Patočka semper vivus

Jan Patočka Jubilejní sté výročí narození Jana Patočky si připomněla nejen generace těch, které svým životem a dílem přímo ovlivnil. V Karolinu proběhla ve dnech 22. až 28.4. mezinárodní konference k uctění památky tohoto českého filozofa. Překvapivý a nesmírně potěšující byl počet zahraničních hostů z celého světa, včetně zemí jako Island a Hong Kong.

Konferenci zahájil uvítacím projevem exprezident Václav Havel. Pak už se naplno rozběhl „filozofický maratón“, jak referáty nabitý šestidenní program označil koordinátor akce a ředitel Archivu Jana Patočky Ivan Chvatík. Bezmála čtyřhodinové odpolední a dopolední panely od sebe dělila jen přestávka na oběd. Paralelně s „patočkovskou sekcí“ probíhalo výroční zasedání původně americké společnosti „Husserlovského kruhu“. Součástí konference bylo i slavnostní předání čestného doktorátu Erice Abrams za mimořádné zásluhy v překladu (nejen) Patočkových děl do francouzštiny. Třem osobám byla udělena Pamětní medaile Jana Patočky. Jednání z konference budou publikována v původních jazycích i v českém překladu.

Filozofické problémy v Patočkově životě

Turnovský rodák, jeden ze čtyř bratrů Jan Patočka maturoval v Praze roku 1925. Na UK kromě „nepraktické“ filozofie studuje na přání otce i jazyky. Už v této době u něj rodiče pozorují obsesi filozofií. „Prosím Tě, dej na něj pozor, ať chodí do lesa bez filozofických knih, ať se koupe,“ napsal v r. 1929 Patočkův otec v dopise své ženě. Mezitím už Patočka absolvuje studijní pobyt na pařížské Sorbonně, kde se poprvé setká se zakladatelem fenomenologie Edmundem Husserlem. Po získání doktorátu v r. 1931 odjíždí do Berlína a Freiburgu, kde se stává Husserlovým žákem a posluchačem neméně slavného Martina Heideggera. V r. 1936 publikuje habilitaci „Přirozený svět jako filozofický problém“. Jako soukromý docent vyučuje na UK mezi lety 1937–39. Za protektorátu působí na středních školách, ke konci války je totálně nasazený.

Na svou alma mater se vrací v letech 1945–49, kdy přednáší zejména antickou filozofii. Záhy je však nucen odejít. Azyl nachází v Ústavu a knihovně T. G. Masaryka, jenž je však brzy likvidován. Patočka tak přechází do Výzkumného ústavu pedagogického, kde se podílí na vydávání Komenského. Od r. 1958 zakotví ve Filozofickém ústavu ČSAV. V 60. letech získává doktorát věd. V listopadu 1968 je na UK jmenován řádným profesorem, aby byl už v r. 1972 předčasně penzionován. Poté se věnuje pořádání soukromých seminářů. V r. 1976 se spolu s dalšími zastane hudebníků z Plastic People of the Universe, o rok později se stává jedním z trojice prvních mluvčích Charty 77. Krátce na to umírá v důsledku vyčerpávajících výslechů tajnou policií.

Jan Patočka (1907–1977)

Patočka je největším českým filozofem 20. století. Patří k fenomenologickému proudu. Ovlivnil diskusi o české otázce, o Evropě, přispěl k pedagogice, literární vědě, komeniologii. Byl odborníkem na německou romantiku, rozsáhle překládal. Jeho díla vycházejí postupně jako mnohasvazkové „Sebrané spisy Jana Patočky“.






Sdílej článek


Hodnocení

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Napsat komentář