Jakub Jareš: K čertu se staroslavností Univerzity Karlovy!

Jakub Jareš, posluchač pátého ročníku historie a politologie, se nebojí vyjádřit svůj názor. V diplomové práci se zabývá poslaneckou imunitou, na stránky Aktuálně.cz pravidelně píše články o politice, vedení univerzity hodnotí kriticky. Lhostejná mu není ani současná situace v Bělorusku, které bývá často označováno za poslední diktaturu Evropy.

V Křížové chodbě galerie Karolinum momentálně probíhá výstava „Volby bez volby. Bělorusko - březen 2006“, na jejíž přípravě ses podílel. Co tě k tomu přivedlo?
Když jsem loni sledoval, co se dělo kolem voleb v Bělorusku a hlavně po nich, začal jsem spolu s dalšími lidmi z akademického senátu UK přemýšlet, co by se dalo udělat pro studenty, kteří byli za účast na povolebních demonstracích vyloučeni ze škol. Napadlo nás, že by UK mohla vypsat stipendia, která by běloruským studentům umožnila dostudovat tady. To se díky velké podpoře z vedení univerzity poměrně rychle podařilo, takže jsme uvažovali, co dělat dál. Rozhodnutí padlo právě na uspořádání výstavy, která by na problém Běloruska upozornila širší okruh lidí.

Česká republika se v běloruské otázce poměrně dost angažuje. Jak moc pomáhají další státy? Co třeba USA?
Zrovna USA jsou na tom docela dobře. Vypisují různé stipendijní programy, také finanční pomoc opozici je z jejich strany dost výrazná. Horší pozici zastávají některé evropské státy. Zvlášť Německo, Francie a ani další země staré Evropské unie se příliš neangažují. K řešení běloruské situace přispívají hlavně státy jako Česká republika, které sdílejí podobnou minulost.

Pozornost médií obvykle ochabne krátce po proběhnutí události. Bylo tomu tak i v případě povolebních demonstrací v Minsku?
Bělorusko je všeobecně považováno za problém, kterému je třeba se věnovat. Takže mediální pozornost se tu poměrně ustálila. Volby 2006 jsou přelomem, po němž začíná narůstat i politická pozornost věnovaná této zemi. Jedním z účelů výstavy je, aby se to, že Česko pomáhá Bělorusku, stalo také součástí širšího povědomí. Kvůli tomu děláme k výstavě i doprovodné programy, které se konají každou středu až do konce dubna na hlavní budově FF UK. Většinou jde o promítání tematických filmů, ale i diskuse s lidmi, kteří se v pomoci Bělorusku angažují

Záštitu nad výstavou převzali Václav Havel a rektor UK prof. Václav Hampl. Jaký je tvůj pohled na profesora Hampla ve funkci rektora?
Tak Václava Hampla jsem jako rektora nevolil, volil jsem jiného kandidáta. Po roce, co je ve funkci, se však dá říct, že se na univerzitě dějí určité změny. Zároveň bych byl rád, kdyby ty změny byly ještě radikálnější. Myslím ale, že má ještě čtyři roky na to, aby ukázal, co v něm je a jakým směrem univerzitu posune.

Zúžíme-li pozornost pouze na FF UK, schvaluješ dosavadní kroky jejího děkana Michala Stehlíka?
Ano, zatím se mi líbí, jak to dělá. Je inteligentní, přemýšlí. Nenechává věci vyhnívat, jak tomu bylo doposud. Například translatologie a některé další obory se díky jeho razantnějšímu stylu už začínají probouzet k životu.

Ty jsi nějaký čas studoval na univerzitách v Kostnici a v Berlíně. Jaký je podle tebe zásadní rozdíl třeba mezi Svobodnou univerzitou v Berlíně a UK? Zařadil bys UK mezi elitní univerzity?
Základní rozdíl je určitě v mezinárodnosti, což má na svědomí z velké části samozřejmě i to, že němčina patří mezi světové jazyky. Dále v náročnosti studia. V tom, do jaké míry jsou profesoři kritičtí ke svým studentům. Tady se mi například při hodnocení seminární práce nikdy nestalo, že bych za chyby dostal vynadáno. Většinou naopak člověk dostane pochvalu, i když sám ví, že ta práce není úplně stoprocentní. V Berlíně, když jsem něco napsal špatně, tak okamžitě také přišla špatná známka. A odůvodněná třeba stránkovým referátem. Což je velká motivace ke studiu, která tady chybí. Třetí rozdíl spočívá v progresivnosti, důrazu na budoucnost. V Praze se místo toho pořád zdůrazňuje, jak je UK starobylá a staroslavná, jako by to byla nějaká známka kvality. UK na tom vlastně staví i skoro celý svůj mediální obraz, což mne docela štve. Občas si říkám: k čertu s celou staroslavností.

Jakou reklamu by tedy měla UK mít?
Měla by víc klást důraz na to, že je mladá, progresivní a dynamická instituce. A pak samozřejmě taky těm heslům dostát.

A k té elitnosti?
Dnes podle mne UK elitní evropskou univerzitou není. Měli bychom se snažit dohnat alespoň středoevropské školy jako jsou Vídeň anebo Berlín. Oxford a Cambridge jsou pak už úplně jiná kategorie. Největší problém je dnes asi personální, protože tady kvůli éře komunismu chybí jedna generace. Dnešní padesátníci, kteří absolvovali univerzitu za normalizace a kteří dnes vedou mnohé katedry, nejsou úplně těmi, kdo by udával nový směr.

Pokračování rozhovoru je z technických důvodů dočasně nedostupné, omlouváme se.