Nemáte vlastní hospodu? Založte si ji!

Kdysi jsem chtěl být popelářem. Gymnázium jsem opouštěl s vidinou, že se stanu psychoterapeutem. Vystudoval jsem politologii. Dnes jsem kavárníkem na FSS MU.

V roce 1999 byla Fakulta sociálních studií MU malou školičkou. Čerstvě založená, z části stále sídlící na mateřské, leč poněkud omšelé FF, s počtem studentů, který neumožňoval odlišit všední den od neděle. Přišel jsem, viděl jsem a založil jsem studentský klub Krmítko. Studentskou kavárnu, kantýnu, bufet, hospodu, jak kdo chce. Po absolutoriu magisterského vzdělání jsem se do živnostenského pinožení vrhnul naplno a Krmítku jsem zůstal věrný.

Mělo to své nevýhody, které se dnes už nenapraví. Neexistoval pro mne Erasmus, Sokrates, ani na týdenní výlet jsem během semestru neodjel. Praxi při studiu jsem se nevěnoval a po absolutoriu jsem neměl žádného vyhlédnutého zaměstnavatele – kromě sebe. Studium se ocitalo na druhé koleji a většinou jsem jen hasil požáry. Bez zkušeností a znalostí jsem se jako živnostník potácel ode zdi ke zdi. Studentské večírky třikrát týdně mne záhy přestaly lákat – bylo to od počátku zaměstnání na plný úvazek. Jenže: to zaměstnání jsem měl na škole, kde jsem zároveň studoval. Mít podobné zaměstnání o dva kilometry dál, zbláznil bych se. Mí spolužáci chodili do Krmítka denně. Získat poznámky z přednášek, taháky, tipy a jiné informace o studiu bylo dost lehké.

A spolužáci byli spokojení. Byl jsem jedním z „uživatelů“ takového podniku a věděl jsem naprosto přesně, co studenti potřebují a kde jsou limity, za kterými mohou jejich potřeby uspokojit jiné podniky. A tak jsem jim to nabídnul: výstavy, denní tisk, vlídná obsluha, kulturní akce drobného rozměru, příjemné prostředí. A přirozeně pestrý výběr toho, co nabízejí ostatní: kafe, bageta, limonáda.

Nebyla to přirozeně celé jen moje zásluha. Měl jsem zpočátku štěstí, že se do budování Studentského klubu Krmítko zapojili mí přátelé, kteří mi mnoha teoretickými radami a praktickou pomocí mnoho usnadnili. Rovněž škola vyšla vstříc: studenti si chtějí sami udělat občerstvovnu? No prosím. Nabídneme jim nižší než komerční nájemné, pomůžeme jim s vybavením. Přece jen to budou užívat naši studenti. Nechť se na škole cítí dobře.

Tedy díky tomu všemu vzniklo něco, co se dnes jmenuje Studentský klub Krmítko: každý týden dvě kulturní akce, čtyři výstavní prostory, třikrát za semestr divadelní představení, jednou ročně fotografická soutěž a mnohé další. Otevírací doba od osmi do osmi, zaměstnávám současné studenty.

Nepovažuji to za nic zajímavého – to šéfredaktor tohoto plátku mne přesvědčil, abych o tom napsal. Dělám jen to, co mne baví, tak, jak si myslím, že je to pro studenty nejlepší, způsobem, který vychází z tradice založené v době, kdy jsem byl prvák.

Vladimír Tůma
majitel Studentského klubu Krmítko na Fakultě sociálních studií MU
[email protected]