Revize oborů II - Historie

Tři ústavy dějin: světových (ve vedení doc. Kovář), českých (prof. Hlavačka) a hospodářských a sociálních (prof. Štaif). V jejich rámci jedenáct seminářů. Soubojem dvou historiků byla poslední volba děkana. Ve fakultním akademickém senátu je historiků deset. Historici tedy slyšet jsou, ale jak je na tom jejich obor?

Výuka

Podmínky. Vzhledem k notně konzervativnímu prostředí na oboru je dáván minimální akcent na získávání kompetencí v oblasti technologií, tj. možností počítačů, internetu – obecně také informačních databází a zdrojů. Podle toho také vypadají webové stránky jednotlivých ústavů (drobný příklad: na webu vůbec nenaleznete seznam doporučené literatury k sociálním nebo moderním českým dějinám; jistě, na vině je také nedostatek finančních prostředků). Martin Kovář ve své koncepci rozvoje ÚSD počítá s rozvojem Historického kabinetu jako „moderní knihovny ‚evropského typu‘“, ale to zatím působí spíše jako utopie. Pokud jde o vybavenost učeben a prostor jako takový, asi nejhůře je na tom ÚHSD: výuka probíhá povětšinou v jedné rohové, malé a špinavé místnosti v Celetné, všichni členové Ústavu spolu s doktorandy jsou pak nuceni pobývat v prostorách jediného kabinetu a čelit ponorkové nemoci.

Přednášky x semináře. Většina kurzů je koncipována spíše jako jednostranné „předání“ vědomostí pedagoga studentům namísto diskuse nad jednotlivými texty či metodologickými problémy. Pokud někteří pedagogové k takové diskusi směřují, narážejí na to, že studenti (i při dobré vůli) nemohou stihnout přečíst požadované penzum textů. Zde je nasnadě srovnání se zahraničím (Německo, Anglie), kde je uplatňován opačný model – tj. málo seminářů, více textů a následná interpretace.

Interdisciplinarita. Historie na FF UK trpí dlouhodobě problémem minimální komunikace s jinými obory. Studenti samozřejmě mohou navštěvovat jakékoliv kurzy, ale vzhledem k jejich přetíženosti vyplývající ze studijních programů akcentujících „historický film“ – tedy faktografii lpící na memoraci dat a jmen – pak mohou jen těžko mít energii na získání většího rozhledu (přitom by se nabízela sociologie, filosofie, etnologie…).

Latina a pomocné vědy historické. Jaká je koncovka indikativu plusquamperfekta pasiva? Odpovědi na otázky podobného typu mohou nyní studenti odsunout až do navazujícího studia. Strašákem ale zůstává zkouška z PVH. Zajímáte se o moderní dějiny a nevíte, proč byste měli luštit dvě stě let staré klikyháky nějakého kameníka? Podle jednoho fakultního historika studium na fakultě není jen o tom, co vás baví, ale také o tom, co jste schopni se naučit.

Věda

Popularizace x věda. Vypisovat kurzy zaměřené na co nejširší spektrum zájemců, nebo raději kurzy intelektuálně náročnější, o něž nebude takový zájem, ale které budou metodologicky inovativní? Toť otázka. Zdá se, že ideální by byla rovnováha mezi těmito dvěma přístupy. O tu se snaží na ÚHSD: na Člověku v Čechách v 19. a 20. století participuje celá řada odborníků i z jiných pracovišť, jde o přednášku, která se prostřednictvím výkladů konkrétních lidských osudů snaží postihnout společenskou situaci a její dobové proměny. Naopak zamýšlený projekt věnovaný české marxistické historiografii zřejmě osloví užší klientelu. V posledních semestrech se zdá, že se metodologické ledy pohnuly i na ÚČD. A naopak, v tomto směru dopadl ve srovnání nejhůře ÚSD.

Mezinárodnost. Mezi semináři historických ústavů asi z pochopitelných důvodů vyčnívá Seminář obecných a komparativních dějin pod ÚSD. Ten se podílí na rozsáhlém projektu CLIOHRES (financovaném Evropskou komisí), v němž je začleněn do jedné z tematických pracovních skupin (pod názvem Hranice a identity). Zejména úsilím doc. Klusákové má student historie možnost vycestovat na stáž na řadu evropských i světových univerzit. SOKD také často zve do Prahy zahraniční odborníky. Totéž platí o specializačním kurzu Česko-francouzský seminář, který vede doc. Nejedlý z ÚČD.

Kauzy. Zmíníme dvě: obě souvisí s metodologickými (nebo spíš osobními?) spory. Mezinárodně známý profesor Miroslav Hroch už na fakultě bohužel neučí, v roce 2000 mu nebyla prodloužena smlouva. Přestože si o jeho aktivitách za normalizace můžeme myslet cokoliv, z jeho nezpochybnitelné erudice teď čerpají studenti jiné fakulty. Druhá kauza souvisí s uplatňováním mladších historiků: Daniela Tinková dlouho putovala po různých institucích, než získala místo na ÚČD vedeném prof. Hlavačkou. Její problémy však zdá se nekončí: nebylo jí umožněno habilitovat se před komisí historiků, a tak se musela obrátit na filosofy.

Osobnosti

Milan Hlavačka V postavě tohoto historika se do čela ÚČD dostal (špatně utajovaný) přívrženec české aristokracie a starého dobrého Rakouska. Je ovšem nutné dodat, že také člověk, který po dlouhé době dal na ústavu větší prostor modernějším přístupům k historické vědě.
Jan Horský Ctitel Maxe Webera a autorů, kteří se snaží vzít historiografii její „nezpochybnitelné“ jistoty. I když někdy sám sebe vylučuje z obce historiků, je ve značné míře jeho zásluhou, že se studenti mohou seznámit s dějinami vědy a s filosofií, která má oboru co nabídnout.
Martin Nejedlý Když poprvé uslyšíte jeho přednášku o strašidlech, možná budete mít pocit, že jde o jakousi kuriozitu a projev docentovy infantility. Ale v případě tohoto žáka Jacquese Le Goffa jde o jednu z podob zcela seriózního a objevného výzkumu dějin mentalit.
Daniela Tinková Další z osobností, které se zasloužily o popularizaci moderních přístupů k historické vědě – tentokrát hlavně na poli genderu, evropského osvícenství (i tmářství) a antropologického a dekonstruktivního směru bádání.
Michal Pullmann Na první pohled nenápadný, ale zato urputný zpochybňovač všech zjednodušení, přijde–li řeč na „dějiny totalit“. Revizionistou jej lze nazvat ale i v oblasti samotného oboru, kde se (zatím) marně snažil o prosazení nového studijního programu akcentujícího spíše kvalitu, než kvantitu výuky.

Po minulé revizi se k nám dostalo několik otázek, proč byl vybrán ten a nikoli onen. Inu, přidržujeme se daných kritérií a naše volba zároveň cosi prozrazuje o našich zájmech. Pokud bychom pracovali třeba s kritériem počtu diplomantů, vyšel by nám zcela jiný žebříček. Tím ovšem nechceme říci, že nabízíme jakýsi závazný výběr. Jako v případě celé revize, velmi vítáme diskusi, třeba i výrazně polemickou.

Lukáš Borovička, Vít Strobach (HIS)
Ilustrace: Matěj Vaněček