Začátkem července jsem se vypravil navštívit svou přítelkyni do Soulu. Vybaven batohem, dobrou náladou a kusými informacemi i dobrými radami mého dědy, jsem se po malých útrapách najednou ocitl v letadle nad pouští Gobi a tehdy jsem vlastně začal přemýšlet, do čeho jsem se to zase namočil. Neodradily mne ani často oprávněné námitky a obavy mých přátel. O to více jsem si pak užíval pocit volnosti a nasával atmosféru Dálného východu v jeho nepřeberných podobách.
Ačkoliv jsem ještě nedávno o studiu v Soulu věděl minimum jen tak z doslechu, mohu dnes říci, že bych tam klidně na půl roku odletěl. Studentům nabízí hlavní město Jižní Koreje skvělé místo pro práci i zábavu. Poznal jsem zákoutí a okolí Univerzity Honkik, kde koluje v ulicích a hospůdkách mladá korejská krev, kde se v kavárnách tvoří nové nápady a v barech zapíjí zkoušky. Jen dešťové kapky padají stále dolů a matně odrážejí vzpomínky na zašlé časy, kdy zde vládla, namísto neonů, rýžová pole. Ale i na ta došlo. To jsme se ale museli přesunout více na jih, do Kjongdžu – bývalé metropole království Silla, obklopené horami a políčky s rýží.
Netradiční travnaté kopce ukrývají hrobky dávných panovníků a skvěle doplňují místní architekturu. Větší dojem na mne ovšem udělal buddhistický klášter Pulguksa. Toto místo klidu a míru je památkou na seznamu Unesca a spolu s nedalekou jeskynní svatyní Sokkuram je jednou z největších památek Korejské republiky a významným buddhistickým poutním místem.
A co slavná asijská kuchyně? Jídlo tu pálí „dvakrát“ a je strašně návykové. I když jsem měl zprvu problém vůbec se najíst, po dvoutýdenní dávce korejské stravy jsem zjistil, že mi doma chybí ty zpropadené hůlky a nakládané zelí – kimči. Korea je jako místní jídlo: chvíli trvá než si zvyknete, ale poté si ji zamilujete. A co Korejky? Tak to je typická otázka mých vrstevníků. Inu pro odpověď si musíte zajet do Koreje sami. Jen napovím, že ty, které jsem potkal, milují fotbal, Francii a filmy.
Drsné přírodní podmínky, ostrá kuchyně a silné tradice jsou jen některé z věcí, které jsou vlastní této zemi. Korea ve mně zanechala opravdu silné vzpomínky a určitě ji doporučuji všem, kteří po cestě z Celetné přes Staromák na Hlavní budovu přemýšlejí nad tím, odkud se ti malí, šikmoocí turisté s mapou v ruce berou. Já jsem to už vykoumal a stálo to za to. A ten deštník jsem si opravdu nechal doma. Pláštěnka je přeci lepší!
Tomáš Píchal (TRANS)
[email protected]