Vernisáž: Studentský neklid ´12

Příznivci Majálesu mohou jásat, oslavy začínají mnohem dříve. Všechno sice vyvrcholí až 1. května, ale program předmajálesového dění je taktéž plný zajímavostí, a to diskuzí, happeningů a workshopů. Jednou z prvních událostí vůbec je výstava fotografií, které dokumentují průběh loňských studentských protestních akcí, které vyvrcholily Týdnem neklidu. Týden neklidu probíhal ve dnech 27. 2. – 2. 3. 2012, jeho hlavními pořadateli byla akademická obec a iniciativa Za svobodné vysoké školy.

„Vzdělání není byznys.“

V pátek 12. dubna proběhlo v komorním duchu slavnostní otevření výstavy Studentský neklid ´12 za přítomnosti autora fotografií Michaela Komma, členů Studentské rady a organizátorů Majálesu. Slovo úvodem pronesl autorův známý Marek Pokorný, který otvíral i všechny předešlé Kommovy výstavy. Pro tuto vernisáž zvolil vskutku nevšední formu projevu a přednesl všem přítomným svou vlastní báseň. Fotografie jsou k vidění v přízemí budovy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Snímky jsou instalované na vitrínách, které lemují zeď směrem k sídlu Studentské rady. Výstava bude otevřená až do 2. května. Mnoho dalších zajímavých fotografií tohoto autora naleznete na jeho facebookových stránkách.

Celou událost zaznamenávali i reportéři z Fakulty sociálních věd, videoreportáž bude k dispozici v rámci záběrů z předmajálesového dění, které dále pokračuje v neděli 14. dubna, kdy se koná zahajovací koncert Právě začínáme!. Koncert proběhne ve studentském klubu K4. Další podrobnosti ohledně chystaných akcí naleznete na majálesovém webu.

Pro navození autentické atmosféry je přiložena, se svolením autora, přednesená báseň, která výstavu otevírala.

Pozn. redakce: Ona zmíněná „támhleta bruneta“ je v tomto případu naše fotografka Andrea Bielková.

 

 

Marek Pokorný – Báseň studentská

Komunita, to jsme my, ty i já,

Komunita studentská, co naši zemi rozhýbá.

Dvacet tisíc paží a deset tisíc hlav,

Na náměstí před Fildou tvoří jeden dav.

Smutkem chce se mi padnout na kolena,

Už hoří i sova pálená!

A s ní i všechny akademické svobody,

Jako bys to naše školství ze srázu shodil do vody.

Komunita, to jsme my, ty i já,

Komunita studentská, co naši zemi rozhýbá.

Kdo chce sílu, ať jí špenát,

My zachovat si chceme Senát!

Funguje to v Německu, v Rakousku, fungovalo to i v bývalých Sudetech,

Proč jenom u nás dělají se pokusy na studentech?

Dnes v noci my spát nepůjdem,

Dnes v noci  – my divadlo si zahrajem.

Komunita, to jsme my, ty i já,

Komunita studentská, co naši zemi rozhýbá.

Josefe, kam naše školství bez tebe povede?

Josefe, kdo tu zodpovědnost tady místo tebe ponefe?

Tyhle otázky nás ale vážně netrápí.

Dobeši, ať už se po tobě ale rychle zapráší!

Komunita, to jsme my, ty, ty taky, i ty i já,

Komunita studentská, co naši zemi rozhýbá.

Rok s rokem se už zase sešel,

A nám se loni – díky spoustě trefných hesel,

Zdařilo vládu v lítém boji porazit.

Víme však, že vyhráno ještě zcela nemáme,

Divadlo i písně si ale letos stejně zahrát necháme.

Komunita, to jsem já, i ona, támhleta bruneta,

Komunita studentská, co naši zemi rozhýbá.

Komunita studentská, co přespříští čtvrtek celou Prahu v noci rozhýbá!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *