozumitelnějším způsobem a stručně zde představil tři podoby náboženství v současné postsekulární době: jednak jeho vliv na politiku a veřejný prostor, za druhé v podobě nejrůznějších sekt a nových náboženských hnutí a za třetí jakožto renesanci spirituality. Ačkoliv to tak nemusí vypadat, náboženství se nenavrátilo pouze do soukromého prostoru, ale i do toho veřejného a tento trend prý nadále pokračuje.

Komu jsou univerzity odpovědné

Asi největší zájem byl o přednášku profesora Jana Sokola, bývalého děkana FHS, Trojí odpovědnost univerzit. Přednáška měla být zdůvodněním toho, proč bychom se měli bránit vysokoškolské reformě. Tři typy odpovědnosti, figurující v názvu přednášky, by reforma narušila. „Nejde o to, od čeho jsme nezávislí, ale o to, k čemu jsme nezávislí,“ zdůraznil Jan Sokol a dodal, že tuto nezávislost nehájíme ani tak pro sebe, jako především pro budoucí generace.

Zaprvé je univerzita podle profesora Sokola odpovědná vůči studentům, kteří se do rukou univerzity svěřují (student nesmí být klient, neboť vzdělání není statek, ani služba a nesmíme tu řešit pouze zaměstnanost nebo výdělečnost absolventů). Zadruhé bychom měli být odpovědní vůči chlebodárci, neboť statní vysoké školy jsou stále placené z veřejných peněz, a jsou tedy částečně závislé na tom, kdo jim peníze přiděluje. Přesto máme ještě dostatečnou nezávislost, peníze si v rámci univerzity přerozdělujeme sami, volíme si částečně naše vedení a tak by to i mělo zůstat. Za třetí bychom pak měli být odpovědní za to, co jsme se naučili, za nabyté vědění, které musíme dále reprodukovat a přenášet. Právě proto je důležité, aby akademická obec zůstala nezávislá a do jisté míry i početná, neboť každý odborník zachovává a předává pouze jistou část vědění.

„Problém reformy spočívá mimo jiné v tom, že pouze její malá část je rozumná, větší část nerozumná, ale největší část nejasná, špatně formulovaná a chybně vyložitelná, například ta část, která se týká rozlišování kvality vysokých škol, vnitřní kvalifikační dráhy učitele a financí.“ Svoji přednášku zakončil slovy, že „každý má právo na vzdělání, ale ne každý má právo na titul.“

Ve večerních hodinách ještě ve druhém patře FF odehrála umělecká skupina UMSKUP divadelní představeni Česká historie aneb od třesku až po potlesk, kde během půl hodiny představili celé české dějiny v originálně pojatém „divadelním fast-fondu shrnují kompletní historii Čech od Velkého třesku až po včerejší večerní zprávy“.

Všechny přednáškové sály, ve kterých řečníci v rámci tohoto večera hovořili, byly narvané téměř k prasknutí, a to nejen studenty, ale lidmi všech věkových kategorií. Bylo znát, že se vydařila organizace i propagace této události a nepotvrdily se předchozí obavy o nedostatku zájmu. Studenti širší veřejnost se podle všeho chtějí dozvědět o současné situaci více, udělat si svůj vlastní, třeba i kritický názor. A pravě tuto potřebu, nutnost svobodného názoru a zároveň i prostoru, kde je možné tento názor prezentovat, zmínili a zdůraznili snad všichni řečníci.