Martin Matějů: Je neštěstí, když něco musí být jen jedno

Sice si nepřeje jeden všeobjímající kampus UK, jako hlásá král Majálesu, ale jinak soudržnost univerzity podporuje. Šéf kulturologie Martin Matějů kladně hodnotí také nové fakultní logo i letošní festival Okultění.

V čem vám Okultění přišlo zajímavé letos?
Bylo specifické v tom, že nezůstalo u výtvarných projevů, ať už fotografických či obrazových, ale bylo doplněno hudební a scénickou složkou, což se setkalo s radostí a nadšením publika. Myslím, že letos to bylo opravdu daleko bohatší nejen na počet prací, ale právě na různé žánry, u čehož bych doporučoval zůstat a kdyby to šlo ještě rozšířit, vůbec bych se tomu nebránil.

Rozšířit i mimo katedru? Akce je limitována jejími prostorami.
V každém případě nechť to zůstane tady, buďme rozumní. Buďme rádi za tento prostor, poněvadž jsou katedry, které jsou na tom prostorově daleko hůř a které si proto takovouto akci ani dovolit nemůžou.

Zvolený Král Majálesu by řešil prostorovou otázku UK vybudováním společného kampusu. Měly by být fakulty na jednom místě nebo roztroušené jako jsou teď?
Nikdy není dobré jednoznačné řešení. I z praktických důvodů, poněvadž Univerzita Karlova slučuje nejrůznější obory vyžadující určité vybavení i umístění. Myšlenka soudržnosti a možnosti vzájemné komunikace, čili návrh, ne vybudování, ale spíše rozšíření možností, které poskytuje území Albertova, je dobrý. Nedovedu si ale představit, že by absolutně vše bylo pod jednou střechou. Naopak, jak se ukázalo třeba v případě naší fakulty, bylo nerozumné opouštět určité objekty, bez finančního vyjádření nebo takzvaně za hubičku. Těch objektů bylo poměrně hodně a teď fakulta trpí prostorovou nouzí.

Co říkáte novému logu naší fakulty?
To považuji za dobrou vizitku absolventů katedry, kteří se prosazují nejen jako klasičtí kulturní pracovníci, ale participují na moderních přístupech, například designu. Ze všech uchazečů byl vybrán náš absolvent Jan Šabach, který se právě intenzivně věnuje počítačové grafice a v tomto případě třeba i kulturní symbolice. Z toho mám velkou radost, je to něco, co zvyšuje prestiž oboru.

Návrhů bylo mnoho, zaujal vás ještě nějaký?
Bylo podáno jedno skutečně recesisticky založené logo (viz březnový FFakt, pozn. red.), které mělo svoje kouzlo, ale oprávněně jsem se obával, že neskončí na prvních místech (smích). Mně se osobně líbilo. To je vždycky neštěstí, když něco musí být jen jedno. Stejně jako v tom diskutovaném případu Národní knihovny, že byl vybrán jenom jeden projekt. Tak to je takové neštěstí těch soutěží.