Na světové divadlo za 50 kaček

Praha brzy přivítá již posedmé Fringe Festival, který letos přichází s bohatším hudebním programem, jedním specifickým hracím prostorem navíc (kostel na Malé Straně) a se vzrušující směsicí představení z celého světa. Od 25. května do 1. června bude hostit okolo 40 souborů a jednotlivců ze všech možných koutů – Austrálie, Kanady, Indie, Nizozemí či Spojeného království. Na historii Fringe Festivalu i na program nadcházejícího ročníku jsme se zeptali jeho ředitele a zakladatele Stevena Gova.

Jak vznikl Fringe Festival a co obecně pojem znamená?
První Fringe se zrodil před více než 60 lety, kdy Mezinárodní festival v Edinburghu odmítl divadelní soubor osmi studentů. Ti se oficiálnímu festivalu vzepřeli a svá vystoupení pořádali navzdory tomu, že v oficiálním programu nebyli vůbec uvedeni. Všimnul si jich jeden novinář a napsal, že tu existuje jakási periferie („fringe“), že se něco děje mimo hlavní festivalový proud. A tak byl koncept Fringe Festivalu na světě. Od té doby se začaly podobné akce objevovat všude a Prague Fringe (PFF) patří k těm nejnovějším.

Čím se fringe festivaly liší od ostatních?
V podstatě jde o to, že možnost vystoupit se svým představením by měl mít každý a nikdo by neměl být odmítnut. Některé fringe festivaly mají ovšem přísnější kritéria co se týče programu, i tak ale vytvářejí atmosféru podobnou mateřskému fringe v Edinburghu.

Jak vás napadla myšlenka na pražský fringe?
Do Edinburghu jezdím každý rok, a tak mě jednou napadlo, že by se koncept fringe mohl uchytit i v Praze. Svěřil jsem se několika přátelům a několik měsíců jsme vymýšleli, jak by první PFF měl vypadat.

Jak diváci přijali první PFF v roce 2002? A mění se odezva na festival během let?
První PFF byl mnohem menší, nabízel nějakých 60 představení v rozmezí pěti dnů. A přestože neměl takovou odezvu, jaké se festival těší nyní, diváci byli nadšení. PFF roste každým rokem. Letos jsme obohatili prostory pro představení o malý kostel na Malé Straně.

Co může divák PFF očekávat?
Rozhodně pestrou směsici představení – hudbu, divadlo, tanec, kabaret, kouzelnické vystoupení,… Představení většinou trvají jednu hodinu a všechny scény jsou v těsné blízkosti na Malé Straně, takže divák pohodlně stihne dvě tři představení za den. Vstupné pro studenty je za 50 Kč, takže neexistuje žádný důvod, proč by si člověk nemohl osmidenní divadelní marathon pořádně užít.

Jak sestavujete festivalový program? Jaká máte kritéria pro výběr umělců a představení?
Každý rok jezdíme na Fringe do Edinburghu a poslední roky se také účastníme australského Fringe v Adelaide. Obcházíme tamní představení, propagujeme náš pražský Fringe a lákáme soubory, které nás zaujaly, aby se u nás v říjnu přihlásily. Dostáváme přihlášky z celého světa, většinou od souborů, o kterých jsme v životě neslyšeli a o jejichž práci nemáme ani páru. Posílají nám DVD záznamy svých představení, jejich recenze a webové odkazy. Na základě jejich prezentace se rozhodneme a koncem listopadu máme program PFF pro nadcházející rok téměř kompletní. Výsledkem je zajímavá směsice kousků osvědčených i zcela neznámých. A představení, o kterých jsme v předtím v životě neslyšeli, nebo ta, co nás během prezentace zaujala nejméně, se často stávají největšími hity festivalu. I to je součást festivalového napětí.

A co přichází do Prahy letos? Na co se můžeme těšit?
Kde jen začít! Přijede loutkové divadlo z Kypru, hudebníci z Nizozemí, kouzelník ze San Franciska, čtyřicet tanečníku ze Skotské vysočiny, folkoví zpěváci z Irska a Skotska… Takže se určitě přijďte podívat!

Narodil jste se v Británii. Co vás přivedlo do Čech?
Přišel jsem sem v roce 1997 hledat dobrodružství! Předtím jsem šest let pracoval jako učitel dramatické výchovy na druhém stupni a cítil jsem, že je čas na změnu. V Praze žil jeden můj kamarád, a tak jsem měl kde bydlet. Pár let jsem učil angličtinu, a potom jsem se rozhodl, že chci zpátky k divadlu, a tak se zrodil PFF!

Co se vám na životě v Praze líbí? A co vás naopak rozčiluje?
Užívám si každodenní úskalí komunikace v cizím jazyce. Čeština je bohatý a složitý jazyk, který dodnes neovládám bezchybně, ale žít ze dne na den a mluvit cizím jazykem je zábavné. Praha je bezpochyby nádherné město a nezamilovat se do života tady snad ani nejde. Myslím, že žít znovu ve Skotsku by mi po zážitcích z Prahy připadalo poněkud dvourozměrné.

Jak se díváte na pražskou divadelní scénu?
Divadelní i festivalová nabídka tu je velmi bohatá. Mám rád podzimní měsíce, kdy mám více času chodit na festivaly a do divadel. Většinou se snažím vidět od všeho trochu, počínaje festivalem boolywoodských filmů až po Struny podzimu.

Jaké máte plány do budoucna? Budete se věnovat PFF do konce života?
Nikam nespěchám! PFF je stále v plenkách a potřebuje ještě několik let péče, než nakonec předám žezlo někomu dalšímu. Rád bych byl svědkem toho, jak se bude festival v příštích letech vyvíjet, a taky bych se rád účastnil oslav třicátých a čtyřicátých festivalových narozenin. Ale kdoví!