Archiv pro rubriku: Rozhovory

Erasmus IP očima studentů

Foto: Francisco Fuentes
Foto: Francisco Fuentes

Rozhovor s Petrou Brymovou, Evou Rösslerovou a Davidem Korandou, vybranými studenty anglistiky, kteří naši fakultu zastupovali na intenzivním programu Erasmus, jenž na půdě FF UK probíhal ve dnech 20. května – 1. června 2013. Celkově na něm FF UK reprezentovalo pět studentů a dva vyučující. O programu nazvaném  Staging European Identities: Memory, Conflict and Commerce in Early Modern European Culture již FFakt informoval v rámci rozhovoru s hlavním organizátorem, prof. Martinem Procházkou. Pokračování textu Erasmus IP očima studentů

Intenzivní program přivedl na FF zástupce sedmi evropských univerzit

Rozhovor s profesorem Martinem Procházkou, vedoucím Ústavu anglofonních literatur a kultur a koordinátorem intenzivního programu Erasmus s tématem „Staging European Identities: Memory, Conflict and Commerce in Early Modern European Culture“, který ve dnech 20. května – 1. června 2013 probíhal na FF UK.Martin Procházka

Co je to Erasmus Intensive Programme a jaký je hlavní cíl této akce?

Hlavní cílem programu je propojení pokročilého výzkumu, v tomto případě v oblasti anglické literatury a raně moderní kultury, a výuky v magisterském studiu na některých špičkových univerzitách v EU. Tématem programu je vznik moderních evropských kulturních identit a podíl tří základních kulturních, politických a ekonomických faktorů – paměť, konflikty a obchod – na tomto procesu. Dalším důležitým cílem je propojení tradiční univerzitní výuky, tj. přednášek a seminářů, s novými přístupy, zejména s e-learningem, a dále, což je v našem případě novinka, s tvůrčími aktivitami studentů mimo akademické prostředí. Ve spolupráci s nakladatelstvím Argo či Novou scénou Národního divadla v Praze jsme pro účastníky IP připravili workshopy s pracovníky těchto institucí a vybraní studenti budou moci absolvovat stáž v nakladatelství Argo. Pokračování textu Intenzivní program přivedl na FF zástupce sedmi evropských univerzit

Jakub Szántó o médiích a Izraeli

Rozhovor s Jakubem Szántó, jedním z přednášejících Izraelského týdne, který v uplynulých dnech probíhal na půdě FF UK.

Jakub Szántó působí ve svém živém projevu od prvních slov jako člověk, který je nadšený ze své práce. Velkou měrou se na tom podílí i změna pracovní pozice, která ho v blízké budoucnosti čeká. Ještě v tomto roce se současný zástupce vedoucího zahraniční redakce České televize stane stálým zpravodajem ČT v Tel Avivu a bude ve svých reportážích pokrývat celý Blízký východ neboli „obrovský region, který má obrovská témata“. Je to oblast, která se na naši obrazovku dostává především kvůli konfliktům a válkám a málokdy jsme o ní informováni jinak než v souvislosti se zbraněmi, ztrátami na životech, politickými boji a utrpením. Jakub Szántó nám chce ale Blízký východ představit z jiného úhlu a zaměřit se ve svých reportážích na běžné lidi a každodenní témata.  Pokračování textu Jakub Szántó o médiích a Izraeli

Alasdair Bouch’s new album: „It’s soaked in old-school rhythm ‚n‘ blues tears and late-night whiskey laments“

Alasdair Bouch, a British singer-songwriter currently based in the Czech Republic, talks about his brand new album, about the reasons that made him settle in Prague, and about the hardships and pleasures  of a full-time musician´s life.

For how long have you been living in Prague? And how does an English musician end up in the middle of Europe? 

I arrived nearly seven years ago now, and it’s flown by.  I actually didn’t intend to stay – I originally came here for a month to learn how to teach English, and immediately fell in love with Prague.  Most people don’t believe me when I say that – of course, the beautiful women and beer might have influenced my decision to stay – but there’s something magical about this city that draws you in.  And as Kafka wrote, its claws won’t let you go! Pokračování textu Alasdair Bouch’s new album: „It’s soaked in old-school rhythm ‚n‘ blues tears and late-night whiskey laments“

Izraelský týden se představuje

Od 9. do 15. května proběhne na UK Izraelský týden, jehož cílem je seznámit studenty, akademiky i veřejnost s tématy spadajícími pod tzv. Izraelská studia. Co si pod tímto názvem představit, jaké zajímavé akce proběhnou a co stálo za myšlenkou uspořádat tento týden, nám řekla Marcela Zoufalá z Pražského centra židovských studií. Proč se Pražské centrum židovských studií rozhodlo uspořádat Izraelský týden? Cílem Izraelského týdne je představit oblasti, které lze zařadit do Izraelských studií. Chtěli jsme především ukázat, jaká různá akademická témata do tohoto oboru patří, na co všechno je možné se pří studiu zaměřit. Samozřejmě že program Izraelského týdne ani zdaleka nevyčerpává všechny možnosti a už nyní se nám hlásí odborníci a badatelé, kteří by se chtěli zúčastnit dalšího ročníku. Osobně si velmi cením intenzivního nasazení studentek a studentů hebraistiky Filozofické fakulty UK, kteří se zapojili nejen do organizace, ale také přímo iniciovali debatu o perspektivách izraelských studií, která představuje těžiště celé akce. Pokračování textu Izraelský týden se představuje

Ondřej Žíla – Poválečná Bosna a Hercegovina: „Témata jako jazyk, komunikace, či v případě této země spíše nekomunikace, jsou klíčová.“

Rozhovor s PhDr. Ondřejem Žílou, absolventem historie na FF UK a geografie na PřF UK. Ondřej Žíla působí od roku 2008 na půdě FF UK, kde vyučuje v rámci Ústavu slavistických a východoevropských studií a Katedry jihoslovanských a balkanistických studií. Letos byl jedním z přednášejících na Dnu vědy.

Váš příspěvek nesl název Poválečná Bosna a Hercegovina: Země v začarovaném kruhu, mohl byste jej čtenářům trochu přiblížit?

Od podpisu mírových dohod v Daytonu, které ukončily krvavý občanský konflikt v Bosně a Hercegovině v letech 1992–1995, uběhlo letos v listopadu již sedmnáct let. V průběhu tohoto období Západ usiloval o rekonstrukci etnicky heterogenního společenství a opětovné vybudování důvěry ve vzájemné soužití mezi tamním obyvatelstvem. Z válkou rozvrácené země měl být utvořen učebnicový příklad úspěšného mezinárodního úsilí o poválečnou obnovu. Zatímco fyzické stopy válečné destrukce pomalu mizí, příčiny, kvůli nimž se konflikt rozhořel, se odstranit nepodařilo. Země tak zůstává ochromená stejně, jako v okamžiku parafování mírových smluv v roce 1995. Pokračování textu Ondřej Žíla – Poválečná Bosna a Hercegovina: „Témata jako jazyk, komunikace, či v případě této země spíše nekomunikace, jsou klíčová.“

Pražský Microfestival: festival zaměřený do budoucnosti

Rozhovor se studentkou anglistiky Olgou Pekovou, hlavní koordinátorkou mezinárodního Pražského Microfestivalu, který již brzy přivede do klubu K4 inspirativní osobnosti současné poezie z Čech i zahraničí.

Kdy a jak Pražský Microfestival vůbec vznikl? A jak ses k práci pro něj dostala ty?

Pražský Microfestival (PMF) má svůj předobraz v akci, která se odehrála v roce 2004 pod názvem Pražský mezinárodní festival poezie (Prague International Poetry Festival). Tehdy na něm vystoupilo víc než 40 spisovatelů z celého světa, trval celý týden a čtení byla až ve třech jazycích: v jazyce originálu, v angličtině a v češtině. Dnes už se na něj pozapomnělo, ale v té době to byla větší akce než dnes dobře známý Festival spisovatelů Praha. PMF vznikal pod taktovkou Louise Armanda, spisovatele a vyučujícího na anglistice FF UK, ale vzhledem k ohromujícímu rozsahu se už ve stejné podobě znovu neopakoval. V roce 2009 pak jeho znovuoživením vznikl festival, který si do názvu, možná tak trochu preventivně, vetkl slovo “Micro”. Skupina autorů z Irska a Austrálie a dalších zemí tehdy měla šňůru čtení po Praze a překlady do češtiny pořizovali studenti anglistiky. To byl zárodek, ze kterého se v dalších letech znovu začal rodit plnohodnotný festival: rok nato zavítal i do Brna a v roce 2011 už zakotvil v kavárně Krásný Ztráty, opět v úctyhodné délce pěti nabitých večerů. Ten samý rok se stal partnerem časopisu Psí víno a doopravdy tak vstoupil na českou literární scénu. Ročník 2011 byl i tím, kdy jsem se k festivalu dostala já, jednoduše jako studentka anglistiky – překládala jsem tehdy asi osm autorů do češtiny a drobně vypomáhala. Další rok jsem velkou část organizace převzala po původním týmu Louise Armanda a Davida Vichnara, doktoranda na FF UK, a letos jsem koordinátorem na plný úvazek – neboli „ředitelkou“ festivalu. Pokračování textu Pražský Microfestival: festival zaměřený do budoucnosti

Jan Strejcovský: „Nejlepší je zábavný akademismus.“

Jan Strejcovský

Proč vlastně první studentský Majáles vznikl? Jaká je jeho myšlenka? A jaká je funkce filmového dramaturga? 1. května se studenti Univerzity Karlovy a AMU pod vedením Karolíny Chloubové rozhodli uspořádat vlastní majáles, který bude organizován studenty pro studenty a bude navazovat na tradici majálesů ze šedesátých let. Filmový dramaturg studentského Majálesu Jan Strejcovský poskytl FFaktu malý náhled do zákulisí.

Jaká je vlastně myšlenka nového studentského majálesu a čím se odlišuje od pražského?

Studentský Majáles vznikl hlavně kvůli tomu, že se původní myšlenka majálesu ztratila a namísto toho zde máme majáles, který plní spíše funkci hudebního festivalu. Karolína Chloubová, hlavní koordinátorka akce, přišla s nápadem obnovit původní smysl pořádaní tohoto studentského festivalu. Tedy nekomerčně nabídnout studentům kromě zábavy také integraci do projektů různých fakult, zasvěcení do oborů jiných škol a podobně. Majáles by měl rovněž nabízet příležitosti pro studenty. Jde o redefinování toho, co je majáles, co by měl splňovat ze své podstaty. Pokračování textu Jan Strejcovský: „Nejlepší je zábavný akademismus.“

How I Learned to Drive: studenti hrají a režírují americké drama!

Rozhovor s Evou Bilskou, studentkou anglistiky a nizozemštiny na FF UK a režisérkou studentské inscenace divadelní hry How I Learned to Drive, jejíž premiéra proběhne v Divadle D21 již tuto sobotu.

Jak vůbec vznikl nápad inscenovat v Praze anglickojazyčné divadelní hry, navíc formou workshopu? Je projekt D-Theatre nový, nebo má již za sebou určitou historii?

S myšlenkou divadelních workshopů přišel před čtrnácti lety John Martlew, který tenkrát na katedře anglistiky a amerikanistiky působil. Jeho cílem bylo a stále je přiblížit studentům Shakespearovy hry trochu jinak, než jak je to možné během semináře. Minulý rok nám doporučil, abychom se sami pokusili o vlastní produkci a výsledkem byla inscenace hry Oscara Wildea The Importance of Being Earnest (Jak je důležité míti Filipa). How I Learned to Drive od Pauly Vogel je pokračováním v tomto směru.

Pokračování textu How I Learned to Drive: studenti hrají a režírují americké drama!

David Vichnar o nakladatelství Litteraria Pragensia Books

Rozhovor s Mgr. Davidem Vichnarem, editorem nakladatelství Litteraria Pragensia Books, které funguje ve spolupráci s Ústavem anglofonních literatur a kultur a FF UK.

Jak dlouho nakladatelství existuje a proč vůbec vzniklo?

Loni – roku 2012 – oslavilo nakladatelství Litteraria Pragensia Books (LPB) jubilejní, desáté výročí svého založení a také pokřtilo svůj čtyřicátý knižní titul. Založeno bylo v roce 2002 coby jakási odnož časopisu Litteraria Pragensia, který vychází od roku 1990 a zaměřuje se na kulturální studia a literárněhistorickou vědu. Za uplynulých deset let se nakladatelství vyvinulo v nezávislou knižní řadu, zpočátku zaměřenou na publikaci výstupů práce Ústavu anglofonních literatur a kultur a jeho center (Centra pro kulturální a kritickou teorii – Dr. Louis Armand, prof. Martin Procházka; Centra pro irská studia – doc. Clare Wallace, doc. Ondřej Pilný; Centra pro studium Jamese Joyce – opět Dr. Louis Armand, poslední dobou přispívám k této oblasti i já), ovšem postupně se jeho záběr rozšířil o spolupráci se zahraničními univerzitami a pokrytí dalších tematických okruhů. Pokračování textu David Vichnar o nakladatelství Litteraria Pragensia Books

Pages: Prev 1 2 3 4 5 Next