Komisi zajímaly stranické knížky rodičů

Zase je tu čas, kdy se stovky studentů tlačí u přijímaček, aby se probojovali mezi „FF-vyvolené“. Už ale nemusejí v přihlášce podrobně vyplňovat kolonky o sobě, svých příbuzných a jejich světonázoru. ArchiFF se tento měsíc podívá na pár desítek let staré síto přijímaček.

Projít úspěšně přijímacím řízením - to podle zpráv z univerzitního archivu zdaleka nezáviselo na znalostech a schopnostech maturantů. Dveře k indexu a ke studiu otvíraly úplně jiné devizy: dělnický či rolnický původ, na který byly směrná čísla, nebo politická angažovanost v rodině. O přijetí či nepřijetí rozhodovaly pečlivě vybrané komise. „Předsedy komisí byli politicky nejuvědomělejší pracovníci fakulty, také členy byli odborně i politicky vyspělí učitelé,“ hlásí zpráva o přijímačkách z roku 1978.

Kdo si zaslouží?

Každý student přicházel k pohovorům jako předem označkovaný kus - s posudkem, který byl pro komisi důležitější než to, co ví a jaké má předpoklady ke studiu. Úroveň posudkových materiálů z jednotlivých středních škol se lišila. „Ne všechny školy uvádějí podstatné věci buď proto, že se jim úmyslně vyhýbají, nebo o nich vůbec nevědí,“ píše se ve fakultní zprávě pro Obvodní výbor KSČ o přijímačkách v roce 1974/75.

O sedm let později se v kontrolní zprávě o přijímačkách plánuje budoucnost těm, kteří jsou s angažovaností na štíru: „Největší nedostatek spatřujeme v tom, že jsou někdy přijímáni uchazeči, kteří si přijetí nezaslouží. /…/ Takovým uchazečům by jistě prospělo, kdyby šli na rok nebo dva pracovat a při zaměstnání doplnili mezery ve vědomostech a přitom by se sblížili s pracujícími, eventuelně přímo s dělníky na závodech, a potom by si také daleko více vážili vymožeností bezplatného studia na vysoké škole, kterou jim může dát pouze socialistická společnost.“

Studenti z dělnických a rolnických rodin měli u přijímaček zelenou. Straníci v&nsbp;komisích jim pomáhali ze všech sil, aby naplnili směrná čísla daná ministerstvem.
Zdroj: Archiv UK, fond FF KSČ, karton 8

A jací maturanti zůstávali bez šance? „Odmítnuti byli uchazeči světonázorově dezorientovaní, kteří nepracují v žádných zájmových masověpolitických organizacích, měli zmatený názor, nesprávný přístup ideový při výkladu odborné problematiky, prozatím nepracovali pro podporu našeho socialistického zřízení ani jejich rodiče,“ říká zpráva z roku 1972.

Protekční čachry

Pochopitelně fungovala různá doporučení a přímluvy - podle neveřejných stranických pravidel. „Pokud jde o péči nadřízených orgánů o význam přij. řízení, lze konstatovat, že šlo spíše o intervenci k přijetí uchazečů než o faktickou pomoc,“ poznamenává předseda Celozávodního výboru KSČ J. Tax v hodnocení přijímaček v roce 1977.

Velmi svéráznou protekci zažil na FF UK její nedávno zemřelý absolvent Egon Bondy. Vzpomínku na své nestandardní přijímačky zachytil tento filozof a undergroundový básník v memoárech z roku 1981 „Prvních deset let“. „Když jsem složil maturitu, pochopitelně jsem se ožral. Druhý den jsem vstal, abych se přihlásil ke studiu filozofie. Na fakultě na mne koukali jako na blázna, protože přihlášky musely být podány do konce února či dokdy a přijímací pohovory už právě končily. Tak jsem jel tedy domů a znovu se ožral. Druhý den jsem vstal, řekl si, že proto jsem se nedřel s posranou maturitou, a šel jsem se přihlásit ke studiu filozofie. Šel jsem rovnou za děkanem. Ten tam samozřejmě nebyl, ale byl tam jeho tajemník Salač. Byl to alkoholik. Jak jsme na sebe dýchli, tak jsme poznali bratry v triku. Salač mne okamžitě, jakožto dělnického kádra, vzal ke zkušební komisi, že naposled mají přezkoušet ještě mne. A tím to ovšem bylo hotovo - to jsem věděl. Byl jsem přijat a bylo mi nabízeno i stipendium na řádné studium…“

S využitím materiálů z Archivu UK připravila
Katka Volná (doktorandka ÚČLLV)
volna[zavináč]ukmedia.cz